úterý 31. prosince 2019

Silvestrovský Kuklík

O posledním dnu roku 2019 jsme se vydali na větrný okruh přes malebná zákoutí vysočinovských luk, polí, remízků a lesů.


Bratislavákům se zachtělo poctivého vysočinovského jídla. Jelikož restaurace ve Věcově už nějaký rok nepremává, museli jsme dojít k dalšímu nejbližšímu podniku, do asi 7 km vzdáleného penzionu Kukla v Kuklíku. A jelikož Silvestr nebyl úplně běžný den, raději jsme den předem zavolali, jestli budou mít otevřeno. Dostali jsme doporučení přijít na dvanáctou, že pak chystají večerní akci.

Cíl byl tedy jasný. Dojít do poledne na Kuklík. 7 km, to by se jednomu nezdálo jako náročný úkol. Ale víte jak to je: dlouho jsme se neviděli, večer prohýřili... ale budíček na osmou byl neúprosný. Ale plán jsme splnili a o půl desáté vyráželi do krásného slunečného dopoledne.

Jakmile jsme vyšli nad dědinu a zadul do nás silný severozápadní vítr a uviděli jsme oblačnou stěnu ženoucí se odtamtéž... bylo jasné, že zas až tak hezký den nás nečeká.

Rychle si užít sluníčka, než se schová za mraky. Na Kamenici před námi se chystáme po loukách vpravo stoupat... největší kopec ať máme za sebou hned po ránu...


Zbytky sněhu ze soboty...


Ani jsme nevyšli na Kamenici a zatáhlo se. Jaká změna nálady.


Ohlédnutí zpět. Jen 100 metrů výškových rozdíl.


Východním směrem, dlouhé meze na zasněženém kopci jsou nad Dalečínem u Veselí, vysílač vzadu je na vrcholu Horní les u Nyklovic


Naštěstí se viditelnost ještě nestihla zkazit, takže jsme dohlédli vzdálenější obzory. Dole se tyčí komín Poličských strojíren, za nížinou nejspíš kopce kolem Moravské Třebové a předhůří Kralického Sněžníku.


A ještě jeden přiblížený pohled - tentokrát na jihovýchod, kde se tyčí nad stejnojmenou dědinou rozhledna Karasín. A vlevo za ní se ve schovaném údolí táhne Vírská přehrada.


Proti větru klesáme nad Roženeckými Pasekami do Koníkova. Metodka před námi. Už jen kousek.


Alespoň částečně původní chalupa při stoupání na Metodku.


Křivolaké olámané břízy na Metodce. Za ní kopec Bohdalec. A malé posilnění v podobě cukroví... Jsme na nejvyšším bodě dnešního výletu (790 m.n.m.)


Výhled z Metodky prostě není tak plastický a hluboký jako v případě vedlejší Kamenice.


Scházíme do Odrance. Místní fešák :)


Starý památný javor


Z Odrance to ještě byl kousek cesty, ale nakonec jsme šťastně dorazili, v nacvaklé restauraci se pro nás našel stůl, parádně jsme se ohřáli, najedli a pokračovali zase v cestě. Přece jen, byli jsme v polovině cesty.

Zpáteční trasu už jsem vybrala mírnější. Podél potoka, v závětří, lesem až do Koníkova.

U žluté značky vedoucí z Odrance do Studnic, v nejnižším bodě, u Bílého potoka stojí hezké stavení.


My přešli louku a zanořili se do lesa. Stačilo se držet potoka a příjemným lesem plným meandrů potůčku a romantických zákoutí jsme narazili na cestu. Přesně v místech, kde jsem myslela, že se objevíme.

Zmrzlá kaluž


Kouzelná zákoutí smrkového lesa a úžasných meandrujících potůčků. Mohla bych tu chodit pořád...


Kolem nového rybníka.


V Koníkově jsme se napojili na asfaltku a pak přes les došli až domů.

Sněhulák nám kynul na cestu.


Učesaná tráva.


Dřevo už se začíná pomalu těžit i tu


Doma, kam jsme dorazili kolem ještě před čtvrtou. nás čekal zasloužený odpočinek. Zatopili jsme v kamnech i krbu a spokojeně se vyvalili a čekali na teplo. 15 km v tomto větrném a chladném počasí, dvě výškové dominanty okolí (Kamenice, Metodka), to dá zabrat každému méně trénovanému dospělci, natož sedmiletému Theovi, který však celou trasu statečně zvládl a na chalupě ožil rozhodně dřív, než my ostatní a vydržel až do jedné!

Tento pohled se zkrátka neomrzí. Stále se tam něco děje...


Letos jsme, poučeni zážitkem z předloňska, nachystali méně občerstvení a pravda, že jsme vydrželi déle. Půlnoc přišla nečekaně, jako vždy. Vyběhli jsme s šampáněm, skleničkami a prskavkami na místní highway ke kapličce a kochali se ohňostroji, které připravili ostatní návštěvníci nebo obyvatelé vesnice (a tentokrát byly opravdu velkolepé, v jednu chvíli jsme ani nevěděli, na kterou stranu se dřív dívat). Jak jsme se dozvěděli od místních, Silvestr spolu s letními prázdninami jsou období, kdy je ve zdejší dědině nejvíce lidí. Tentokrát byla pěkná viditelnost, takže jsme se mohli kochat i ohňostroji v Jimramově nebo Poličce. Jako na dlani.

Tak ať vás i v novém roce 2020 hřeje teplo domova :)


Žádné komentáře:

Okomentovat