Čekání na jaro na Vysočině

Návrat v čase tam, kde ještě třešně nekvetou.

Oproti minulému nadějně jarnímu víkendu byl toto návrat v čase. Takhle by měly vypadat Velikonoce. I na začátku května se tu většinou začínají zelenat stromy a kvetou třešně. Nakolik v březnu vypadalo, že všechno bude dřív, jaro se kdesi zapomnělo a tak tu teprve začínaly pampelišky, třešním se teprve nalévaly pupeny a stromy ještě spaly.

Zatímco my jsme vyrazili na kolo v neděli 30. dubna v čepici, bundě a dlouhých kalhotách, kamarádka u Brna jela na kole v tílku... A to je rozdíl asi 80 km - ale hlavně 500 výškových metrů.

Když už jsme měli kola v autě, rozhodli jsme se trochu posunout start a prozkoumat lesy v okolí Pusté Rybné. V poslední době jsme tu byli několikrát a moc se nám tu líbilo. Tentokrát jsem si dovezla celopéro, takže mě nebude vadit žádný terén.

Oproti minulému týdnu už jsem se na kole i se svaly i dechem cítila jistěji a tlačila jsem jen párkrát.

Meandry potoka Hlučál nad Pustou Rybnou

Ohlédnutí k Pusté Rybné

V lese, ač skoro bez značek, daleko od civilizace jsme kupodivu potkali docela dost turistů. Větší i menší skupinky, pěšky i na kole. V září, kdy jsme tu byli naposled, jsme potkali asi jednoho člověka. Asi jaro pudí do přírody všechny.

V převážně smrkovém lese občas u cesty vykoukl buk. Z některých zbylo jen torzo...

...z některých torzo bude za chvíli.

Jen škoda tohoto lesního hospodářství, kdy buky jsou opravdu jen občas a v té tmě nemá šanci nová generace vyrůst. A stejně by je asi požrala zvěř...

Křižovali jsme les soustavou zpevněných cest, projeli kolem Milovských Perničků, ale tentokrát jsme je vynechali. Příliš velká koncentrace lidí. A co s kolama, že...

Vybrala jsem cesty spíš traverzové, jen s mírných stoupáním a klesáním a byla to paráda. I na bukový les jsme místami narazili.

Nad Březinami v lese.

Smrkový les převládá. A zalitý sluníčkem je hned příjemnější

Vracíme se k Pusté Rybné mechovým královstvím.

Nad Pustou Rybnou

Tímto údolím jsme dopoledne stoupali nahoru.

Zase u potoka. Umýváme kola od blata.

Aspoň ty sasanky navozují jaro.

Kořeny

Dopoledne bylo pošmournější, ale nakonec se udělal krásný den.

Asi 25 kilometrů. Ale stačilo. Najedli jsme se, chvilku si odpočinuli a protože se mraky úplně rozehnaly, šli jsme se ještě projít kolem dědiny vychutnat si večer.

V předvečer 1. května se tu drží oblíbené čarodějnice a nad každou druhou dědinou se západem slunce zaplane vatra. Nejlépe někde na kopci. Není podezřelé, že jsme dnes jeli v Telecí kolem velkého kontejneru, kam nakládali starý nábytek a jiný nadměrný odpad? V neděli? V podvečer velkého pálení? Však dobře víme od místních, jak to tu chodí...

Soused je připraven na zimu. Na několik zim.

Kamenice v zapadajícím slunci. Kupodivu jsme na jejím vrcholu žádný dým nezahlédli.

Zdejší hluboké lesy. A pokroucené břízy, přirozeně.

Meze. Mezi stromy v druhé řadě od spodu vede moc sympatická cesta.

Bohdalec a vpravo vzadu Věcov v údolí

Na vzdáleném hřebeni Prosíčka.

Věcov

Zlátnoucí slunce

Objevil se i měsíc. V pátek bude úplněk.

Poslední dubnové paprsky slunce. A pod Bohdalcem už pálí čarodějnice...

Tak kde je to jaro?