Pomněnkovým lesem

Další z výletů do neprobádaných koutů okolí Brna, tentokrát do blízkosti dálnice - kolem Augšperského potoka.

Odpočinout od stavění si musíme. A nikam daleko se nám na jeden den nechce. Přece jen, ráno si taky rádi pospíme...

Nedávno nás zaujal kout kolem dálnice. U Omic jsme zjistili, že se tam nachází místa, který by stálo za to vidět. Tentokrát jsme se vydali na druhou, severní stranu dálnice.

Zaparkovali jsme v Popůvkách, zhodnotili tmavé mraky ženoucí se od západu a vydali se jim vstříc.
U rybníka začalo slabě pršet, chvilku jsme počkali na kraji lesa a až se malá přeháňka asi za 5 minut přehnala, pokračovali jsme dál podél Augšperského potoka podél jeho proudu.

U rybníka. Kvetly vrby.

Staré vrby na hrázi

Ptačinec

Letošní jaro je zase suché. Ale dneska jsme si tak nepřipadali. V lese bylo příjemné přítmí, vlhko, všechno čerstvě zelené. Cítili jsme se jak v pralese.

Příjemná stezka nás vedla údolím potoka

Lesy už se zelenají

V údolí se nám tak líbilo, že jsme si zašli ještě kousek po žluté směrem k dálnici, dokud stezka kopírovala potok. Pak jsem se otočili a vrátili se a pokračovali po žluté směrem k Velké ceně.

V potoku toho moc neteče.

Místy se les prosvětlil - také díky tomu, že se mraky přehnaly a konečně vysvitlo sluníčko.

Komentáře netřeba...

Na loukách u Augšperského potoka rostou orchideje. Ale bylo ještě brzo.

Krásné listnaté lesy.

Dokonce i na skalky došlo :)

Kolem potoka

U vodopádu, který stromu tekl přímo po živých růžových koříncích, jsme posvačili.

Buk jak buk :)

Velká cena. Překvapeni, jak je kopcovitá.

A zpátky do lesa.

Po žluté jsme došli až nad Žebětín a pak se vydali lesní cestou krásným zeleným lesem až zpátky nahoru nad Popůvky.

Po žluté

A přišly na řadu pomněnky. Celé modré koberce. Ale jak to bývá, sotva jsem se k nim zohla, zašlo slunko :)

Pomněnky, řepka, Žebětín a Bystrc (obludné naňahňané sídliště Kamechy).

 

Největší lán pomněnek

 

Tentokrát trochu do fialova

Šťavnaté boučky. Mňam.

Kolem zahrádek jsme prošli do Bosonožského hájku a tam se dál ponořili do pomněnkového háje.

Návrat přes olbřímí zahrádkářskou kolonii byla únavná. Bylo vedro, cesta byla nekonečná. Takové sídliště...

Cestu nám zkřížil cvrček. Nezacvrkal. Ale aspoň se loudal, tak jsem ho mohla vyfotit. Asi šel taky z nějakého výletu...

Asi 12 kilometrů, ale skoro celou cestu jsme žasli, jaké pěkné kouty okolí Brna (v blízkosti dálnice) skýtá. Co byla značná výhoda, bylo nestálé počasí. Lidi jsme začali potkávat až u zahrádkářské kolonie. Asi začnu chodit na výlety jen za deště...

A týden po výletě jsme se začali u domu zákopovou válku s kanalizací, takže si s ní hrajeme ještě teď, měsíc po výletě, blato všude... Na výlety skoupé období nekončí...