Jarní Malé Karpaty

Několik menších výletů do blízkého okolí. Některé pěšky, některé na kole. Ale všechny plné čerstvé zelené.

Zastavil se bratr s rodinou a my na sobotní volné dopoledne naplánovali malý výlet po okolí.

Fialová měsíčnice roční. Kolem domu zplaněla.

 

Vzali jsme to radši vrchem. Po nedávných deštích by u potoka bylo asi dost blata. A krásných dubo-buko-habřin nikdy není dost.

 

 Sešli jsme dolů k potoku. Valilo v něm nezvykle hodně vody. A čisté.

 

Každé zákoutí fotogenické

 

 Vloni byl rok bukvic a tak není divu, že jsme teď na jaře potkávali všude mladé boučky.

 

 Ta pravá čerstvá jarní zelená.

Výstup na Zámčisko nám dal jako vždy zabrat.

Buk cestou v kopci

Vyhlídka zalitá sluncem

Peprovec

Po panském chodníku zpátky

Překračuju na cestě dva klacky a najednou si uvědomím, že ten druhý vlastně není tak úplně klacek...

Počkali jsme, než se odplazí bokem, aby ji nějaký cyklista náhodou nepřejel. Užovka hladká.

Krátká zastávka u "priehrady"

Ve stínu domu sytě modrá pomněnka lesní - nezábudka lesná.

Pochutnávala si na ní dlouhososka.

Výhled z okna obýváku. Třešeň v plném květu. Škoda, že jsou to jen pláňky.

Dali jsme si všichni oběd a rodinka odfrčela vstříc novému členu rodiny - fence Tofi.

My jsme využili pěkného dne a volného odpoledne a osedlali přes zimu spící oře. Jelikož jsme po zimě celkem chcíplí (hlavně já), tentokrát to byl jen malý výlet kousek pod "Zošku" a po cestě zpátky. I tak mi to dalo zabrat a do každého většího kopečka jsem tlačila.

Večer v lese. Odtud už to bude z kopce.

Druhý den taktéž sliboval pěkné počasí, podle předpovědi by mělo vydržet ještě chvilku po obědě. A vyjížďka na kole včera byla fajn. Vyrazili jsme jako obvykle někdy kolem jedenácté. Žádné přemáhání.

Na výlety většinou vyrážíme do kopců, ale tentokrát jsme to vzali dolů z kopce. Po modré do Modry.

V lesíku za domem hrachor jarní.

Zběhovec lesní

Chodníčkem

Ohlédnutí

Potok před námi

Kolem potoka se vinula příjemná stezka a mě bylo líto nechat rozjet kolo, abych se stíhala kochat.

Soukromý vodopádek za plotem u jedné z chatek nad Modrou

Kolem potoka. Co když teče hodně vody? (mostky vedou k chatkám, vpravo dole modrá plechová střecha studánky)

Na ochranné hrázi proti povodním seděl konipas horský. Blíž už mě přijít nenechal a "dlouhé sklo" jsem s sebou neměla.

Do Modry jsme sjeli snadno. Marek nějaké drobáky našel a tak jsme se mohli zastavit i na zmrzlinu. Chutnala. I když jsem vyrážela v bundě, už se začínalo dělat slušné teplo. Poobědvali jsme zmrzlinu a vyrazili na tu horší polovinu cesty - do kopce trasou, kterou ještě neznáme. Po zelené. Samozřejmě, že jsem zase tlačila a dělala si časté zastávky.

Stoupáme údolím

Na Zámčisko to byl asi 5km okruh. Večer na kole asi 9 km. A dnes 16 km. A všude docela obstojné převýšní. A po mé lednové nemoci mám netrénované plíce a skoro žádné svaly. Proto mě možná ani po tomto víkendu nebolely stehna. Nemělo co bolet :)

Ale vyšlo nám krásné počasí a rozvíjející se zelená na nás působila neskutečně pozitivním dojmem. Po zimě na nás jaro působí vždy jak z jiného světa.