Procházka nezvykle teplým odpolednem
Původně jsme měli jet zase na chalupu, zase sami. Ale ze Štědrého dne jsme si málem odnesla covidový dárek a tak jsem trávila svátky v karanténě. No, nevadí. V dnešní době videohovorů nebyl problém se vidět a rozbalit dárky on-line. A aspoň jsem doma pořádně uklidila. To se taky hodí.
Kvůli tomu jsme však museli trochu posunout Markův příjezd ze Slovenska a už bychom nestihli chalupu. Teda stihli, ale jakmile bychom ji vytopili, museli bychom zase domů. A to se nám nechtělo. Tak po dlouhé době zkusíme Silvestra ve městě. Nebudu vás napínat, začátek nového roku jsme strávili nejlépe jak jsme mohli – prospali jsme ho :) Už párkrát se nám to osvědčilo. A ani městská kanonáda nás nevzbudila.
Ale zpátky k Silvestrovskému dni. Teplota vylezla až nad deset stupňů, občas vysvitlo i slunko. To by bylo škoda se válet doma. Při jedné cykloprojížďce v létě se nám zalíbila cesta z Černova do Ruprechtova, tak jsme ji zapojili do dnešního výletu.
Zaparkovali jsme v zatáčce v serpentinách za Račicemi. V posledních letech tu udělali hezké posezení u potoka a pár rybníčků. Sympatické. Parné létní odpoledne by se tu dalo strávit lehce.
Vyrazili jsme nahoru po asfaltce a pak po zelené k Černovu.
Vzala jsem si 105mm objektiv, takže jsem měla dost omezený pohled. Ale nevadí.
Dokonce vysvitlo sluníčko
Na Černově jsme se pořádně prošli kolem. V zimě jsou terénní nerovnosti rozhodně vidět líp, než v létě. Posledně jsme tu byli v červnu cestou po keltských hradiskách.
Drak z Černova
I výhledy do okolních kopců
Narušuje ho nepůvodní bukový hustník. Ale lepší než smrky.
Pohled dolů do údolí Rakovce, k Račicím a Pístovicím
Ochranný val
Instalace uměleckých děl v exteriéru
Mechové království
Po focení této fotky mi po koleni lezlo klíště! Koho by to napadlo?
Palmy
Kůra je hostitelem mnoha organismů všech barev.
Perníková chaloupka
Po zelené směrem k Ruprechtovu
Památník ruským letcům, kteří zde zahynuli při pádu letadla na konci 2. světové války. Letěli od Brna, dostali zásah. Dva vojáci se zachránili (seskočili už u Kovalovic) a dva už to nestihli. Více k události zde.
Měděný les
Po zelené jsme sešli k potoku Podomici, který vytéká z ruprechtovského rybníka. A po proudu potoka jsme pokračovali zpět k autu. Moc pěkné údolíčko. Potok jsme přeskakovali několikrát, občas trochu blata, občas skalka, pěkné lesy a sníh s mlhou. Sympatické. Určitě tu nejsme naposledy.
Podomice. Více vody bude kvůli nedávnému tání.
Cesta nad potokem.
Příjemných 7 km. Teplo, občas sluníčko. Moc pěkná vycházka.
Přeji i Vám krásné cesty v roce 2022!
Žádné komentáře:
Okomentovat