Po namáhavém prodlouženém víkendu na Vysočině na začátku května Marek onemocněl a nemoc se mu ještě na začátku června vrátila, takže jsme na první procházku, ryze ozdravnou, vyrazili až v polovině června. A jelikož bylo zrovna vedro, rozhodli jsme se ho strávit v kopcích, v příjemném chládku a vlhku lesa.
Křtinské Arboretum brněnské Mendlovy univerzity bylo založeno na konci 20. let 20. století a mimo jiné v něm rostou různé druhy jehličnanů, liány (jedny z největších v ČR), vrby, mají tu i bukový prales, porosty rododendronů a spoustu dalšího.
Vyrazili jsme chvíli po poledni. Nachystali jsme si obědový salát s tím, že si ho někde sníme v klidu lesa.
Parkoviště u Arboreta bylo natřískané k prasknutí. Našli jsme poslední volné místo. Ok, tak je sobota, odpoledne. Ale že by byl až takový zájem o přírodu? Vysvětlil nám to hned pán u pokladny. Svatba. Jak jednoduché.
Tak jsme se raději vyhnuli všem směrovkám s "T + V" a vzali to opačným směrem, rovnou do kopce a obdivovali roztodivné dřeviny. Jednou s malinkými jehlicemi, podruhé s velkými. Různé borovice, zeravy, jedle... jen škoda, že tu nemají nějakého průvodce na půjčení nebo cedulku s názvem rostliny. Pár jich tu bylo, ale hlavně u těch známých druhů...
Krásná jedle. Bohužel nevím jaká...
Nejspíš babočka bodláková. Otevřít křídla nechtěla a ve všech encyklopediích hmyzu, které mám, jsou motýli jen s rozevřenými křídly :)
Blahočet čilský (araukárie chilská). Zatím je malinký.
Křtinské arboretum je vyhlášeno svými liánami.
Další ze spousty zajímavých exotických dřevin...
Šišky
A babočka nakonec.
Arboretem vede převážně zpevněná cesta. Na pár místech jsme si odskočili do trávy blíž ke stromům a hned toho využila krvežíznivá klíšťata. Naštěstí byla přes malé sandálky dobře vidět a vždy jsem je setřásla hned po návratu na cestu. Ale kdyby ne, tak jich mám tak 8... Dokonce byly i na řídké krátké trávě mezi kolejemi lesní cesty... Potvory.
Když jsme se vrátili na parkoviště, auta tam zůstaly asi tři. Svatba odjela.
Jídlo jsme si nakonec odvezli až k našim a dali si ho v chládku přízemního bytu a navčer si zašli na třešně.
Celá návštěva Arboreta však měla ještě zajímavou dohru s pointou:
Asi za měsíc jsem se viděla se sestřenkou Hankou, které jsem v souvislosti s hovorem o klíšťatech vykládala o našem výletu v arboretu. - Vy jste byli ve Křtinách v arboretu? V půlce června? - Jo. - My tam byli taky. Terka s Vojtou tam měli svatbu. - Jo to "T + V" byli oni? - Tyjo, to jsme se tam mohli potkat... - To teda...
A my se zrovna schválně svatebčanům vyhýbali. Terka, Hančina nevlastní neteř... To mám z toho, že se vyhýbám lidem a svatby mě nazajímají... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat