Dovolenou jsme měli celý týden. První polovinu jsme strávili prací na domě vyvážením škváry z podlah a druhou jsme si chtěli odpočinout zaneseným plicích na čerstvém vzduchu Vysočiny.
Vyrazili jsme už ve středu 17. července krátkou podvečerní cyklo-projížďkou po okolí.
Barevné louky. Radost pohledět.
Kopretiny musí být
Výhledy. Špičatý kopec vlevo v dáli je Prosíčka.
Krásný podvečer
Ovečky tentokrát oddaně hlídal pes, takže když jsme se na chvíli zastavili u plotku, za chvilku za náma přiběhl a výhružně štěkal, bráníc svoje stádo.
Za hodinku jsme byli doma, příjemně vyvětraní. Závodníci z Tour de France, kterou jsme celý víkend chvilkama sledovali, by to měli tak za deset minut. Ale možná by si ani těch ovcí a výhledů nevšimli...
Ve čtvrtek jsme se rozhodli trochu popracovat, ať zbytek odpočinku na dovolené máme zasloužený. A práce v lese nás baví, takže to vlastně byla zábava.
Ráno jsem ještě stihla v pojízdné prodejně koupit chleba a makovník, nasnídali jsme se a vyrazili vstříc lesu. Traktůrek chytl napoprvé (vyčištění olejového filtru posledně zabralo) a my vyrazili směr les. Pořezali jsme ještě nějaké zbytky od posledně, picli nějakou soušku a otočili se s dvěma fůrama. A v lese to vypadá pořád stejně. Sisyfovská práce.
Na Jižní Moravě sklizeno, tu bylo obilí místy zelené. A chrpy, ty musí být.
V lese
Uprostřed cesty, nejbližší strom tak 2–3 metry na každou stranu... tomu taky říkám sisyfovská práce.
Vracíme se ze lesa. Máme toho dost.
Zbytek dne zahrnoval už jen odpočinek a sledování Tour de France. Dřevo už nemáme kam dávat. Budeme muset jezdit víc v zimě.
A že jsme se chtěli trochy dřeva zbavit a venku bylo k večeru už trochu chladno (asi tak o 5–10 stupňů chladněji než v Brně), rozhodli jsme se přitopit si ve sporáku v kuchyni. Jenže ouha. Ona zase taková zima nebyla a akorát jsme pěkně vyudili kuchyň a museli se ohně vzdát. Dým stoupal mezi pláty, oheň hořel směrem dovnitř do místnosti. Prostě všechno špatně. A rozdělávat komín, abychom v něm zapálili papír a nastartovali tah, se nám už pak nechtělo. Fiasko.
V pátek jsme byli ještě vyčerpaní z lesa, tak jsme celé dopoledne proleželi na lavici na dvoře. Byl tam božský klid. Výhoda zdejší dědiny je, že i když jste v jejím středu a dvorek máte otočený do cesty, za dopoledne proběhne kolem jen místní pes Brok (běhá kolečka kolem dědiny, za dopoledne běžel kolem minimálně desetkrát. Je to vysportovaný štíhlý drsnosrstý jezevčík.) a sousedovic kočka. A občas nás na dvoře navštíví rehek nebo konipas.
Nakonec (kolem čtvrté) jsme se rozhoupali k činu a vyrazili obhlédnout, zda rostou borůvky a houby. Odvezli jsme se do Odrance na náves a já, ve víru chystání košíků a nádob, opět zapomněla přezout si boty. A tak, podobně jako vloni, jsem vyrazila v pantoflích. No co. I v těch se dá jít do lesa na houby, ne? :)
Borůvky rostly, chvíli jsme sbírali a pak se chtěli přesunout na houbové naleziště, ale přihnal se mrak, setmělo se a zvedl se vítr. I když nehřmělo, raději jsme se vydali na cestu domů. Po pár krocích jsme našli hojné naleziště asi dvaceti suchohřibů, tak jsme neměli ani košíky prázdné. Ještěže.
Pršet začalo na kraji lesa. Přes louku jsme šli v dešti, promočení, houby zakryté tričkem, já bosky, s papučemi v ruce. Ale když to bylo bez hromu, docela jsem si to užívala. Taková příjemná letní romantika.
Doma jsme zatopili tentokrát v krbu. Ten už hořel hezky. Podusili jsme houby, najedli se borůvek a ze zbytků starých brambor si udělali šulánky s mákem. Byly celkem tvrdé, ale aspoň se nerozvařily.
A protože jsme měla v lese plné ruce práce a pak pršelo, neuděla jsem nakonec ani fotku.
V sobotu mělo být nejhezčí počasí (tu 25 °C, v Brně přes 30) a tak jsme se ho rozhodli využít celodenním výletem. Po včerejšku odpočatí, na oře jsme vysedli v jedenáct. Klasika.
Pozdní dopoledne u lesa. První kopec za námi.
Za chvilku nás už na výslunném plácku u lesní silničky zastavila růžová nádhera.
A pak tradičně, po krásné rovné cyklostezce lesem, pak sešup do Kadova, vyšlápnout na Blatky a zkratkou po lesní cestě nad Fryšavu.
Stoupáme od Blatek abychom překřížili žlutou značku u hájenky.
Pak jsme se znovu napojili na krásnou silničku a tak se nám líbila, že jsme se po ní pustili skoro až do Fryšavy. No, to nebyl náš cíl, tak jsme zase ty dva kiláky šlapali zpátky. Ale bylo pěkně. A pak kolem Sražené vody do oblíbeného Cikháje. Bylo plno, ale jeden stolek na zahrádce akorát pro dva se pro nás našel a my si mohli pochutnat na klasice. Perfektní jako kdy. A mají tu 4dl domácí limonády za 35 Kč. Konečně někdo, kdo tomuto módnímu znovuobjevenému nápoji (sirupová voda, no a co?) dává normální cenu! Ne ty předražené kousky jako nedávno na Slovensku - dávali jsme si v jednom dobře vařícím, na tradice si hrajícím podniku, meníčko za 4,20 euro a já si neprozřetelně dala domácí limonádu bez pohledu na nápojový lístek. Až na účtu na mě zasvítilo 3,50. Tak to příště radši dva obědy, prosím. Vydřiduši. Tradice fungují - ta slovenská je podobná jako česká - oškubat za každou cenu! Ale zrovna v Cikháji, v penzionu Tisůvka, je to pravý opak, tam poctivost ještě existuje. Tam si připadáte jako v ráji.
Nohy ztěžkly, na kolo jsme se sotva vyhoupli a už nás čekal první malý kopec. Naštěstí jsem záhy slezla, protože kousek za tabulí vesnice, hned vedle patníku, si to rostl jeden z našich nejhojnějších kruštíků - kruštík širolistý pravý. Orchidej takhle u cesty!
Orchidej kruštík širolistý pravý hned vedle patníku.
Údolím Sklenského potoka jsme se šnečím tempem (oběd mi dal vážně zabrat a moje netrénované nohy tuhly víc a víc) vyškrábali ke Třem Studním, poleželi v chládku, zdlábli Míšu a vyrazili dál. Tentokrát kolem Medlova nahoru k Penzionu u Martina, odkud jsme se pustili dolů k ústí hlavní cyklostezky a vydali se zase na cestu domů.
Odpočinek u Sykovce.
Malá zastávka nad Roženeckými Pasekami
A náprstníky jsem nemohla nechat jen tak ani při zpáteční cestě. Škoda, že už odkvétaly...
Tak nakonec něco přes 50 kiláků v nohách, 850 metrů převýšení a krásně strávený den. A po včerejším dešti byla v lese ještě místy mokrá silnice i večer!
V neděli jsme už jen uklízeli, udělali si zbytek opečených bramborových šišek na bylinkách s výbornými podušenými suchohříbky a po cestě zpět se zastavili ještě v Tišnově v cukrárně Diana na zákusek. Paráda!
Naši vyrazili na chalupu hned v pondělí i s tetou. Nasbírali borůvky a čtyři plechy hub.
Žádné komentáře:
Okomentovat