Za dalekými rozhledy a lesními plody aneb kdy jindy se vám poštěstí jíst v jeden den borůvky, maliny i ostružiny?
Ráno jsme posnídali a svou trasu začínali rovnou z kempu. Dokonce se nám podařilo vyrazit chvíli po deváté, u Marka věc nevídaná :).
Po silnici jsme došli do vedlejší dědiny Bílý Potok a podél onoho "bílého" potoka se vydali vzhůru až pod les. Kdysi tu vedla i stará červená značka (měla jsem ji zakreslenou i v mapě od našich z roku 1994) a asi se ji nikdo neobtěžoval zamazat. Byly tu i rozcestníky. Každopádně jsme ale netrefili kdy opouští cestu s domy a tak jsme poslední úsek před skutečnou červenou museli projít zkrz louku a les. Ale byl to kousek.
Kus za dědinou podivná stavba. Vila herce Rudolfa Rittnera z počátku 20. století.
Po červené jsme pokračovali do údolí vedlejšího Hoštického potoka a vydali se dál jeho údolím a pak do pěkného kopce na Vysokou skálu.
V údolí potoka je nový rybník. Od něj už začíná prudké stoupání.
Borůvková hora. A původní zábradlí z konce 19. století, kdy tu byla zřízena vyhlídka.
Místní rula. Až 20 metrů vysoká skála slouží i jako cvičné skály pro lezce.
Odtud nás čekalo další stoupání až na vrchol Borůvkové hory (899 m.n.m), takže dalších 200 metrů převýšení. S každými nabytými výškovými metry se však citelně ochlazovalo a u rozhledny jsme se u svačiny museli obléct do dlouhých rukávů. Nahoru na rozhlednu jsme si dali bundy, čepice a kapuce a byli jsme rádi.
Stoupáme na Borůvkovou horu
Rozhledna Borůvková hora byla postavena v roce 2006 na místě, kde dříve už několikrát rozhledna stávala. Nikdy ale dlouho nevydržela. Tato 25 metrů vysoká, železobetonová s dřevěným opláštěním, snad vydrží. Výhledy jsou odtud krásné. I přes studený vítr a zimu jsme se vydrželi kochat poměrně dlouho.
Jezioro Otmuchowskie. A polská rovina...
Aby lépe vynikla hloubka. Pohled k Jeseníkům.
Nejvyšší vrchol uprostřed je Šerák a Keprník. Za nimi se vlevo ztrácejí v oparu Praděd.
Kralický Sněžník netypicky ze severu... Pod námi Polsko.
Ze severovýchodní strany byl vidět i hřeben Orlických hor a kdesi v dálce slabě Krkonoše.
Jdeme dolů. Kupodivu jsem poměrně otevřenou konstrukci zvládala.
Rozhledna
Z rozhledny jsme se vrátili se zkřehlými prsty a tak jsme nepohrdli teplým čajem z místního kiosku.
Cesta dolů byla nekonečná, ale příjemná, lemovaná postupně borůvkami, malinami, odketlými náprstníky, výhledy a nakonec ostružinami.
Po česko-polské hranici.
Celkem 20 km, výškový rozdíl 290–899 m.n.m.
Sprcha byla fajn, i když teplá voda už moc netekla. Příště v dobu, kdy se nesprchuje zbytek kempu.
Kam dál?
Předchozí den: 1. den :: úterý 17.08.2021 :: Cesta na sever
Následující den: 3. den :: čtvrtek 19.08.2021 :: Údolí Střední Bělé, Malý Děd, Švýcárna, Vysoký vodopád a Studený potok
Žádné komentáře:
Okomentovat