Z Ruprechtova do Rychtářova

Zimní "jarní" tání a průzkum nových zákoutí.

Před Vánocemi napadl krásný sníh, aby hned druhý den roztál. Ale aspoň se země trochu napije. A my si užijeme bláta.

Po lenivých Vánocích, které člověk stráví vysedáváním po návštěvách (a zvlášť v takovém počasí), jsem zatoužila po troše pohybu. A když meteorologové slibovali sluníčko, nemohla jsem odolat. Jelikož Marek "návštěvuje" na Slovensku, vzala jsem "vyvenčit" své rodiče :)

Autobusem jsme se vyvezli do Ruprechtova a rozhodli jsme se prozkoumat dosud nám neznámá zákoutí.

Od sokolovny jsme to vzali rovně k lesu a k našemu překvapení jsme objevili moc pěkný kout.

Netradiční pohled na mlýn zezadu. A i s kravičkami :)

Příjemná cesta, s občasnými lavičkami, se vinula mezi pastvinami, po kterých hrnul potok z nedávného tání. Na závětrných stráních se ještě bělal sníh. Takový chladnější březen :)

Údolíčko plné typických prosincových barev :)

Ještěže byla kolem louka a cesta se tak dala obejít.

Uprostřed pastviny vyvěrala voda. Voda ale tekla i všude kolem - skrz pastvinu, v kolejích cesty, i louka ve svahu pod námi čvachtala.

Jezírko se sochami rytíře, princezny a draka. Vody tu asi normálně taky nebývá tolik..

Sešli jsme dolů do začátku Psího žlebu, kde se nachází zbytky středověké zaniklé obce Hamlíkov. Chvilku nám trvalo, než jsme ji lokalizovali a rozhodli jsme se, že ji blíže prozkoumáme někdy příště. Lepší přístup k ní bude z vrchu a před rozvodněný potok se nám skákat nechtělo. Ale místo je to natolik sympatické, že se sem rádi vrátíme.

Krásný buk nad potokem. Ve svahu nad ním začíná osada Hamlíkov.

Potok hrnul opravdu slušně.

Pokračovali jsme po cestě po pravé straně potoka a občas nahlíželi do hlubokého údolí potoka.

Tento strom nás hodně zaujal. Jaké musí mít kořeny, že udrží takovou páku? Asi je bude jistit nějaká skála, o kterou tu, pravda, není nouze.

Krásný nasvícený bukový les. Kdy ho pokácí? Vedle už začínají holiny.

Příjemná cesta nad potokem, který měl pěkný spád a občas na něm byly pěkné vodopády. Jeden stupeň dokonce asi 2 metry (jen dost špatně přístupný).

Na druhé straně svítí slunce. My jsme potopení v chladu. Ne nadarmo se tomuto údolí říkalo i Studený žleb.

Ve stínu a ve vlhku se mechům daří. Hotová skalka.

Opouštíme Psí žleb a napojujeme se do údolí Malé Hané.

V Malé Hané valilo pěkné vody. Normálně to bývá takový potok, teď dravá řeka. V širším údolí jsme přece jen našli nějaké místečko na sluníčku a mohli tak zakousnout nějakou svačinu - třeba zbytky chlebíčků z včerejší návštěvy :)

Potok, který teče od Ruprechtova kolem Kuchlova zakončuje svou cestu pěkným vodopádkem.

Pod Kuchlovem. Malá Haná má teď daleko víc vody, než když se spojí s Velkou Hanou. Teď je to opravdu řeka.

Zpěněné peřeje pod mostem. Takhle kdyby tekla normálně!

I v přítoku Malé Hané, Rakovci, tekla spousta vody. My jsme jeho údolí opustili a vyšlápli si nahoru na Hrádek.

Krásné velké buky (třeba ten vpravo). Jak dlouho je tu nechají? V pozadí se tyčí Hrádek.

 Na hrádku byly krásně vidět všechny tři příkopy. A hlavně tu svítilo sluníčko.

 Jelikož tam nějaká rodinka čadila s ohníkem, jen jsme se porozhlédli a vydali se zase dál.

Na kraji lesa krásný výhled do kraje. V dálce hřeben Ždánického lesa. A ten velký kopec vpravo, trochu schovaný za dubem, je ona Rozepře, na které jsme byli nedávno.

U začátku chat jsme se posadili na lavičku, nechali se ohřívat příjemnými slunečními paprsky a kochali se výhledem na přehradu, hřeben Chřibů (i Brdo bylo dalekohledem vidět), Ždánického lesa, Hradiska, já si prohlédla i Rozepři. Na nedalekém oranisku se proti slunci v dalekohledu třepotala spousta pavučin. Jak to tak rychle stihli pavouci postavit v té zimě, když ještě před pár dny tu leželo aspoň deset centimetrů sněhu? Dlouhé pavučiny vlály i na třešních v nedalekém sadu. A dokonce jsme viděli i dům mého bratra ve Vyškově. Kdyby vylezl na balkon, tak by nám mohl udělat zrcátkem prasátko a dalekohledem bychom ho klidně viděli.

Dali jsme si čaj, kafe a cukroví a vyrazili jsme na zastávku.

Krásný den plný vody, nová zajímavá zákoutí a inspirace pro další výlety.

8 km, 180 metrů jsme klesli a jen 80 m nastoupali (od Malé Hané na Hrádek). Inu, je to tu Drahanská vrchovina. Žádná dlouhá stoupaní, jako třeba v podobně vysokých Malých Karpatech, nečekejte.