Z Račic do Bukovinky

Za bukovými lesy tentokrát v zimě a opět s mírnou obměnou trasy.

I tentokrát se nad námi počasí smilovalo a přineslo krásný slunečný den. Zatímco v sobotu se ještě honily mraky a nepříjemně foukalo, neděle byla "jako malovaná". Škoda, že mi ještě nestihl přijít objednaný nový polarizák... (viz minulý příspěvek).

Lesy mezi Račicemi a Bukovinkou se nám zalíbily. Taky prudké stoupání z Račic, kterým aspoň můžeme trochu potrénovat svaly a dech. A samozřejmě i hospoda v Bukovince, kde se dobře, levně a rychle najíme. A pak, autobus nás pohodlně odveze. Samá pozitiva.

A abychom to neměli pořád po stejné trase, pokaždé si nějaký úsek pozměníme.

Tentokrát jsme vyrazili hned z Račic po paralelní cestě po druhé strany doliny potoka než vede žlutá značka. Stará hluboká úvozová cesta po místy docela úzkém hřebínku se nahoře trochu ztrácela a zarůstala, ale jen kousek.

Už jsme skoro nahoře nad Račicemi. Tu už úvoz není tak hluboký.

I tu byly ve stínu dosud zamrzlé kaluže

Jeden z pruhů bukové lesa u silničky

Po žluté po pasekách.

I tu leccos zamrzlo v ledu

Od Třech Javorů jsme pokračovali kousek po modré. Na kraji lesa nás rozladily obrovské haldy nádherných tlustých dlouhých bukových kmenů. Kdy přestanou?

U chaloupky jsme z modré odbočili.

Už když jsme po modré šli poprvé, upoutaly nás krásné bukové lesy. Na satelitních snímcích jsem si všimla, že kousek od značky les pokračuje a stále je kompaktní. A tak jsme se ho rozhodli prozkoumat. 

I tu probíhá těžba, ale zatím to vypadá, že jen probírka - tedy, že kácí jen některé stromy a les stále zůstává. Čeho jsem si ale povšimla, byla absence jakéhokoli podrostu. Pokud nebyl vysazen, tak je důkladně udržován, aby všechny stromy měly stejný věk. Takže pak nezbyde, než je všechny zase naráz vykácet. Jasně, je to jednodušší... 

Cesta tu vedla nevýrazná, ale bez podrostu se jde v bukovém lese jako po cestě.

Bukové lesy tu stále jsou

 

 Traverzová cesta na kterou jsme pod bukovým bočním žebrem narazili

 

 Za tímto hřebínkem je modrá značka.

Ale i traverzová cesta končila. Nebo lépe řečeno - pokračovala zpátky nahoru. A tak jsme museli kousek překonat bukovým mlázím a kamenitým svahem. Ale sluníčko a výhledy na krásný bukový les to všechno vyvážily.

 

Cesta za sluncem

 

Do Bukovinky jsme se pak vydali zase po modré. Další alternativní cesty si zase necháme na příště, ať máme co objevovat.

To není mokrý lesknoucí se asfalt, ale čistý led. Jedna cesta i druhá. Lesáci je trochu posypali kamínky, ale moc to nepomohlo.

 

 Údolí Říčky. A před námi hřebínek, po kterém jsme scházeli minule.

 Buky, buky, buky. Jak jinak, na cestě do Bukovinky :)

11 km, 350 metrů nastoupaných, 160 klesnutých.