Vyrazili jsme na klasickou trasu podél potoka na Zámčisko a odtud jsem už sama pokračovala po žluté nahoru na Veľkou Homoľu a přes Traja Jazdce zase zpátky. Příjemných 11 km a 450 metrů převýšení. Za čtyři hodiny jsem byla zpátky doma. I s četnými zastávkami na focení a kochání. Bylo opravdu nádherně. I přes svůj sklon sluníčko příjemně hřálo.
Už v noci mrzlo...
Četné kameny a větve podél potoka sloužily jako stativ
U některých záběrů jsem musela i na kolena a na lokty. Ale co by fotograf kvůli fotce neudělal, že? :)
I se 105 mm ohniskem se dá nahradit "rybí oko" i "selfie-tyč".
Zbytky podzimu
Na Zámčisku poprašek, kousek nad Zámčiskem 5–10 cm sněhu.
A výhledy přes zvernicu až na Záruby (zadní hřeben, levý vrchol), Havranie (zadní hřeben, pravý vrchol), Čelo (přední hřeben, mezi Zárubami a Havranie), které pokračuje až na Veterlín (vlevo za stromem).
Zdejší úsek po žluté je můj oblíbený.
A čím vyšší nadmořská výška, tím vyšší vrstva sněhu.
Malá přestávka u mechu...
Sníh na sluníčku trochu tál, i když bylo pod nulou.
Dokonce i houby jsem našla :)
Mechový trávník
Jako z jiné planety
Z rozcestí Nad Hvezdárnou je to ještě kus stoupání. Zvlášt v tom hlubokém sněhu. Tu ho bylo i 15–20 cm, místy nafoukaný. V těchto vrcholových partiích nebyl tak přemrzlý, jako níž. Dokonce i starší běžkařskou stopu jsem tu našla. A ano, dokonce v tom strmém kopci z Homoľe...
Poslední stoupání.
Foukalo tu.
Rozhledna na Veľkej Homoľi bola z technických dôvodov zatvorená. Napriek tomu na ňu všeci, ktorých som tu stretla (asi 10 ľudí), vystúpali. Podľa rečí, čo som stačila behom svačiny vypočuť, si mnohí mysleli, že je zatvorená preto, že je zima a schodisko je namrznuté. Že by bola zlá statika, to nikomu nezaplo.
Jelikož výhled z rozhledny dobře znám a nechci překračovat zákazy, nasvačila jsem se na lavečce na sluníčku a pokračovala dolů na Traja Jazdce. Když jsme naposledy šli po zelené značce mezi Zbojnickým a Vápenkou (což bylo asi někdy vloni), všimli jsme si rúbaniska, nad kterým se tyčili Traja Jazdci, dříve ukrytí ve vzrostlém bukovém lese.. A tak jsem šla vzniklý výhled prozkoumat.
Výhled z Troch Jazdcov - vlevo Vysoká, vpravo Vápenná. Vpředu žula :)
Průsek s Vysokou v dáli. Z jižní strany se nezdá, ale skály Troch Jazdcov jsou opravdu vysoké.
Jedna ze skal z jižní strany.
A pak zkratkou pod vrcholem Homoľy. Některá místa tu byla solidně zafoukaná. Bořila jsem se skoro až po kolena.
Na této spojce, která obchází samotný vrchol Veľké Homoľy, je několik průseků, odkud je pěkný výhled nejen na Vysokou (úvodní fotka), ale i na Vápennou a Skalnatou a vynahradí tak částečně i výhled z rozhledny.
Hřebeny nafoukaného sněhu.
Skalky u žluté značky.
Pohled pod sukně nesmí chybět.
Kraj paseky, která zůstala po vichřici v roce 2010
Dříve to byl podobně vzrostlý les.
A v neděli jsem neodolala a vyběhla ven ještě jednou, alespoň na chvilku, kousek za Harmošku. Ale 5km to nakonec bylo taky.
Rozcestí u modré značky vedoucí ze Štúrovy lavičky na Homoľu.
Nachystané na jaro
Fešandy v zlátnoucím západu. Vpravo se zdvíhá Peprovec.
A zase trochu mechových fotek. Nějak mě to chytlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat