úterý 25. června 2013

Okolím Lomnice u Tišnova 16.6.2013

výlet přes pole louky lesy sady plný kytek slunce mraků klíšťat srnek a výhledů...

Konečně víkend, kdy jsme oba pohromadě a máme jeden volný den. A venku už neprší...

Ráno nás vlak dovezl do Tišnova, přestoupili jsme na bus do Lomnice a odtud za zvonění kostela jsme vyráželi na trasu. Já už tu byla dvakrát, ale tentokrát jsme šli trochu modifikovanou trasou. Cesta na Sýkoř byla stejná jako při mých předešlých návštěvách. Po žluté, podél Cimrmanovy stezky. Zdejší krajinu si pamatuju dobře. Kopečky, pastviny, louky, políčka, lesy, zkrátka romantika. A ty krásné výhledy na okolí. A červen je tu vážně perfektní. Ještě kvetoucí obilí, v něm vlčí máky, chrpy, kopretiny. Rozkvetlé červnové louky...

Historie městyse Lomnice sahá do 13. století, kdy po založení nedalekého kláštera Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova docházelo k osídlování okolí. Sídlo založil nejspíše rod Tasovců, později pánů z Lomnice, kteří se postupně zařadili mezi významné šlechtické rody v českých zemích.

Ve městě se nachází zámek, který vznikl na místě původního hradu. Na náměstí morový sloup, kostel, kašna, radnice a na okraji města bývalá samostatná židovská obec se synagogou a hřbitovem.
Devět hodin v neděli dopoledne, zvonící (škoda, že to na fotce nejde slyšet) raně barokní (17.století) kostel Navštívení Panny Marie a morový sloup z roku 1709 na náměstí v Lomnici


Stoupáme po žluté a Lomnici máme jako na dlani... obloha se pomalu zatahuje.


Lomnice - je vidět kostel, radnice a vlevo na ostrohu zámek, který obtéká říčka Besének. Vlevo na vzdáleném kopci za údolím se tyčí tišnovská rozhledna Klucanina.


Stará kamenná cesta je fascinující. Že se s tím někomu chtělo...
 

Ohlížíme se neustále. Je za čím.
 

Všude louky, pokosené, nepokosené, kvetoucí... plné klíšťat
 


Kolem Synalova
 

Habrový les
 

Od božích muk nad Synalovem (kliknutím na fotku ji zobrazíte ve větším rozlišení)
 

Synalovské kopaniny a ukázka vrásnění na hornině


Místní území tvoří okraj vysočiny, zde tedy konkrétně Hornosvratecká vrchovina - Sýkořská hornatina, jejíž nejvyšším bodem je Sýkoř (702 m.n.m.). Vrcholové partie celého území tvoří různé skalky s typickým mrazovým zvětráváním, kam patří i balvanitý proud na Synalovských kopaninách, vzniklý v době ledové.

Co se týče rostlinstva, přirozeně se v mikroregionu vyskytují listnaté lesy - dubohabrové háje či doubravy. Dnes jsou hojné smrčiny, občas smíchané s bučinami a suťovými lesy. Krajinu doplňují travnatá lada, ovocné sady a menší políčka.

Vrcholové partie Sýkoře, taktéž přírodní památky, pokrývá bukový a bukovo-javorový les. Na vrcholu Sýkoře stojí retranslační stanice, ke které vede silnička od hájovny, ale nic zajímavého tam nenajdete.
Svačíme
 

Cestou na Sýkoř
 

Minuli jsme Synalovské kopaniny a u hájovny pod Sýkořem jsme se dali po cestě dolů a napojili se na další žlutou. Cesta po druhé žluté byla místy potok a místy kamenné moře, ale zvládli jsme to. Dokonce jsme našli i dva křemenáče. Hned u cesty. A vyplašili 10metrů od nás stojící srnku.

Kytka u hájovny pod Sýkořem
 

Busta Járy Cimrmana...
 

Bradla už u Járova pohlaví nejsou, tak alespoň kůň.
 

PR Pod Sýkořskou myslivnou
 

Hezounci u cesty...
 

Kolem další přírodní památky, Dobré studně (obdobný typ jako Synalovské kopaniny), jsme prošli skrz dědinu Ochoz u Tišnova a po kamenné cestě (stejná jako vede po žluté směrem na Synalov z Lomnice) jsme stoupali nahoru na vyhlídkové místo uprostřed přírodní památky Veselský chlum. Tento kopec u vesničky Veselí je chráněn pro své krajinotvorné prvky v podobě kamenných zídek, pastvin, políček, sadů a remízků. Malebné. A je odtud nádherný výhled směrem do údolí Svratky, Loučky a dalších pahorků začátku Vysočiny. Vznikl opět stejným způsobem jako Synalovské kopaniny, mrazovým zvětráváním horniny a postupně lidé odklízeli kameny a vytvářeli z nich zídky a hospodařili na vzniklé půdě. Pro stanoviště je typický porost teplomilných rostlin.

PP Dobrá studně
 

Ohlédnutí k Ochozu u Tišnova
 

Louky sady...


Hvozdík
 

Výhledy na severozápad


Dynamické počasí
 

Nebohý modrásek
 

Na Veselském chlumu je parádní místo k obědu. Až na ty mraky...
 

Dole pod námi teče Svratka, za kopci zvedajícími se za ní teče Loučka (Bobrůvka)


Vyhlášené kamenné zídky
 

 Z mraku nakonec spadlo jen pár kapek



Výhled PP Veselská Lada
 

Zákoutí Veselského chlumu


Marek si dal 2x20, já něco pofotila, stihlo trošku sprchnout a pak jsme se vydali přes Veselí dolů do Lomnice. Tam jsme se občerstvili v místním Penzionu, prošli Židovskou čtvrť, nakoukli na hřbitov a podél Besénku jsme sešli až do Šerkovic. Tu jsme se opět trochu posilnili v místní hospůdce a vydali se na poslední úsek cesty, opět po žluté do Jamného. Já jsem tu měla vyhlídnutou PP Svínovec, ale kvůli nedostatku času jsem stihla jen prověřit přístupové cesty a museli jsme jít na autobus.

Podivní zastřihovaný porost javoru babyky...


Nešlo nefotit


Z Veselského chlumu jsme přes vesnici Veselí sešli zpět do Lomnice a prohlídli si její židovskou část.

Židovské rodiny se nejspíše ve městě vyskytovaly už dříve, avšak první obyvatelé jsou zde uváděni od začátku 18. století. Samostatná židovská obec pak vznikla v roce 1849. Začátkem 19. století se v Lomnici zásluhou Židů rozvinula i manufakturní výroba (textilka).

Synagoga v Židovské čtvrti městyse Lomnice
 

Na židovském hřbitově lze nalézt téměř tisíc náhrobků. Nejstarší z roku 1716. Zánik židovské obce se datuje do roku 1942, kdy bylo asi 55 osob, které byly z Brna následně transportovány do Terezína.

Kaple u židovského hřbitova. Když jsme tu byli asi před 15ti lety poprvé, neměla střechu, dveře, okna ani omítku...
 

Vzrostlé stromy na hřbitově...



Marek si brousil zuby na autobus, ale jelikož jsme měli ještě čas a Besének krásně tekl, rozhodli jsme se, že půjdeme ještě kousek kolem něj. Krásnou silničkou údolím kolem říčky, kterou brázdili místní i nemístní bruslaři a cyklisté jsme nakonec došli až do Šerkovic, dali si pivo a nanuka a pokračovali dle plánu dál po žluté směrem do Jamného.

Cestou ze Šerkovic k místní hájence
 

V hájence se schovávali partyzáni skupiny Jermak a v únoru 1944 je tu Němci našli...
 

Poslední kopec. A pořádný.
 

Nad Jamným. Začínáme klesat dolů a na dálku si povídáme s ovečkami... bééé


Tišnov za rohem. Vlevo na kopci zase Klucanina


Posledním zážitkem byl nákup zákusků. Jelikož v Tišnově u nádraží máme oblíbenou cukrárnu Diana, nemohli jsme její zákusky vynechat. Ale autobus nám přijel 19:22 a vlak odjížděl 19:30. A tak jsme to z autobusu vzali sprintem do cukrárny, tam rychle povybírali zbytek zákusků, co jim zůstal (v osm stejně zavírají) a pelášili jsme na vlak. Ještě jsme si dvě minutky na nástupišti stihli vydechnout a ve vlaku jsme se pustili do části dobrot.

Po příjezdu domů jsem rovnou vlezla do vany i se sandálama - podařilo se mi cestou totiž po kotník zahučet do výživného bahna barvy průjmu. Vydesinfikovala jsem si otlaky ze sandálů, vytáhla jsem si 3 klíšťata (nebudu mluvit o počtu kousků, které po mě jen lezly a já je v průběhu výletu ze sebe shazovala - těch bylo tak dvacet, a v pondělí jsem si našla ještě 2 kousky přisáté...). Křemenáče jsme podusili na smaženici, po ní následovalo pár zákusků a pak už zasloužený spánek.

Příjemných 13 hodin v exteriéru, pěkných 20 kilometrů v nohách... příště zas!

Žádné komentáře:

Okomentovat