Na Peprovci, bočním hřebeni vybíhajícím z masivu Veľké Homoly, jsme byli už několikrát. Střídají se tu různé typy lesů, obklopující roztodivné skalní bloky, výhledy jsou tu netradiční a je tu klid.
Kolem potoka to mám ráda.
Už tu mám zmapovaných několik fotogenických vodopádků.
Stoupáme na hřeben.
Travička se už zelená.
Pohled na druhý hřeben, po kterém vede ze žlutá značka ze Zámčiska až pod Homolu. A uprostřed zářez vichřice před několika lety do vzrostlého bukového lesa. Na druhé straně to vypadá hůř.
Eroze pomalu rozdrobí u tuto skalku.
Místní růžový křemen.
Jedna z větších skalek obklopená borovicemi.
Malé vyfoukané sedlo plné bukvic. A mladých boučků (ty zelené pidi rostlinky mezi hnědými slupkami).
Tam po hřebeni pokračuje žlutá dál
Oblý vrchol před Peprovcem. Vysoká tráva, dubohabřina a silný vítr. Úplně jiná nálada.
Další průhledy na konec doliny mezi Peprovcem a Zámčiskem.
A oba hřebeny se spojují na vrcholu Veľká Homola, kde už od loňska stojí staronová rozhledna s vylepšenou statikou.
Osladič
Při prudkém sestupu jsme procházeli skrz omamně vonící dymnivkové lány
Čím víc s kopce, tím víc zelené.
Nejspíš střevlík Ullrichův. Brázdil si to po silnici.
Mirabelky v květu. I když to v kopcích zatím moc nevypadá, dole už je jaro definitivně tu.
Žádné komentáře:
Okomentovat