Veľká Homola v mracích

Na rozhlednu ztečí aneb když se změní počasí

Minulé víkendy jsme byli buď nemocní, nebo pomáhali našim se stěhováním zahrady. Svět se hýbe dopředu, zahrádky u sídliště musí ustoupit developerům, to dá rozum. A tak nám už čas na výlety nezbyl.

A tento prodloužený víkend, který jsme trávili na Slovensku, jsme konečně měli příležitost se někde projít. Sobotu jsme proleželi a proseděli na návštěvách rodiny. Na nedělní dopoledne meteorologové hlásili mraky, odpoledne se však má obloha vyčasit. Výlet plánoval i Markův bratr s dcerou. Martinka chce prý opekat marshmellow. A na Homoli ještě nebyla. Tak jsme vyrazili spolu.

Trochu jsme se přiblížili autem k posledním chatám, ať ušetříme aspoň nějaký kopec, a vyrazili jsme nad Žliabkem a pod Zámčiskem jsme pokračovali už po silničce údolím kolem studničky až na konec asfaltu. Pak jsme teprve zahájili ten pravý výstup - nejprudší cestou na Homolu. 

Tak kterápak ty jsi?

 

Krásný barevný les byl potěchou pro oči

 

 Žliabkom

 

Někdo už ochutnal :)

 

 Další houby. Nejspíš penízovka. A barevný kontrast zelené trávy a barevných buků.

Samozřejmě, že Martinka měla spoustu dotazů, kdy už kopec skončí, kdy už tam budeme apod. Chvíli skuhrala, jak ji bolí nohy, chvíli, když se nám ji podařilo něčím namotivovat, dokonce i běžela. Inu děti. Nebyli jsme jiní.

Čím víc jsme se blížili k vrcholu, tím větší byla mlha. Všude vlhko. A rozhledna v mlze taktéž. Nemělo cenu se tam sápat. A tak jsme napřed zamířili na Traja Jazdce.

Pod Velkou Homolou. Vlhko a mlha.

Na Troch Jazdcoch jsme si našli opuštěné ohniště trochu bokem a i přes vlhké dřevo se nám oheň podařilo rozdělat. Martinka si spokojeně opékala marshmellow, tatínek vytáhl slaninku a špekáčky.

Ohýnek hřál, osušili jsme i zpocená záda, a nakonec se roztrhaly i mraky a vyšlo sluníčko.

Traja Jazdci. Mlha se rozpustila a modro nad námi.

Nakonec jsme vyrazili nahoru na rozhlednu. Mraky ještě nebyly úplně roztrhané a byl stále silný opar, ale nahoře na sluníčku bylo příjemných 16 stupňů.

Možná by stálo za to počkat trochu déle, možná i na západ slunka, který zpátky v zimním čase je zase o hodinu dřív, ale Martinka už měla domluvený bazén s další částí rodiny, takže jsme museli spěchat zase dolů.

Pohled k Vysoké. Nízká oblačnost se rozpouští.

 

 Stín rozhledny, odcházející nízká oblačnosta slabý kužel Kukly před námi.

 

 Ohlédnutí

 

 Začínáme klesat. Zlatý les.

 

Cesta dolů byla jako vždy únavná. Po modré a pod Malou Homolou zpátky do Žliabku.

 

Najdi daňka :)

 

 Malá Homola

 

Udělal se krásný den, jaký podzimnímu bukovému lesu moc sluší.

 

 Ve stinné části lesa

 

Tady aspoň jedna jedlá. Ale nechali jsme ji být.

 

 Sluníčko ještě zasvítilo do Žliabku

Došli jsme domů příjemně unavení, dali si zbytek od oběda a večer jsme se grilovali před ohněm.