Toulovcovy maštale

Příjemná slunečná sobota plná písku a borůvek

Prodloužený víkend v červenci jsme opět trávili na chalupě na Vysočině.

Tentokrát jsme ale ho netrávili v lese na dřevě (jako já minulý víkend s našima), ale rozhodli jsme se využít horkého dne a konečně vymalovat strop v koupelně a na záchodě - i s chystáním a úklidem to zabralo celý den, takže jsme se ani nikam ven nedostali.

V pátek jsme instalovali nová kamna do horního pokoje - tzn. probourat se do komína, osadit dýmovod do stěny a uklidit po sobě a zamalovat kolem díry. Na to, že jsme začali ve čtyři odpoledne, jsme to zvládli celkem rychle.

Ale večer jsme si přece jen chvilku - už se západem slunka - našli a prošli se kousek za dědinu.

Slunko už jsme nestihli. Ale západ byl pěkný.

Červánky nad Kamenicí

V sobotu jsme nasedli do auta a vyrazili prozkoumat poměrně nedalekou přírodní památku - Toulovcovy maštale. Stejný nápad však dostalo mnoho dalších lidí, takže kolem jedenácté, kdy jsme se vyhrabali z domu, jsme v Boru u Skutče měli celkem problém zaparkovat (a tím nemyslím na parkovišti, to bylo beznadějně plné).

V mapě jsme si vymysleli křížem krážem trasu po všech barvách. Přírodní rezervace Maštale je protkána hustou sítí stezek, takže se tu dá strávit hodně času. Jde o pískovcové skalní město posazené v borovicových lesích, které je vytvarováno několika potoky tekoucími v podstatě z jihu na sever, a které tak tvoří několik souběžných údolí, z nichž vystupují ony pískovcové skály. Je tu několik menších "maštalí", nejvýznamnější a největší jsou právě Toulovcovy maštale, kde najdete i malý skalní labyrint. Taková hodně malá zmenšenina Českého Ráje :)

Na internetu to jede:

• sdružení obcí v oblasti - https://www.mastale.cz/
• další stránka pro návštěvníky okolí - http://www.toulovcovymastale.cz/ 

Není divu, že je tu tolik lidí...

Startujeme na červené. První skály.

Dudychovská jeskyně... spíš taková škvíra.

Na spodu údolí potůček

Mojžíšův pramen na úpatí jednoho z bloků skal. A nečekaně silný pramen.

U ústí údolí bylo několik táborů. Celkem jim i závidím...

Hospůdka ve Vranicích s příjemnou domácí atmosférou

Zeměžluč

Ještě jsme se drželi červené a příjemným chodníčkem jsme se vytrvale blížili ke skalám.

V samotném skalním městě a jeho bezprostředním okolí byla přirozeně největší koncentrace lidí, takže vymáknout fotku bez nich moc nešlo.

Za chvíli se před námi vylouplo malé nádvoříčko a vstup do zdejšího skalního města.

Detail místního pískovce

Chtěla jsem jít na záchod a našla nekonečné porosty borůvek. Tak jsme trhali... mňam.

Když projdete první chodbou skalního města, vyvede vás stezka nahoru

Výhled ze skal není moc velký

A zpátky na náměstíčku (přesně uprostřed fotky je právě puklina a ona značka "Vchod"; zprava ústí "Východ")

Trochu "landartu": asi se někdo nudil a nastrkal borovicové šišky do dutin v kameni :)

Abyste mi ty borůvky věřili.

Skalky nás provázely i na další cestě - Oslí chodba

Na jedné ze skulptur nazývané "Hrad", který byl trochu bokem, jsme se rozhodli vydechnout a posvačit. Stejný nápad dostaly i nějaké dvě holky se psem. A že náhody se dějí, v oněch dvou holkách jsem poznala mé kamarádky, sestry Hanku a Pavlu, které jsem asi deset let neviděla :) Milé setkání. Tak jsme pokecali, pojedli a každý se vydali zase dál svou trasou.

Hrad

V městských maštalích

Už na Hrad vedla žlutá značka po které jsme sešli zpátky do Vranic a napojili se tentokrát na modrou značku, která nás vedla nahořu na hřeben, nad údolí.

Borůvky všude

Na hřebeni borovicové lesy

A zpátky do Boru jsme se dostali prozměnu po poslední chybějící barvě, zelené.

Moc jsme toho nenachodili, ale vůbec nevadí. Byl to moc příjemný výlet. Nebylo ani moc vedro, před ostrým sluníčkem jsme byli schovaní ve stínu lesa a k tomu ty borůvky a milé setkání navrch. A ještě je tu spoustu dalších tras v okolí, kam se můžeme jít podívat zase příště.

Večer jsme netradičně sedli k televizi a podívali se na prodloužení zápasu mezi Chorvatskem a Ruskem na MS ve fotbale. Nikdy bych neřekla, že někdy budu s Markem, který se o sport v televizi v podstatě vůbec nezajímá, sledovat v televizi fotbal!

Neděli jsme proflákali, pobalili se a ještě se šli projít a pak se nechat vystřídat dalšími členy rodiny - přijeli naši i brácha s rodinou. Naši vezli kus rodiny z domu, brácha druhou půlku z výletu v Broumovských stěnách. Tradičně přijeli celkem pozdě, když už jsme přešlapovali sbalení. Tak jsme bratrovi a Anetě, sestře od švagrové, oslavencům, mezi dveřmi popřáli, naložili kus dortu a Anetu i se psem a frčeli domů. Zítra zase do práce...

Podvečer u cesty