První jarní den je třeba oslavit kde jinde než v jarní přírodě
Poslední roky do Rakoveckého údolí na jaře moc nechodím. Z kvetoucích bledulí, o kterých před lety vědělo jen pár nadšenců, se stala atrakce. Ale krásné jsou pořád stejně.
Po včerejším výletu jsme byli celkem znavení a tak jsme se tentokrát odvezli autem jen na Říčky, odkud je to do údolí nejkratší. Dnes bylo sice tepleji, ale foukal vítr ještě víc.
První výhledy na louky v údolí
I tu jsou krásné bučiny. Doufám, že dlouho vydrží.
Rostou a kvetou.
Za poslední rok tu popadalo hodně stromů. Některá místa jsou samý ležící strom - což je na jednu stranu dobře - alespoň tudy nikoho neláká chodit. Tak snad, když je to přírodní rezervace, stromy nechají ležet. Jestli je to tím, jak dlouho jsem tu nebyla, ale zdálo se mi bledulí nějak míň.
Skalky
Zpátky u bledulí. Rybníček tu stále je. Na žáby je ještě zima.
Bledule
I lýkovec jsme uviděli kousek od cesty. Z dálky nenápadný.
A samozřejmě, jaterníky
Celý prašivkový pařez. Posetý drobnými kuličkami.
6 km.
Ještě jsme si stihli i uvařit, najíst se a vyprovodit Sabinu na vlak. A byli jsme rádi, že v pondělí máme dovolenou. Příjemný víkend.
Dovětek:
O dovolené v pondělí jsme se ale taky nenudili: poskládali jsme pařeniště a přivítali Matise, dalšího slovenského nocležníka, kterého jsme po dlouhé době rádi viděli. Škoda, že jen tak na krátko.
V úterý jsem zasadila sazenice salátu, kedluben a kamčatské borůvky. A taky zasela rukolu a ředkvičky a pár dalších semínek dovnitř v květináči. Inu, sezóna začíná.
Žádné komentáře:
Okomentovat