Z Kojetína do Tovačova

Když není sníh, místo na lyžích jsme vyrazili na koloběžkách

V lednu jsme pořádně nikde nebyli. Nějaké návštěvy, nějaký pracovní víkend, zimní spánek.

V sobotu jsme měli s kamarády domluvený bowling v Kojetíně, ale nechtělo se nám tam jet jen tak, když meteorologové slibovali pěkný den. Je třeba se vybičovat k nějaké aktivitě a poznat nové kouty blízkého okolí.

A tak jsme nachystali koloběžky, uvařili si čaj, vzali svačinu, teple se oblékli (teploty jen něco málo nad nulou) a svezli jsme se na vlak. Hodinové zpoždění předchozího vlaku způsobilo, že jsme nenasedli do našeho, kam jsme měli koupené lístky. A tak řazení vozů neodpovídalo. Ale naštěstí koloběžky se vešly i do uličky a průvodčí byli shovívaví. Přece jen, jedeme jednu zastávku. A za koloběžku jsme dali stejně, jako za osobu...

V Kojetíně na nádraží jsme obdivovali rozlehlý model hrádku, který stával nedaleko.

My jsme pokračovali dál do města. Na náměstí jsme si chvilku poseděli na sluníčku a občerstvili jsme se čajem. A Marek zjistil, že si dal do čaje na ochucení nikoli domácí červený višňový likér, ale domácí červený vinný ocet :). Však jsem mu říkala, že si ty flašky má popsat... "To poznám, ne?" :))

Náměstí v Kojetíně. S věžičkou radnice.

Pár zajímavých secesních domů - zde hotel a pivovar. Nyní restaurace.

Přímo na náměstí muzeum. Kdysi zájezdní hostinec, kde Josef Mánes maloval hanácké dívky.

Dál jsme pokračovali už k Moravě a podél ní do další vesnice.

Na hrázi rybníka Na Hrázi :)

 

 Vlevo Boleloucký náhon ke mlýnu, vpravo rybník.

Morava
 

U Uhřičic se na mlýnském náhonu nachází pár zajímavostí. Aby náhon neztratil výšku a vodu, když překonává jiné potoky, řešili jeho trasu hned dvěma různými zajímavými vodními díly - akvaduktem a sifonem.

Akvadukt pro mlýnský náhon. Pod ním teče do Moravy místní potok.

 

V Uhřičicích jsme si projeli náves, kde je ještě pár starých hanáckých domů. Je tu dokonce vesnická památková zóna.

Další technická památka - sifon - řeší křížení s řekou Valová (která mimojiné odvodňuje velkou část Drahanské vrchoviny - řeky Hloučelu a Romži).

Valová teče zleva doprava v hlubokém zářezu. Náhon teče uprostřed fotky mezi stromy, potom se noří pod Valovou, aby zase na naší straně vyvěral na povrch s hladinou podstatně výš, než je hladina Valové. Tady by možná akvadukt byl až moc velký? Těžko říct, proč zvolili zrovna tento přístup.

Vývěr ze sifonu. Mezi ním a stromy na protějším břehu teče řeka Valová.

 

Poseděli jsme na lavičce, dali si svačinu a pozorovali hejno mlynaříků, které poletovalo v nedalekém keři.

 

Mlynařík dlouhoocasý. Roztomilost sama. Bohužel delší ohniskovou vzdálenost už jsem neměla a tak jen malé výřezy.

Pak jsme pokračovali už jen po zpevněné cestě s občasným blatíčkem dál proti proudu Moravy.

Ohlédnutí po proudu Moravy. 

Pak už se naše cesta od Moravy odklonila do vesnice Chrbov a Lobodice, abychom se podél jezer po těžbě písku dostali do Tovačova.

V Lobodicích mají pěknou starou budovu elektrárny. Náhon teče i tudy.

Rybník Močidlo u Chrbova.

 Bezejmenné jezero

 

Labutě. Vzadu stroje z pískovny.

 

Labutě. Dělaly strašný kravál.

Tovačovská "pláž" u Annínského jezera. V dálce pískovna.

Odbočujeme ze staré aleje k Tovačovskému zámku

Cesta k zámku

 

Boleloucký náhon obtéká zámek. Je to tu prales.

Zámek v Tovačově je kupodivu na kopci. Sice malém, ale je. A věž má vysokou.

 

V Tovačově mají moc hezké náměstí (fotku nemám). Vedou do něj jen 2 malé uličky a působí spíš jako takový větší dvůr. Sympatické.

Cestu zpátky jsme vzali víc po silnici (z Tovačova do Lobodic), abychom se vyhnuli zablácenému úseku kolem jezer. 

Most přes Moravu. Starý. Z roku 1912 při regulaci řeky. Teď už vede jen do pole.

 Vyrobila Moravskoslezská železářská společnost v Přívoze.

 

Morava pokračuje dál. Kousek po proudu se do ní konečně vlévá Boleloucký náhon a u další dědiny, Bezměrova, se do ní vlévá i Haná.

Jinak Boleloucký náhon začíná u vesnice Bolelouc, která leží asi na půli cesty mezi Tovačovem a Olomoucí. Je na něm několik starých mlýnů nebo elektráren.

Mlýn a elektrárna v Kojetíně. Na Bolelouckém náhonu, samozřejmě.

 

Ještě jsme stihli malou svačinku na náměstí a na bowling dorazili akorát. Zahráli jsme si, najedli se, napili, pokecali a pak na vlak běželi - teda, my ne, my valili na koloběžkách. Byli jsme u přejezdu, když přijížděl. Ale pak ještě nějakou dobu stejně stál na nádraží. A tentokrát byli průvodčí zpruzenější, takže jsme s nimi skoro celou cestu domů (20 minut do další zastávky) řešili špatně koupené lístky pro omladinu a naše koloběžky, které nám nemůže naúčtovat, protože tento vlak nemá prostor pro kola... Ach jo. Ač se to možná někomu nezdá, s Českými drahami by to bylo jednodušší.

Tak na koloběžce nakonec 25 km a asi 30 metrů převýšení :)