čtvrtek 6. července 2023

Rakousko 2023 :: Region Pyhrn-Priel

 Po dlouhé době jsme vyrazili zase do hor.

Letošní dovolená byla nejistá na poslední chvíli a tak jsem radši nic moc neplánovala, ať nejsem zklamaná, když volno nevyjde. Původně jsme chtěli jet už od začátku července, ale jelikož bylo dost nestálé počasí, nechtělo se nám do hor pod stan za každou cenu. A tak jsme si počkali a ve čtvrtek 6.7. s odcházející studenou frontou vyrazili.

Máme rádi vápencové hory a tak jsme se vydali do regionu Pyhrn-Priel, který je vymezen třemi vápencovými pohořími - Mrtvé hory (Totes Gebirge) na jihozápadě, ze severu rozhlehlé Kalkalpen a na jihovýchodě konec Ennstallerských Alp. Zatímco údolí se nachází v nadmořské výšce většinou kolem 600 m.n.m., okolní kopce se tyčí přes 2000 metrů (jen Kalkalpen jsou těsně pod touto hranicí).

Na začátku července bývá málokdy stálé počasí, ale zase jsou dlouhé dny, příroda je krásně svěží a zdejší rozkvetlé louky jsou opravdu úžasné (jen za naši dovolenou, kdy jsem se nijak nesnažila pátrat po kytkách, jsme potkali 13 druhů orchidejí!). Krávy se tu pasou všude. Když je nevidíte, aspoň slyšíte jejich zvonce. Ale abych jen nevychvalovala - posečené louky všude kolem jsou sice krásně upravené, ale znamená to, že někteří zemědělci sečou, přehazují nebo shrabují seno (samozřejmě pomocí traktorů) v podstatě pořád. I v noci...

Cesta sem z východu - tedy ať už z Brna nebo od Bratislavy, vychází stejně ať se jede vrchem (kolem Dunaje) nebo spodem (přes Leoben). Samozřejmě nejkratší by byla po okreskách a byla by to krásná vyhlídková jízda, ale trvala by tak jednou tolik, o vyčerpanosti řidiče nemluvě.

Jelikož jsme startovali ze Slovenska, vzali jsme to po novém obchvatu Bratislavy (kolik plechu padlo na protihlukové bariéry podél celé trasy?), v Rakousku jsme se vyhli Vídni zkratkou kolem Neziderského jezera a u od Eisenstadtu jsme zase uháněli po rychlostních cestách a dálnicích. Přes Semmering, Bruck an der Mur, Leoben a nahoru na Liezen. V Lieznu jsme ještě nakoupili jídlo na zítřejší výšlap a jeli se ubytovat. Vyjížděli jsme v jednu a o půl paté byli v Lieznu.

Kousek za hranicemi na dálnici Bratislava-Vídeň. Království větřáků. Byly všude. Krajina na nás působila dost dystopicky a industriálně.


V regionu Pyhrn-Priel se nachází dva kempy, tak snad v jednom z nich bude volno. Rezervaci se nám řešit nechtělo, zvlášť, když přijíždíme poprvé. Jako první jsme zkusili kemp u Gleinkersee. Ale měli plno. A trochu mě odrazovala docela velká chata s jídelnou a zahrádkou (nyní prázdnou), velké parkoviště, které značilo vyšší pohyb lidí a taky prostor pro stany, ač příjemně téměř na břehu jezera, měl většinu míst z kopce. Takže pokud jste se nechtěli mačkat s ostatními na rovině, nezbývalo vám než klouzat. Nebo přijet v karavanu - škoda, že už nemáme "Parťáka" (Peugeot Partner). Ale teď, ve čtvrtek večer po dešti, tu byl příjemný klid. Vápencové skály přímo nad vodou. Idylka.

Gleinkersee. Takovýto výhled máte, když si zarezervujete v kempu to správné místo.

Nezbývalo nám než zkusit kemp pod kopcem. Alespoň na rovině, s dostatečným prostorem a výhledem na hory. Sympatický pan majitel nám místo, i přes spoustu rezervací, našel, a my mohli rozložit stan s výhledem na Grosser Pyhrgas na jedné straně a na Kalkalpen na druhé straně. Sice tu trochu hučela nedaleká dálnice, ale nic, co by se nedalo vydržet. Kemp je příjemný, nově opravený, s ochotným a přátelským personálem a můžete se tu i najíst nebo si na ráno objednat čerstvé pečivo. A měli tu i nějaké letáky a mapy okolí zdarma (to u Gleinkersee nebylo). Za 5 nocí se stanem (máme střední, pro 4 osoby) pro dvě osoby jsme platili necelých 190 euro. Tzn. asi 19 euro na osobu a noc. Pořád o dost levnější, než někde v penzionu.

Výhled z kempu k severu. NP Kalkalpen - hřeben Sengsengebirge. Vpravo mimo fotku jeho nejvyšší vrchol Hohe Nock 1963 m.n.m.

Výhled z kempu k jihu. Od našeho stanu. Grosser Pyhrgas 2244 m.n.m., konec Ennstallerských Alp

A o kousek vedle skalnatý hřeben Bosruck 1992 m.n.m. Vede pod ním dálniční a železniční tunel asi 5 km dlouhý. Platí se v něm mýto.

Červánky na dobrou noc.

Jediným naším nepřítelem tu byli slimáci, kterých bylo v některých místech opravdu dost (především u živých plotů, kde se držela vlhkost). Člověk si musel dobře prohlídnout boty, než si je obul a židličku, než si na ni sedl. A radši nic nenechávat jen tak položené (hlavně na noc). Neřekli byste, jak jsou rychlí :)

Taktéž jsme bydleli kousek od míst, kde parkovaly karavany co kolem jen projíždí. Většina z nich odjížděla v normální hodiny (po sedmé), ale zrovna první dva dny tu na chvíli spočinuly osádky mířící asi na jih, k moři. A tak vyjížděli třeba ve tři v noci. A jistě, že to byli Češi...

Dovolenou jsme si vzali do středy a věděli jsme, že se chceme domů vrátit už v úterý, abychom se v klidu vybalili a nabrali síly na pracovní dny. To znamenalo 4 dny programu. A v pondělí se nejspíš počasí může už pokazit.

Náš plán na nadcházející dny byl jasný. Využít nejchladnějšího pátku k větší túře a pak se ve vedru někde zašít před sluncem do údolí k vodě. Ve vyšších nadmořských výškách je sice chladněji, ale před nemilosrdným sluncem, pokud nejsou trochu mraky, nemáte šanci se schovat. A směsku opalovacího krému a potu rádi nemáme.

Jelikož jsme poslední dobou běhali kolem domu a neměli čas na nějaké větší výlety, kondička a svalstvo na tom byly bledě. Tudíž jsme ani na nějaké větší výlety neměli ambice - zkrátka jako vždy :).

Pohrávali jsme si i s myšlenkou půjčit si kola (radši jsme si vzali i helmy), ale nakonec jsme to kvůli slunci přehodnotili. Ale cyklopůjčoven je tu dost a cyklistů taky. Na normálním kole jsme tu potkali jen pár namakaných opálených nadšenců, zbytek si to do nechutných kopců šlapal s úsměvem na elektrokolech. Jedné skupince z kempu dokonce kola dovezli z půjčovny přímo do kempu dodávkou.

Náš program vypadal následovně:

Jak už jsme psala, největší túru jsme podnikli v pátek a zbylé dny jsme absolvovali jen lehké procházky.

:: Rozcestník ::

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)