Z Rudic do Josefovského údolí

Znovu na oblíbených místech, tentokrát bez listí

V poslední době jsme tu "pečení-vaření". Ale nevadí. Máme to tu rádi. Sympatický kout Moravského krasu.

• před dvěma lety v červenci s Matisem a Elenkou
  
• před rokem v srpnu s Andreou
  

Tentokrát jsme ho ukazovali kamarádce Sabině, která přijela na víkend. Jak sama říkala - po dvou covidových letech poprvé "do zahraničí" :).

Posledně se nám osvědčilo cestování autobusy. Jen jsme tentokrát vyrazili až v deset. Přece jen, ještě není takové teplo, abychom mohli odpočívat delší dobu. A po zimě se jako vždy probouzíme pomalu.

Jelikož je mimo sezonu, mlýn v Rudicích byl zavřený. A tak jsme obdivovali naproti kohouta a plnokvěté sněženky, které "střežil".

Fešák. Dokonce nám zakokrhal :) (škoda jen té hlavy ve stínu)

Plnokvěté sněženky. Za hustým plotem...

Na louce i přes blížící se poledne a jasnou oblohu nebylo dvakrát teplo. Foukal vítr a my byli rádi za čepice a zimní bundy. Jaro si ještě dává na čas.

Dolů ke Kolíbkám. Tu v závětří už bylo příjemně.

Oblíbený lezecký terén.

Rudické propadání plné slunce. Jak netradiční pohled. Z léta jsme zvyklí na věčný a chladný stín.

I skály nad propadáním se krásně odhalily.

A pak přes les ke kaolinovému lomu.

Slunko se na chvíli schovalo - asi aby nás barvy tolik neoslňovaly :)

Bílá, fialová, růžová, červená, žlutá, oranžová... se zelenými borovicemi a modrou oblohou to byla kompletní duha :)

Vrstvy

Mramorovaná hora

Chvíli jsme poseděli a posvačili "hipsterskou" avokádovou pomazánku s medvědím česnekem, který Sabina natrhala při cestě za námi na Záhorí. Sabina si nasbírala celý sáček barevné hlíny. Když si s tím nevyhrají děti, prý ona :)

A jelikož jsme byli limitováni časem odjezdu autobusu z Josefovského údolí, museli jsme se před druhou vydat dál na cestu.

Douglaska. Loni na ní bylo mechové tlačítko. Už upadlo (nebo ho někdo urval).

Opět jsme to vzali kolem Habrůvecké bučiny. Krásná je i takto bez listí.

A modřín troják.

Tu v nižších nadmořských výškách už rašil podrost. Jarní klasika - jaterníky.

Začínaly už plicníky i polozavité sasanky. Nejen my se těšíme na jaro. Však začne pozítří.

Cesta s názvem Padouch

Krásný trs

V Josefovském údolí vrcholily přípravy na žabí orgie. Dopravní značení, zábrany kolem cesty... co by člověk neudělal, aby měly žáby bezpečný sex :)

Vývěry Jedovnického potoka. Zahlédla jsem tu ledňáčka. Krásného modro-měděného. Škoda, že neposeděl.

Čistá voda

Naše cesta následovala dál k Býčí skále a ke Kostelíku.

U Kostelíku jsme potkali pracovníky CHKO, kteří nás upozornili, že od dalšího dne bude stezka kolem Kostelíku až do poloviny června uzavřena kvůli hnízdění sokolů. Na skalách nad Býčí skálou a tu jsou prý dva, možná i tři páry.

Krásný trs - květy a listy zvlášť

Na výsluných stráních to fialovělo

Do Kostelíku (i v horním okně) pěkně svítilo sluníčko. V létě to tak taky nebývá.

Dál naše cesta pokračovala skrz Jáchymku (nezvykle vevnitř suchou) a po chodníčku dál.

Ve stínu

Lesní bar byl v provozu, což ocenila Sabina a ochutnala černohorskou jablečno-chmelovou limonádu. Na autobus jsme čekali jen asi deset minut. Perfektní načasování. 

U domu hned za mostkem opravovali branku. Spadl jim tam z druhé strany břehu obrovský buk (nejspíš při některé z únorových vichřic) a provalil střechu sklípku. Ještěže se netrefil do domu.

Čekáme na autobus

Krásný den, asi 12 km převážně z kopce.