Když už jsme tak blízko Jeseníků, bylo by škoda nevyužít příležitosti, a tak jsme si udělali malý výlet i do vysokých kopců. A ze severu se sem dostaneme málokdy.
Vyhlídla jsem nějaké vodopády a boční trasu. A abychom se nemuseli vracet stejně, zapojila jsem i autobus. Sice vyjížděl z Bělé pod Pradědem až v jednu, ale trasa nebyla nijak dlouhá, abychom ji za odpoledne nezvládli.
Alespoň jsme se stihli zastavit po cestě v obchodě (přenesla jsem se o třicet let zpátky, nejen vzhledem obchodu, ale hlavně panem provozním v bílém plášti) a koupit sváču.
Před polednem jsme zaparkovali auto v Bělé kousek u zastávky, sbalili se, najedli, chvilku počkali a pak se nechali vyvézt do Vidlí. Rozcestí mezi Bělou, Karlovou Studánkou a Vrbnem. V podstatě křižovatka s pár domy. Dříve se tu chvíli těžila i železná a měděná ruda
Autobus tu jezdí dálkový, z Jeseníku přes Zlaté Hory, Olomouc až do Přerova. Zajímavý spoj. Nicméně poloprázdný a za pár korun a minut jsme o 300 metrů výškových nad Bělou. Videlské sedlo jsme vynechali. Plno aut nás spolehlivě odradilo.
Architektura z Vidlí
Z Vidlí, podél Střední Opavy jsme po modré značce potkali lidí jen pár. Napřed po silničce podél šumícího potoka skrz krásné bukové lesy, potom mladým smrkovým lesem. Vytrvale jsme stoupali nahoru. Vykoukl na nás i Praděd. A začalo se citelně ochlazovat.
Odpojujeme se od Střední Opavy a začínáme stoupat úbočím Malého Děda.
Při přetínání svážnice trochu výhledů. Praděd. Už jsme blízko. Relativně...
Stoupáme nahoru. Příjemný chodníček.
Dostáváme se do většího lesa. A borůvčí začíná.
Na rozcestí se žlutou už jsme byli obklopeni mlhou mraků. Ale kopec nepolevoval a tak jsme ani neodpočívali a vytrvale šlapali nahoru. Postupně se ochlazovalo a vytáhli jsme i bundy a čepice. Inu, srpen :).
Na rozcestí se žlutou, která vede právě z Videlského sedla.
I tu bylo dost suchých smrků
Pohled zpátky. Chodí tu evidentně dost lidí. Eroze je vidět.
Výhledy na severovýchod než zmizí v mracích
SkoroVrchol Malého Děda 1368 m.n.m. Vyfukovalo.
Jsou to plyšáci :)
V prameni plavou pstroužci
Na Švýcárně byla nutnost borůvkové knedlíky. I když peněženka krvácela. Inu, vysokohorská přirážka. Nerozvážně jsme si ovšem dali i zelňačku. Samá mouka, asi dva kousky zelí... velké zklamání. Nevím, jestli krávy pasoucí se kolem dojí, ale turisty naprosto nepokrytě. Škoda.
Vracíme se dolů do Bělé.
Je to opravdu "dolů".
Sestupujeme kolem Velkého vodopádu a přilehlých kaskád na Studeném potoku. A že jich je. Letní průtrže mračen tu způsobily značné sesuvy půdy. Zdejší prudké údolí plné pramenišť není pohodlným terénem samo o sobě. Navíc, když to ještě spláchne hromady kamení, suti, hlíny a kmenů...
Vysoký vodopád. Je Vysoký a je vysoko. Takže ho pořádně ani není vidět. Kdysi byl ještě o pár metrů vyšší, ale po nějaké velké vodě z něj trochu kamenů ubylo. Není se čemu divit.
Pohled dolů
Minikaskáda
Je to výška.
Studený potok
Jeden z mnoha
Tu jsou skály ještě šedé, ale už se začíná objevovat oranžová vrstva
Všudypřítomné sesuvy zasahující až do stezky
Oranžová skluzavka
Krásná zákoutí
Vymleté hrnce
Skluzavky
Skončila oranžová vrstva a nastupuje tmavě šedá.
Vyhlazené říční koryto
Místy pěkně úzké.
Už klesáme po pohodlné cestě
Krásné vlhké stinné údolí. V horkém létu se tu určitě dá strávit celý den.
Jen málo z toho, co dokáže tato "nevinná" říčka.
11 km, necelých 600 metrů převýšení nahoru a 750 m dolů.
Kam dál?
Předchozí den: 2. den :: středa 18.08.2021 :: Vysoká skála, Borůvková hora
Následující den: 4. den :: pátek 20.08.2021 :: Rejvíz, Zlaté Hory
Žádné komentáře:
Okomentovat