Poslední hezkou řádku let jsem Silvestra trávila na Slovensku. Ať v Malých Karpatech nebo na Myjavských Kopanicích. Tak je načase přitáhnout Slováky na Moravu :)
Pár dní volna, poprašek sněhu, mráz a sluníčko. Ideální kombinace, kdy vyrazit na chalupu. Na víkend sem v zimě moc nemá cenu jezdit - než se dům roztopí a studené stěny prohřejí, už zase člověk musí odjíždět.
Přijeli jsme 28.12., cesta po ledě dobrodružná, v obýváku 1 °C. Večer už se nám podařilo kuchyň s obývákem vyhřát na 17 °C a další den jsme se přehoupli přes dvacítku. Záchod si po celou dobu pobytu držel laťku nízko, jako vždy. Víc než 4°C nepřešvihl. To už ve sklepě bylo tepleji :)
Ve čtvrtek jsme spali, topili a před příjezdem delegace ze Slovenska jsme se šli ještě projít po blízkém okolí. A samozřejmě, jelikož byl čtvrtek, nakoupili v místní pojízdné prodejně výborné pečivo a úžasné ovocné jogurty a tvarohové dezerty. Jsem tak ráda, že stále ještě někde prodávají poctivé nešizené dobroty!
Na procházce jsme si po světle a na vlastní nohy vyzkoušeli ledovici na cestě, kterou jsme sem včera přijeli. Byla tu místa s asfaltem, ale taky úseky, kde se v tom šíleně prudkém kopci nedalo ani přejít přes úzkou silničku na nohách. Čistý led. Místní jezdí většinou po louce. Příště stejně radši přijedeme jinudy...
Kamenice, uprostřed vykukuje vzadu bílá Metodka a vpravo Bohdalec, jen o fous větší než jmenované dva kopce. Překračuje magickou hranici 800 m.n.m. O jeden metr :)
Remízek na vrchu zvaný Kříb.
A zde zasněžené hory... (siláž se sbírkou pneumatik roztodivných velikostí)
Návštěva (Matis s Edom tentokrát pribrali aj kamarátku Janku) tentokrát dostala duchny na spaní a zadní pokoj jsme klukům vytopili na příjemných 19 stupňů.
I když jsme se veselili celkem intenzivně a dlouho do noci, rozhodli jsme se další den vyrazit na výlet. Budíček v devět a před jedenáctou jsme vyráželi na trasu. Přes pole, louky a lesy jsme se napojili na značku a sešli až k hradu Skály na vrcholu Štarkov. Cukroví k čaji přišlo vhod. A hrad je natolik členitý, že se tu i někteří členové ztratili a potkali jsme se až dole pod hradem :)
Pohled na zříceninu hradu Skály. Své jméno nedostal jen tak...
Nesmí chybět...
Scházíme dolů do Nového Jimramova
Jelikož v Jimramově už není otevřená žádná normální restaurace, zapadli jsme do místního bufetu u sjezdovky. Do klasických starých hrnků jsme dostali pytlíkový čaj, do kelímku svařák a kafe. ZONky už bohužel prodávají v plastu. I na klobásu došlo.
A jelikož jsme měli do odjezdu autobusu v Jimramově dosti času, vzali jsme to nahoru na Prosíčku.
Nový Jimramov
Vrby nejrůznějších tvarů. U jedné z chalup byl z vrb dokonce udělán tunel (několik "bran" za sebou)
Na Prosíčku jsme to vzali opět ztečí přes pole, louky, lesy. Z poslední cesty jsem si pamatovala dva výrazné stromy na pasece kousek pod vrcholem a k nim jsme zamířili.
Pauza na nejrůznější činnosti. A výhled impozantní (směr Sněžné a Žďárské vrchy)
Buchtův kopec (lidově Buchťák) s leteckým radarem. Pod námi v ďolíku obec Javorek.
Napojili jsme se na cestu přesně jak jsem předpokládala a po celkem slušném terénu. Děkuju genům za můj orientační smysl. Bez něj by byly moje vycházky o dost chudší a omezenější.
Tohle jsou ty dva solitéři, ideální pro orientaci v terénu.
Na Prosíčku jsme lezli opatrně, přece jen, vrstva sněhu ležela i na skalách. Ale výhled byl parádní.
Výhledy nejen do daleka...
Východním směrem
V Jimramově jsme měli ještě necelou půlhodinu k autobusu. Nakonec jsme našli i otevřený podnik. Je jím Bistro hned vedle Květinářství a Zeleniny. A podnik je to vskutku ukázkový. Zvenku to vypadalo jako zaplivaná hospoda, ale vevnitř na nás dýchl nostalgický (a nekuřácký) závan. Místost s pultem jako v obchodě, v jednom koutu pultu chlebíčky, vlašák a pár klobás. Také nějaké sladkosti, alkohol a výčep, samozřejmě. U zdi pultík na odložení nápoje a nad ním nástěnka s přihrádkami, kde byly založeny papírky s nabídkou a cenami. Můžete si tu dát i polévku nebo sekanou s bramborem. A ve vedlejší místnosti tak 20 míst k sezení. Návrat o 30 let zpátky... Kluci dali na stojáka malé pivo a ferneta a vyrazili jsme na bus. Zdejší kouty Vysočiny zkrátka nezklamou nikdy. Jen škoda, že už hospodu ve Věcově zavřeli...
V autobuse kromě nás pěti byli ještě tři pasažéři...
V Jimramově mají stylový betlém
Na Silvestra jsme se už šetřili a vyrazili na prohlídku blízké Poličky. Jen jsme proběhli město, dali si v místní středověké krčmě pivo a čaj (i krysu v kanálu jsme tu na dvoře viděli, jak středověké :)...) a zase valili zpátky.
Polička je sympatické malé město s devíti tisíci obyvateli. Byla založena jako královské město Přemyslem Otakarem II., je známá svým historickým centrem (zejména zachovalými hradbami), narodil se tu Bohuslav Martinů a vaří se zde vyhlášené pivo.
Středověké kamenné opevnění, jedno z nejzachovalejších ve Střední Evropě.
Náměstí s barokní radnicí
Krásných dřevěných vrat tu mají nespočet.
Oslavy Silvestra už nebyly tak bujaré jako první noc. Přece jen 2. ledna už je pracovní den. Jen my jsme si vzali prozíravě dovolenou i v pondělí, abychom nemuseli opouštět barák tak narychlo. O půlnoci jsme se pokochali ohňostrojem, co si připravili místní a radši se zase přesunuli do tepla... u kamen je nejlíp.
Novoroční procházka musí být. Jak na Nový rok, tak po celý rok...
Západ slunce z vrchu, který se zove Vrch.
Sladké přemrzlé šípky
Sluníčko se klonilo k západu
Orlické hory v dálce. Vykukovaly i Jeseníky (mimo záběr vpravo).
Daleké výhledy i vám všem v novém roce 2017!
Žádné komentáře:
Okomentovat