Krásný slunečný den by byl hřích prosedět doma
Přepověď slibovala sluníčko. A toho je třeba využít, protože v poslední době je ho opravdu poskrovnu. Sníh od posledně už notně ustoupil a jelikož bylo nad nulou, raději jsme volili silničky, abychom se nemuseli moc brodit v blatě.
Měli jsme odvoz do Olšan a odtud jsme vyrazili nahoru ke Třem Javorům.
Nad Olšanami
Vody teklo dost
Od Třech Javorů se vedla naše cesta po rovné silničce až na Kalečník. Výhledy jsou tu podobné jako na opačnou stranu - paseky a ponechané borovice a modříny. Jaké tu byly krásné smrkové lesy...
Mezi Třemi Javory a Kalečníkem
Smrků zůstalo už jen pár
Na Kalečníku jsme se posilnili cukrovím, mandarinkou a čajem a vyrazili zase dál. U Žalmanova kamene jsme odbočili směrem na Vildenberk. Posledně jsme ho minuli, tak teď, s opadaným listím, si ho vychutnáme lépe.
Kráčíme po oranžovém koberci :)
Traverzové cesty v okolí Vildenberka jsou perfektní
Na hradě někdo vyzdobil keř různými pochutinami. Jejich skladba je ovšem podivná - rohlík, jablko, mrkev, ředkvička... Ale snad si na nich pochutná i někdo jiný než hladový turista :)
Úvozová cesta dolů z hradu
Louka nad Šumicemi
Tentokrát jsme do šumického pivovaru došli včas. Kuchař/ka tu ještě byl/a, takže jsme si k pivu (teda pánové, já si dala k limonádě) mohli dát i něco na jídlo. Chvíli po nás přišli naši, kteří dojeli do Vítovic autobusem a po žluté se prošli nad šumickými vinicemi.
Počkali jsme na západ slunce a vyrazili na autobus do Vítovic. Tentokrát po cestě, čím dál víc rozbitější.
Západ slunce u pivovaru.
Západ slunka nám na cestu rozehrál na obloze pěkné divadlo
Ve Vítovicích nás čekal roztomilý betlém.
Nakonec jsme ušli 13 kilometrů a víc klesli (320 m) než nastoupali (170 m).
Žádné komentáře:
Okomentovat