Na zajímavé údolí v okolí Otaslavic se v mapě dívám už dlouho. A hlavně - není to vůbec daleko.
Tento víkend jsme tradičně měli trávit v Olomouci a někde v Jeseníkách na běžkách (jako už několik let předtím). Počasí by možná bylo, ale okolnosti nepřály. Nicméně výlet jsme zrušit nechtěli. Jen jsme ho naplánovali někam blíž. A jelikož se zrovna ozval bratr, aspoň nás jelo víc.
Otaslavice leží na okraji Drahanské vrchoviny kousek pod Prostějovem. Pod lesem, kousek od vojenského újezdu. A není to jen tak obyčejná dědina. Mají tu zříceninu hradu (vlastně hned dvě), hradisko (taky dvě), a krásné údolí říčky (to je jen jedno :) ). Další zajímavosti jsou spíš na léto: přírodní koupaliště, velké zahradnictví a letní kino.
Zaparkovali jsme u hřbitova a vyrazili na cestu. Nejprve k zřícenině. Po jedné (Horní hrad) už v podstatě nezbylo nic, po druhé (Dolní hrad) půl bergfritu, který je zajímavou dominantou vesnice.
První zmínky o hradech jsou ze 14. století, ale nejspíše tu stály už ve 13. století. Dlouho ale nepřežily – tak jako u většiny těchto menších hradů byly zbořeny za husitských válek a už neobnoveny.
Bergfrit s třímetrovými stěnami.
Z druhé strany zachován
Dole pod hradem teče říčka Brodečka, jsou tu rybníky a náhon.
Za koupalištěm už je divočina.
Borové lesy a občasné skalky
Brodečka nás překvapila svým průtokem. Kam se hrabe Haná.
Říčka Brodečka pramení nad Novými Sady (pod nimi zase pramení Velká Haná), a sbírá vodu možná i ze třetiny vojenského újezdu. Teče napříč přes újezd, napájí i malou Myslejovickou přehradu (stále ve vojenském prostoru) aby se nakonec za Otaslavicemi dostala do větších rovin a za Nezamyslicemi se vlila do Hané.
Sympatické údolíčko
Pěkné "kumuly".
Našli jsme tu i zbytky nějakého tábora a potkali pár motorkářů na kroskách, kteří dělali neskutečný randál.
Mokřad. Asi bývalý rybník, ale takový polovypuštěný.
I tu lesy dostaly zabrat. Zde na jednom místě trojice odolnějších jehličnanů - borovice, modřín i jedle.
Začínáme stoupat z údolí. Vpravo se zvedá kopec na Obrovu nohu.
Malá svačinka a výhledy do vojenského prostoru. Větrák na obzoru je nejspíše z Drahan. Kousek od pramene Brodečky.
Už na kopci, tentokrát výhledy na opačnou stranu, na Hanou. Vlevo vysílač nad Brodkem.
V blízkosti Otaslavic se nachází dvě místa, která bývala osídlena ještě dřív, než ve středověku. Oblast na svazích kopců Drahanské vrchoviny jistě musela být pro tehdejší lid významná, o čemž právě svědčí počet různých menších či větších osídlení v celé oblasti mezi Prostějovem a Vyškovem (podrobněji zde).
Přímo v Otaslavicích, na protilehlém břehu od obou zřícenin se nachází malé hradiště Kopanice, které se datuje do neolitu (mladší doba kamenná).
Větší hradisko se rozkládalo na výrazném kopci nad řekou, z jedné strany chráněno přirozenou hradbou skal - Obrova noha (nákres zbytků v terénu). Nalezeny zde byly pozůstatky z eneolitu (pozdní doby kamenné), kultury s nálevkovitými poháry, i z doby laténské (doba železná, Keltové).
Žádný podrobnější výzkum se tu dosud nedělal.
Hradisko Obrova noha - jeden z valů
Po chvíli jsme se dostali až k výraznému pásu skal. Dnes byla špatná viditelnost, ale i tak na nás z mlžného oparu svítil Svatý kopeček a náznaky sněhu v Jeseníkách. Sem rozhodně musíme za lepší dohlednosti.
Výhled. Zatáhlo se a fučelo. Nic příjemného. Pod námi Otaslavice.
Výhled do údolí Brodečky. Dole za olšemi prosvítá cesta, po které jsme dnes šli. A údolí potoka mezi Kobylničkami a Vincencovem.
Další výhledy do údolí Brodečky. Jsme ani ne 150 metrů nad údolím, zdá se to víc.
Rulové skály z boku. Jsou tu i lezecké cesty.
A pak už jen stačilo seběhnout dolů do dědiny. Kousek prudkým kopcem, potom příjemnou cestou mezi pastvinami.
Boží muka
Trasa měřila asi 6,5 km, ale měli jsme s sebou dvě malé neteře a švagrovou v rekonvalescenci, takže na půldenní vycházku za tohoto větrného počasí a teplot (asi 5 °C) akorát.
A musím uznat, že okolí vypadá líp než na mapě, takže se těším, až se sem vydáme znovu a prozkoumáme ho víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat