Hlásili oblačno až polojasno, vítr, teploty do dvaceti stupňů. Ideální pro červnový výlet. Jenže kam?
Touha po kopcích zvítězila a rozhodla jsem se pro ni obětovat trochu času ve vlaku... jenže....
To by nesměl mít vlak zpoždění a souprava nesměla končit v Brně na nádraží. Nestihla jsem přestup (protože vlivem zpoždění už nebyl návazný vlak napsán na tabuli odjezdů) a tak jsem musela nějak zabít hodinu na brněnském nádraží. A to jsem si libovala, jak jsem brzo vyjela. Naštěstí od devíti otvírali Levné knihy, takže jsem měla kde přežít aspoň polovinu času (i když jsem si toho moc nemohla koupit, protože tahat to s sebou celý den na zádech...).
Příjezd do Štěpánovic byl tedy po půl jedenácté. Nu což, stále mám před sebou celý den. Poslední rozumný vlak mi jede po šesté, ten bych stihnout mohla. Přinejhorším ještě po osmé...
Na obloze se honily dynamické nízké mraky, foukalo a v dlouhém rukávu a vestě mi bylo akorát.
Vyrážím. Svratka ve Štěpánovicích
Hned za Štěpánovicemi jsem se ponořila do temného údolí Kalského potoka, kde se nachází několik celkem vysokých kaskád. I když vody bylo poskrovnu, i tak bylo údolí působivé.
Jeden z mnoha vodopádů na potoku.
Údolí Kalského potoka s četnými kaskádami
Cestou nahoru - Bělopásek dvouřadý
Čekal mě výstup nahoru na rozhlednu Křivoš - převýšení 200 metrů na 1,5 km. No, slušně jsem se zahřála.
Blížím se k rozhledně. Dole pode mnou silnice a vzadu most přes údolí Libochůvky v Dolních Loučkách.
Výhled z rozhledny směrem k Tišnovu. Charakteristický kopec Květnice vlevo.
Rozhledna je to maličká, ale stačí. Příjemné místo na kochání i svačinu :)
Divizna
Okáč bojínkový. Byl všude.
Hvozdíky na suchém trávníku v okolí rozhledny.
Lípa Svobody v Zahradě
Za Zahradou směrem na další kopec Babylon. Dramaticky foukalo a já nemohla nechat chrpy a vlčí máky jen tak...
Červnová klasika.
Někde tu jsem potkala dva cyklisty. Už teď můžu prozradit, že šlo o jediné turisty dnešního dne!
I balíky slámy patří mezi červnovou klasiku...
Na Babylonu jsem očekávala rozhlednu, je však demontovaná. Ale to vůbec nevadí. Výhled je tu impozantní, všude louky a zvlněné pahorky Svratecké hornatiny a začátku Vysočiny. Paráda.
Svačina na Babylonu - královský výhled
Obloha se začíná protrhávat
Krásné louky a údolí Svratky se ztrácí mezi zalesněnými kopečky.
Znovu údolí Svratky, z nezbytnými balíky...
A tentokrát i s okáčem bojínkovým a chrpou luční :)
Po krásném výhledu na Babyloně jsem se zase vracela dolů ke Svratce, údolím Vrbského potoka.
I tu byli malé "vodopády" a studánka.
Na četných pasekách spousta začínajících malin
Cesta se vinula nad údolím, které bylo místy pěkně strmé a dokonce dole byly vidět i náznaky roklinky... zjara by to možná bylo přístupnější.
Les mě ale nenechal se zastavit ani na fotku a téměř celou cestu jsem ze sebe sundávala jednu kloš za druhou. Fuj.
Ocelový most v Borači. Technická památka z počátku 20. století.
A z Borače mě zase čekala cesta nahoru do kopce, na Veselský Chlum, tentokrát 300 metrů převýšení na 2 kilometrech.
Kus trasy do kopce vedl po staré kamenné cestě.
Kolik práce to muselo dát...
Už kousek pod Veselským chlumem.
Závěrečné stoupání. Obloha se začíná víc a víc čistit.
Krásný výhled. Lepší, než jsme měli před 5 lety, kdy jsme sem přišli z druhé strany.
Veselský chlum je charakteristický svými krajinotvornými prvky v podobě kamenných mezí. Většinou jde o drobnější kusy, proto mě tento obrovský křemen překvapil.
Třezalka
A další žlutá kytka...
Nahoře zrovna dozrávaly třešně, tak jsem pár zobla, pokochala se výhledem a pokračovala zase dál v cestě.
Pohled směrem na východ
Výhled od Veselské Lady směrem na západ.
Cesta vedla střídavě po loukách a v lese.
Postupně se les proměnil v dubohabřinu a tou jsem klesala postupně a poměrně nezáživně až do Štěpánovic. A měla jsem toho, netrénovaná, plné kecky.
Běloskvrnáč pampeliškový
Na nádraží do Štěpánovic jsem dorazila v pět. Ověřila jsem si, že vlak v 18:22 jede a tak nějak jsem si nevšimla, že jede i 17:22. Zastavil, zrovna když jsem se usadila na lavičku k vodě. No nic. Bylo tu hezky, zabalila jsem se do bundy a kapuce (zase se zatáhlo a opravdu hodně foukalo), vytáhla jsem knížku a hodinu strávila radši tu, než doma nebo znovu na nádraží.
Na lavičce vlevo v trávě jsem strávila příjemnou hodinku čekání na vlak.
Celkem 17 kilometrů a úhrnné převýšení 700 metrů. Ač sobota a poměrně hezký den, po cestě jsem narazila dohromady na 2 turisty + asi 5 místních v dědinách. Moc příjemný výlet.
Žádné komentáře:
Okomentovat