Rozpálené Malé Karpaty II.

Pokračování víkendu už s trochu snesitelnějšími teplotami. Pěšky i na kole po okolí Zochovy chaty.

O víkendu jsme přežívali vedra malými procházkami a sledováním blesků.

V pondělí se po nedělní bouřce trochu ochladilo, sestřenice měla dojet až kolem třetí a tak jsme kolem oběda ještě vyrazili na malou projížďku na kolech.

I když bylo chladněji, stejně jsme se zapotili. Úvodní stoupání na Tri kopce není žádný med. 

Stoupámě na Tri kopce. Tlačím poslední kopec a kochám se krásným červeným dřevem staré třešně

 

 Místní bukovo duboký les je krásný

 

 Starých třešní je tu spousta.

 

A jelikož se nám posledně zalíbila naše podvečerní trasa, sjeli jsme dolů k Papierničce a podél potoka vystoupali až na Hubalovú.

Kousek za Hubalovou, stoupáme po červené k Čermáku.

 

Tuto trasu bych dokázala jezdit pořád dokola. Ani mírné stoupání nevadí. Vlastně se člověk může líp kochat. Ani jsme se nikam nehnali.

Chodníček se příjemně vine krásným lesem

 

Starý strom. Když píšu tento článek (23.09.), už vím, že ten starý spadl a zlomil ten mladší pod ním. Byla to jen otázka času.

 

 Ohlédnutí

 

Pod cestou

 

 Nová generace už je v pozoru

 

 Ještě jednou ohlédnutí

A pak už jsme nezastavovali ani na focení. Cestu zpět z Čermáku jsme ale nevzali po silnici, ale pokračovali jsme přes Tri buky a Vápenku nad Hvezdárnu. Příjemná cesta s výhledy.

A po žluté na Zámčisko. K Zámčisku už to byl pěkný strmák, ale zase netradiční trasa na kolo. Chodíme ji spíš pěšky. Ze Zámčiska si chtěl Marek vyzkoušet relativně nově vybudovaný single-trail. Sjel toho trochu víc než já, která většinu té nejprudší trasy jen kolo vedla, ale i tak, je to těžké. Zvlášť teď po nějaké době, kdy hlína zmizela a zůstaly jen suché kamínky, které v takovém terénu vůbec nejsou bezpečné na chůzi, a už vůbec ne na kolo. Spodní část, která ústila na silničku, už byla mírnější a tudíž zábavnější.

22 km, 500 metrů úhrnné stoupání.

Návštěva už dorazila, tak jsme se krátce občerstvili a vydali se ještě s natěšenými výletníky pěšky přes vinohrady do Modry na zmrzku (asi 7 km).

Večer jsme si sedli ještě na zahrádku místní restaurace, přijela i další část rodiny (Jožko doběhl(!!) z Častej) a příjemně jsme se najedli a pokecali. Naplánovali jsme výlet na úterý a nechali se inspirovat naší dnešní jízdou na kole. Děti nejsou nadšení turisté a tak bude stačit nějaký light výlet a to část naší dnešní trasy splňuje.

V úterý jsme se dopoledne nasnídali, pobalili a vyvezli jsme se na Zošku, kde jsme měli sraz s druhou polovinou výpravy. A začali jsme pěkně zostra - sjezdovkou.

Přírodní koupaliště na Zošce. Napřed si ho musíme zasloužit.

 

 Zdolali jsme sjezdovku. V dáli Vápenná, vpravo se zvedá hřeben Jelence.

 

 Z Vápenky (kde to pěkně prokáceli) na Zbojnické.

 

Jedinou výhodou kácení jsou výhledy. Tento už je tu nějakou dobu. Vápenná, Klokoč a vpravo dvojvrch Jelenec-Keltek.

 

 Výhled zpoza stromů

 

Příjemnou trasou jsme došli až na Čermákovu lúku, kde jsme rozložili svačiny, pohoupali se, někteří polozili po stromech, děti něco zapsaly do deníku a samozřejmě jsme se občerstvili z ledové studánky.

Samička ještěrky bez ocásku

 

 Letos je rok bukvic

 

Na Čermáčke. Takhle v úterý pusto prázdno. Jaký rozdíl od víkendu.

 

 U studánky

 

 Kořeny u studánky

 

 Opouštíme Zošku. Martinko moc nic nesnědl, a tak se, chudák, plouží za námi.

Na kupku jsme vydrželi asi dvě nebo tři hodiny, než se přihnal tmavý mrak a hlad nás vyhnal zpátky domů a zase na zahrádku restaurace, kde jsme pokračovali v programu včerejšího večera. Z deště nakonec nic moc nebylo.

Jen 8 km, 200 metrů úhrnného převýšení. Vlastně jen o kousek víc než včera večer do Modry.

Sestřenice s dětmi a babičkou pokračovali v dovolené, my ráno zase museli v 4:30 vstávat a hurá do Brna.