Unaveným nohám musíme dát trochu odpočinku. A nejlépe někde mimo slunce a vedro.
Ráno jsme se hrabali ze stanu jako stařci. Kolena, stehna, zadek. Nejsme vůbec zvyklí. A jelikož dnes už měly teploty šplhat ke třicítce i tu v 600 m.n.m. a slunce se za mraky taky nemá moc schovávat, museli jsme schovávací taktiku zvolit my. A chládek bývá u vody, o kterou v Alpách zatím není nouze.
Tak si prohlédneme Totes Gebirge, na které jsme shlíželi včera z Warschenecku, trochu zespodu.
Klikatá cesta s mnoha výhledy nás dovedla až do údolí Stodertal, k obci Hinterstoder (ještě tu mají Mitterstoder a Vorderstoder, přes ty jsme jeli), které je taktéž oblíbeným zimním střediskem (podobně jako včera Wurzeralm). A i v létě tu je rušno, i když obrovská parkoviště u lanovky jsou v podstatě prázdná. Kolik tu musí být lidí v zimě?
Nejdříve jsme se vydali kousek po proudu údolím řeky Steyr, zastavili jsme na malém parkovišti nad údolím a vydali se dolů k vodě.
Řeka Steyr. I když jen tak 15–20 km od pramene, tekla opravdu slušným proudem.
Samozřejmě nechybí působivé vodopády
Pohled na vodopády shora
Vyhlídka u vodopádů. Byl tu opravdu rachot.
Kousek jsme se prošli proti proudu a pak spočinuli na malé "plážičce" kousek pod vodopádem. Nádherná modrá čistá voda byla samozřejmě neskutečně ledová a valila mocným proudem. Dobré důvody, proč se tu rozhodně nekoupat. Stačil si na pár sekund svlažit kotníky a bolest vás donutila rychle vodu opustit. Ale chládek tu byl parádní, až zima.
Svačíme a nemůžeme se vynadívat
Krásné vlnky působily až hypnotizačně. Nemohla jsem od nich odtrhnout zrak.
Kameny u vody jsou pokryté nejrůznějšími lišejníky. A mokré i metr nad hladinou vody.
Po obědě jsme vyrazili zase kousek po proudu.
Už to zase začíná :) Prstnatec Fuchsův, vysvytuje se v několika barevných variacích - tentokrát slabě růžový a skoro bez kresby.
Nad cestou se tyčila další vrstva horniny - náplavy, které sem kdysi řeka nanosila. Nebudí zrovna zdání stability...
Parazitická záraza. Rostla všude
Jarmanka větší
Řeka Steyr na trochu "klidnějším" úseku
Aspoň nějaké zvířátko :) - okáč strdivkovitý
Až jsme se dostatečně nabažili chladu, vyrazili jsme zpět k autu a přesunuli se tentokrát nad Hinterstoder podívat se na vyhlášené jezero Schiederweiher a projít se trochu po rovném údolí a kochat se kopci nad námi.
Rakušáci umí opravit staré domy decentně.
Tu je. Jezero a nad ním se tyčící Totes Gebirge - velká dvojka: Spitzmauer a za vrbou se schovává Grosser Priel.
Tak tento zubatý nižší vrchol v popředí se jmenuje Ostrawitz (1823 m.n.m.). Kde k tomu přišel?
Jezero Schiederweiher je evidentně umělé. Teče přes něj jen část řeky Krumme Steyr. Není moc hluboké a část je zarostlá rákosím. Což vyhovuje určitě kačenám. Jednu bandu s mladými jsme na vodě viděli. Kolem vede příjemná cesta, na každém rohu lavička, takže na kochání prostoru dost.
Však lidí tu chodilo poměrně dost. Když jsme se vraceli potkávali jsme i docela dost muslimů (nejen arabských, ale i z jihovýchodní Asie) s piknikovými koši.
Spitzmauer. Odsud vypadá hrozivě, ale už včera jsme viděli, že zezadu se na něj dá vystoupat rozhodně pohodlněji.
Cesta údolím je nenáročná, v podstatě po rovině. Zvedat se začne až pod kopci. My se drželi na rovině a před pálícím sluncem jsme se zanořili do lesíku.
A hned u cesty bradáček vejčitý.
A taky nějaký kruštík
Občasné výhledy. Zde Grosser Priel, nejvyšší vrchol Totes Gebirge. Červený kříž na vrcholu byl vidět i okem.
Další spočinutí u vody. Tahle teče rozhodně klidněji. Ale studená je taky.
Odkvetlý pryšec
Nádherně čistá voda jemně žluňkala.
Naše cesta orchidejovým lesíkem pokračuje - okrotice červená se svými velkými květy
I tu nesmím zapomenou na prstnatec Fuchsův. Rostl na každém kroku.
Z lesíka jsme vyšli zase na slunce. Ale aspoň jsme se mohli kochat výhledy
Když už se nepasou krávy, tak aspoň koně
Skály všude
I tu rostla pětiprstka. A ještě nějaké orchideje jsem viděla u koňů ve výběhu. Ale tam jsem je zkoumat nešla :)
Člověk by se tu mohl procházet pořád
Tu kruštík bahenní s mravenci
Slunce se za odpoledne na obloze otočilo a z vrcholů Totes Gebirge zbyly jen stíny.
Památník nějakému pánovi vytvořený ze zajímavého kamene...
Vracíme se do kempu. A na loukách se pilně pracuje (jak jsme si ostatně tuto noc užili rachotu i v okolí kempu). V dáli jsou hory v okolí masivu Warschenecku. Ten se nám ukázal jen na chvíli.
Celková bilance:
- autem cca 40 km
- pěšky tak 2 + 6 km, převýšení díkybohu dnes veškeré žádné :)
- 6 druhů orchidejí (4 jiné než včera)
Kam dál?
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat