Červnový cyklovýlet po Drahanské vrchovině

Zase objevujeme nové trasy na Drahanské vrchovině, užíváme si červen a taky trochu trénujeme ochablé svalstvo a kondičku.

Konečně volná neděle, pěkné počasí a chuť k pohybu. Ráno jsme se nechali vyvést cyklobusem do Studnic a šlápli do pedálů.

Jelikož tu mám na nějakou dobu "celopéro", volila jsem spíš trasu mimo silničky. Ty si užiju jindy spíš s trekovým kolem.

Hned za Studnicemi jsme se zastavili na třešně. Většina stromů ještě teprve dozrává, ale pár skorých tu roste. Taková ideální dopolední svačinka. A hned vedle byla krásná louka, takže jsem se měla čím kochat, než mi Marek shodí ze stromu pár třešní.

Okáč poháňkový

 Chrastavec

 

 

 

Krásné louky. Však nedaleko se tu kolem potoka nachází PR Studnické louky, kde rostou prstnatce májové.

Nechtěli jsme žádnou velkou trasu a tak jsme přes Kulířov a Rozstání sjeli do Baldovce, pak údolím do Holštejna a do Ostrova.

V údolí od Baldovce. Někdo tu postavil nové mostky

 

Příjemné malé údolíčko

 

Kakost bahenní

 

Krásný den. Ani vedro, ani zima. Letní mráčky... idyla.

 

Rasovna shora. Vždy tu projíždíme jen autem.

 

 Most nad propadáním. Už je tu několik let.

 

Kousek jsme sjeli do Ostrova po silnici, ale zase provoz velký nebyl. U Vintoků a Cikánské jeskyně jsme odbočili na lesní silničku

 

A jelikož dosud jsme se vezli převážně z kopce. Následovala zase cesta do kopce. Výšlap do Krasové byl opravdu ostrý. Ale pak už to přes Kotvrdovice bylo jen do mírného kopce.

Krasovské údolí

Za Kotvrdovicemi jsme si udělali přestávku na oběd. Lavička s výhledem na Jedovnice a hlavně pole s ječmenem a hromadou chrp. V jednom místě dokonce kvetly ještě vlčí máky, heřmánek a ostrožka. Kombinace barev téměř oslepující. Lítala jsem s foťákem jak pominutá :)

Pokochejte se taky

 

 Heřmánek opravdu voněl. Jen tak ve vzduchu, jak na něj svítilo slunce.

 

 Náš výhled od svačiny

Dál už nás čekal sjezd. Po zpevněné lesní cestě pod Budkovan, pak na druhou stranu údolí na další lesní zpevněnou cestu a pak už jen dolů.

První úsek k Bystřeci jsme potkávali plno cyklistů, kteří si přijeli vyzkoušet místní single-traily. Jakmile jsme sjeli na cestu do Rakoveckého údolí, hned množství cyklistů prořídlo. Tato strana údolí je pro kolo rozhodně příjemnější, než ta protilehlá, kudy vede červená značka. Sice tu je člověk utopený v lese, ale za teplého dne je to jen výhoda. Nevím, jak vypadá cesta letos, ale vloni byla naprosto hnusně rozjezděná od těžařů. Mohli by si taky dát na chvíli pokoj, nebo zničenou cestu od těžké techniky zarovnat.

Dole v údolí jsme byli za chvíli. Pak Račice, Pístovice, chvilku jsme poseděli u rybníka a pak si ověřili, že po červené do Lulče se to na kole (ani na celopéru) nehodí. Kousek pod hrází, jasně, s tím se počítá, chodníček jsme taky objeli přes táborovou základnu (kde jsem v 8 letech byla na táboře), ale pak to stoupání nahoru nad Libuš zarostlou rozbitou cestou... děkuji pěkně. Aspoň, že jsme narazili na malý lom.

"Písťák". Kosatce už odkvetly.

 

 Malý lom na červené značce z Pístovic do Lulče.

Na koupáku plno, ale na jedno pivo a limču jsme se na Panelce zastavili. A pak už domů.

Sice jen 50 kiláků a převážně z kopce, ale celkem nám to stačilo. Ale bylo moc hezky. Jako vždy.