Údolím Bystřice

objevujeme další kouty okolí Olomouce

Začátek března, náš obvyklý termín návštěvy Olomouce a pokud počasí přeje, i s běžkařským výletem.

Teplo uplynulého týdne určitě sněhu na horách moc nepřidalo. I tam bylo nad nulou. A i když se mělo na víkend ochladit, nechtěli jsme se trmácet do nejistých podmínek, a tak jsme radši prozkoumávali další kouty okolí Olomouce.

Vybrali jsme údolí řeky Bystřice.

Jen škoda, že na jihu Moravy svítilo slunko a tu zůstalo po celý den zataženo. Ale i tak tam bylo hezky.

Dojeli jsme do Hluboček, Mariánského údolí, nechali jsme auto u nádraží a nasedli na vlak. Byl to rychlík až do Ostravy - přes Krnov :). Motoráček o třech vagonech. Ale aspoň nezastavoval na každé zastávce a za půl hodinky vyhlídkové jízdy jsme vystupovali v Domašově nad Bystřicí.

Domašov nad Bystřicí. Vystupovat. Sympatické vlakové nádraží (svědčící o větším významu místa v časech stavby železnice) ještě pěkně postaru - veranda, sloupy, zábradlí i dveře a okna. Kéž ho jednou zrekontruují citlivě.

V autě jsem bohužel nechala podvlíkačky a tu ještě v deset hodin docela mrzlo. Naštěstí v Domašově mají poměrně velké nákupní středisko, kde jsem si mohla vybrat hned z několika typů silonek :)

Oblékla jsem je hned při první příležitosti za městem. Hned mi bylo tepleji.

V Domašově na návsi. Sice opravené, ale tvar a struktura původních domů je stále patrná. A taky mám ráda, když je vidět z města rovnou na pole a louky.

 

U Domašova se v roce 1758 (za Marie Terezie) odehrála bitva v rámci prusko-rakouských válek. Rakouskou stranu tehdy vedl slavný generálmajor Laudon a generálmajor Žiškovi. Podařilo se jim Prusy porazit a ochránili tak Olomouc.

Vyrazili jsme po modré značce dolů po proudu překvapivě vodnaté řeky Bystřice.

Údolí Bystřice je lidmi využíváno už dlouho. Byly tu doly na kovy (dokonce i zlato), zpracovávala se tu železná ruda, těžilo a splavovalo se dřevo (na konci údolí byla pila). Samozřejmě nesmím zapomenout na těžbu břidlice a rozvinutý průmysl hlavně Hlubočkách - Mariánském údolí, kde se zpracovávalo železo, byla tu hřebíkárna, od padesátých let se tu i vyrábí součástky pro letectví.

Cesta byla pohodlná, blato krásně zmrzlo. A tak i složitější úseky kolem vody či ve svahu šlo zdolat lehce.

Cesta místy stoupala vysoko nad vodu

Alespoň se nám naskytly lepší výhledy

 

 Výhledy na protější kamenolom. Inu, Nízký Jeseník, kraj břidlice.

 

Skutečně mrzlo. Někde ještě stále.

Další cesta, tentokrát už směrem dolů nás dovedla na vrchol 40 metrů vysoké skalnaté stěny - Malý Rabštejn. Je tvořena vrstavmi drob, slepence a břidlice. Všechny vrstvy těchto sedimentovaných hornin jsou od sebe krásně rozeznatelné.

Impozantní vyhlídka dolů údolím - pod nohama máme skálu tvořenou drobou

Neméně zajímavý výhled proti proudu - a pod nohama tentokárt břidlici. Jen o pár kroků od předchozí fotky. Horniny se tu střídají.

Zdejší břidlice jsou opravdu ukázkové

Eroze u břidlice je věc běžná.

To je ona - cvičná lezecká skála Malý Rabštejn

Klesli jsme kolem rybích sádek zpět k řece, přešli na druhou stranu a křižovali jsme dokonce kamenolom. Kolem plotu vystavené šutry velké jako naše koupelna, jen třeba 20-30 centimetrů silné. Takové velké kamenné desky.

Struktura příčného lomu břidlicí. Vrstvy sedimentovaného materiálu jsou dobře patrné.

 Celým údolím nás provázel vlak. Tedy aspoň koleje. Vlak projel asi 2x nebo 3x. Ale tento násep je opravdu velký. A vše jen lidskou rukou, maximálně koňmi - železniční trať Olomouc-Opava se otevřela roku 1872. Vlevo vzadu kamenolom.

 Cesta se vinula nad řekou

 A občas jsme zase k řece sešli. Tohle je zbytek jednoho z mnoha mlýnů, které na řece ležely.

 

Bystřice 

 Ještě stále je zima

 Skály všech tvarů byly všude. Pod touhle vedle těsně cesta. A nějaká rodinka si tu dělala ohýnek.

Roztodivné struktury

 

 Tento úsek cesty vedl těsně kolem řeky, na druhé straně řeky ve svahu vlak. Údolí tu bylo úzké a příkré

Kamenná moře tu nejsou nijak vzácná.

Každá skála byla jiná

Ledopády :)

Další skalní struktury - tyto vypadají, jakoby tu někdo zapomněl o sebe opřené desky.

Občas se objevila civilizace. Zde kaplička a pod ní starý bazén - i s betonovými můstky.

Opět vysoko nad vodou

Trochu jara. Tu je vše později.

Kamarád. Nebo kamarádka? Mezi nohy jsme se nedívali. Ale pohladit se nechal/a :).

Z mostu

Nádraží v Hrubé Vodě prošlo secesní přestavbou. A od té doby asi nic. Jen doplnili toitoiku...

Nádražní budova v Hrubé Vodě. Stav je hrozný, ale původní architektura aspoň zůstala zachována.

V Hrubé Vodě nám jel vlak za půl hodinky, kterou jsme částečně přečkali na kryté terase krásného secesního nádraží, částečně už v čekající soupravě, která odtud vyrážela. Za chvilku jsme byli zpátky u auta.

U Martiny jsem nás ohlásila kolem páté a jelikož jsme stihli dřívější vlak, auto jsme odparkovali kousek od domu a vyrazili do města na pivo a něco malého, ať nedojdeme na návštěvu úplně hladoví.

Zamířili jsme automaticky do Riegrovy ulice, kde jsme si už několikrát pochutnali v restauraci Riegrovka. Jak nás překvapilo, že v úzkém domečku, kde sídlil vyhlášený mini-pivovar, je nějaká jiná restaurace nabízející burgery. 

A tak jsme vyrazili dál do města, kde našel Marek další mini-pivovar. Jen to bylo na druhém konci centra. Ale pivo prý měli velmi dobré a dali jsme si osvědčenou klasiku - tvarůžky v pivním těstíčku. V Olomouci? Jak jinak. :) Něco jako halušky na Oravě.

Údolím Bystřice jsme našlapali 13 km, po Olomouci dalších skoro 5 km (a v neděli na procházce dalších 5 km).