Kolem Velké Homole

po dlouhé době procházka po zelených malokarpatských lesích, nových i zmizelých... aneb bukový les stokrát jinak.

Poslední květnový víkend konečně otevřeli hranice bez nutnosti testu na Covid-19, i chystali jsme se vyrazit po 3 měsících na Slovensko, navštívit druhou polovinu rodiny. Jaké bylo naše překvapení (které jsme naštěstí zjistili z médií), že bez testu nebo povinné karantény mohou přes hranice obyvatelé České republiky nebo cizinci, kteří tu mají trvalý nebo přechodný pobyt. Takže Marek, jakožto Slovák pracující na Moravě, se nemohl vrátit na 48 hodin na Slovensko bez "uvržení" do karantény, kdežto já, jakožto občanka ČR, jsem na Slovensko na víkend mohla. V současné době Shengenského prostoru a Evropské unie věci jako trvalý nebo přechodný pobyt nemusí člověk za normálních okolností řešit. Co k tomu říct? Ach jo...

Nicméně, do dalšího víkendu už Slováci tuto absurdnost narovnali a my mohli vyrazit. Na hranicích nikdo, auta normálně jezdila... jakoby se nic nedělo.

Jelikož letos nemáme dálniční známku, vzali jsme to po staré, přes Kúty a Velké Leváre. Jak jsme na návsi Levárech zjistili, špargľová (chřestová) sezona skončila 3.6. My tu byli o dva dny později. Ale naštěstí nás cedule zavedly na samozběr jahod, takže jsme si ještě 25 minut před zavíračkou nasbírali 3,7 kg jahod. Mňam.

V sobotu, po náležité jahodové snídani, jsme nemohli zůstat jen tak sedět doma a vyrazili jsme do lesů. Jak nám chyběly.

V okolí se čas od času objeví cestičky, které si postaví nadšení cyklisti sjezdaři. Před pár lety vedla jedna na Peprovec, teď na protilehlé Zámčisko. Aspoň nám usnadňuje cestu, když nám ta stará díky polomu zarostla.

 

 

Už na značce

 

Musím přiznat, že to nebyl jen tak obyčejný výlet. Měla jsem misi - najít a nafotit nějaký pěkný bukový les. Naše kroky byly celkem jasné, o jednom takovém lese jsme věděli. Jenže problém byl, že už jsme tu nějakou dobu nebyli. A místa se mění... bohužel. 

 

Ještě kousek toho starého...

 

A tady se změnilo hodně. Celý pruh vzrostlých buků nenávratně zmizel. Zůstal jen poslední velikán označený značkou. Před asi 10 lety pravý okraj lesa poničil ohromný vývrat, nyní zbytek dokonali lesáci. Co je ale nutno podotknout, na zemi číhá nespočet semenáčků, které okamžitě vyhnali a místy vytváří neprostupný prales 2–3 metrů vysokých mladých boučků... V porovnání se smrkovým lesem je to neskutečná regenerační schopnost. Jen, tak velkého lesa už se nedočkáme.. aspoň v těchto místech (před 12 lety).

Škoda lesa

 

Skalky bývaly utopené v lese. Nyní si je může každý prohlédnout.

Některá místa zůstávají

 

 

Nové generace už jsou nachystané

 

Změny v lese nás ale donutily hledat jiná místa. A tak jsme zavítali i tam, kam bychom asi normálně nešli.

 

Krásných koutů lesa je všude dost, stačí jen hledat.

 

 

Je třeba jen sejít ze značky...

 

Tu se díky pokácenému lesy otevřely krásné výhledy na hřeben Vápenné.

 

Uprostřed lesa brčál...

 

 Příjemná zákoutí (vlevo se zvedala kamenná stěna, vpravo sráz dolů a výhled do korun stromů). Kouzelné místečko.

 

 Bukový les dokáže být i světlý, s prosluněným zeleným kobercem.

 

 A stačí se otočit a v nabídce je bukový les temný, s pokroucenými větvemi.

 

Zastavili jsme se krátce i na Veľké Homoli, ale zástupy lidí nás odradily. Jediný Marek našel odvahu a vystoupal na novou, pevnější rozhlednu. A potom zase rychle pryč na boční trasy, kde sotva někoho potkáte.

Nová rozhledna na Veľké Homoli, focená z Malé Homole.

 

Malá Homola není ničím zajímavá. Není tak prudká a výhled nabízí jen na pár pokroucených jasanů...

 

 Zato kousek pod ní se díky holině naskýtá krásný výhled na Pezinok a za ním se táhnoucí placku.

 

Starými známi cestami

 

 

Trochu kytek :) (zvonek broskvolistý)

 

 

Do Brna jsme hodlali odjet až v pondělí ráno, takže jsme si ještě chtěli užít nedělního podvečera v přírodě, která nám v Brně tak chybí. V Brně hledíme z bytu do oken dalších bytů, když chceme kousek přírody, musíme překonat překážkovou dráhu dálnic a logistických center a fabrik... inu, jižní periferie není pro klidný život. A nyní nám veškerý volný čas zabírá oprava domu - v týdnu řešíme, o víkendech makáme. A proto výjezd do malokarpatských lesů nás příjemně vytrhnul z našeho hektického tempa.

 

Přes potok...  

 

Nahříval se na cestě.

 

 Něco se žene

 

 Posedět si v příjemném červnovém lese je balzám na duši. Zvlášť, když takhle v podvečer spustí ptáci koncert.

Tak už se těšíme na příště.