Z Račic do Bukovinky

Obvyklá trasa na udržení kondičky, tentokrát se skvělou kombinací sluníčka a čerstvého sněhu.

Potřebovali jsme udržet kondičku z minulého víkendu. Dokonce napadl před víkendem i sníh, ale teploty šly přes den mírně nad nulu a hlavně, sněhu zase nebylo tolik, abychom mohli vzít běžky. Jistě, byly úseky, ale i tak bychom občas dřeli o kameny.

A tak jsme radši vyrazili na pěší výlet. Klasicky autobusem, který nás kolem jedenácté vyhodil v Račicích a pokračovali jsme strmým výšlapem po žluté. A pak vydýchávání po asfaltce.

Sníh byl skoro jako písek, takže v těch deseti centimetrech se nešlo moc pohodlně, pokud nebyl ušlapaný. Ale zimní nálada skvělá.

 

 

Cestou na Tři javory

 

 Už po modré

 

 

Klesáme naším oblíbeným údolíčkem. V červnu ve zdejších lesích zuřila vichřice a bohužel se nevyhla ani těmto končinám. Další stromy jsou pryč. Ale po sněhu se šlo z kopce parádně.

¨

 

Studánka už není ve stínu lesa

 

 

Krásný den

Dole v údolí obcházíme Malou Říčku, tekoucí od Kalečníku, než se za chvíli vlije do Říčky.

Na rozcestí postavili útulnu. Na křižovatce, zajímavé místo. Zatím je pěkná nová. Ale i tak, plošinka na spaní už je poťapaná od zablácených stop. Na přenocování si dovedu představit lepší místo. Ale když by pršelo, určitě bych jím nepohrdla.

Stoupáme k Bukovince. Zde pohled proti toku Říčky.

Ohlédnutí, než se zanoříme do lesa

A pak už dlouhé stoupání. Slunko občas svítilo silně a na osluněném svahu byl sníh odtátý nebo značně měkký.

Sníh vlivem slunce padal z větví dolů a narušil jinak hladkou vrstvu na zemi.

V Bukovince jsme se zastavili tradičně na jídle. Kančí pečeni se zelím a bramborovými noky. Moc jsme si pochutnali.