Den osmý - pátek 5. června - Besse, Lac Pavin, St-Nectaire
Probudili jsme se do krásného jasného teplého rána. Na obloze opět ani mráček. Včerejší večerní mraky se rozpustily. A nejlépe bude strávit nadcházející horký den někde ve stínu, třeba u vody.
Původně jsme se chtěli zastavit i ve Vallée de Chaudefour, ale Markovi se nikde nechtělo moc chodit, přece jen, včera jsme si dali pěkně do těla... a údolí jsme už viděli včera z hřebene. Necháme to na příště :)
Projeli jsme sedlo Col de la Croix Robert, pod kterým se nám otevřel nádherný výhled na západ. Dole jezero Lac Chambon, které vzniklo zatopením údolí zahrazeného činností sopky. Nad ní se tyčí hrad Murol a v oparu v dálce se ztrácí Alpy.
Pod skalami vzadu je údolí Vallée de Chaudefour. Všudypřítomný janovec a rozkvetlé červnové louky plné kopretin, chrastavce a pryskyřníku.
Besse
Zastavili jsme až v nedalekém středověkém městečku Besse a prošli si centrum plné starých kamenných renesančních domů a fontán postavených z místního kamene (trachyandezitu). Fontány jsou vůbec v tomto kraji skoro na každém náměstíčku v každé vesnici či městě. Upravené, staré, kamenné a povětšinou z nich vytéká pitná voda.
Ospalé polední náměstí v Besse s typickou fontánou.
Lac Pavin
Další zastávkou bylo atraktivní jezero Lac Pavin, téměř kruhového tvaru, vyplňující kráter sopky (jak jinak). Nachází se v nadmořské výšce kolem 1200 m.n.m. Průměr jezera se pohybuje mezi 700–800 metry a jeho hloubka dosahuje až 92 metrů. Název pochází z latiny a znamená v překladu něco jako otřesné jezero.
Jezero je celkem mladé – k erupci došlo nejspíše před asi 6900 lety
(nejmladší sopka v centrální Francii) a částice z této mohutné erupce
byly nalezeny i v jezerech ve Švýcarsku.
Jezera v oblasti Auvergnských sopek jsou většinou sopečného nebo ledovcového původu. Lac Pavin je typický příklad typu sopky maar, kdy láva při své cestě k zemskému povrchu narazí na zásobárnu vody.
Začne ji ohřívat, a jelikož má pára větší objem než kapalná voda, nahromaděné plyny roztrhnou horninu na povrchu, vytvoří se mělký kráter a voda z podzemní zásobárny vyplní tento kráter.
Pod jezerem nejspíše dochází stále k únikům plynů do vody - ve spodních vrstvách vody jsou rozpuštěny plyny jako methan, sirovodík a další. Je tu i vysoká koncentrace nejrůznějších bakterií, např. methanogenních bakterií ze skupiny Archea. Obsah plynů se tu sleduje, stejně jako okolí, protože jsou obavy, že by mohlo dojít k větším únikům nahromaděného plynu a k sesuvům půdy - více o jezeře (bohužel opět ve francouzštině, ale i s obrázky), článek.
Jezero Lac Pavin, součást možná stále aktivní sopky - hluboké 92 metrů, průměr téměř kruhové hladiny 700-800 metrů.
Bylo vedro, ale příjmená nenáročná procházka podél jezera ve stínu starých buků bylo přesně to, co jsme v této chvíli potřebovali.
Nad jezerem je další sopka - Puy de Montchal (1407 m.n.m.).
Krásná modrá barva, bílé skály a zelené stromy. Parádní kombinace.
Saint-Nectaire
Po příjemné procházce jsme nasedli do auta a pokračovali dál, tentokrát opět za památkami vytvořenými lidskou rukou před téměř 1000 lety - do Saint-Nectaire.
Původně jsme chtěli ještě stihnout prohlídku města Issoire, kde lze spatřit další z velkých auvergnských románských bazilik, s krásně vymalovaným interiérem. Ale kvůli modré obloze bez mráčku, vysokým teplotám, naší unavenosti a vzdálenosti poměrně velkého města jsme návštěvu vynechali a jeli rovnou do Saint-Nectaire.
Více o Saint-Nectaire:
Kostel je zasvěcen přímo Svatému "Nectairovi", který někdy ve 3–4. století šířil křesťanství po Galii. Ještě v polovině 19. století byl kostel obklopen hradbami, hřbitovem, kaplí a zámkem, ale ty byly odstraněny při rekonstrukci a úpravách kostela tak, aby se stal archetypem románských kostelů.
Église de Saint-Nectaire.
Původně jsme chtěli ještě stihnout prohlídku města Issoire, kde lze spatřit další z velkých auvergnských románských bazilik, s krásně vymalovaným interiérem. Ale kvůli modré obloze bez mráčku, vysokým teplotám, naší unavenosti a vzdálenosti poměrně velkého města jsme návštěvu vynechali a jeli rovnou do Saint-Nectaire.
Více o Saint-Nectaire:
- francouzská wiki
- s pěknými fotkami na stránkách turismu v Massif du Sancy
Kostel je zasvěcen přímo Svatému "Nectairovi", který někdy ve 3–4. století šířil křesťanství po Galii. Ještě v polovině 19. století byl kostel obklopen hradbami, hřbitovem, kaplí a zámkem, ale ty byly odstraněny při rekonstrukci a úpravách kostela tak, aby se stal archetypem románských kostelů.
Église de Saint-Nectaire.
Jde vidět, že je místní bazilika dobře udržovaná - jak z venku, tak zevnitř. Vevnitř je i omítnutá a tak trochu ztrácí kouzlo přirozenosti kamenných staveb. Ale plně to vyváží krása hlavic románských sloupů.
Vyhlášená je hlavně jedinečnými hlavicemi románských sloupů
Tedy především těmi kolem kněžiště - chóru, kde se objevují výjevy z apokalypsy či Kristova života (v kostele mají k dispozici leták s názvy jednotlivých výjevů).
Bazilika ale není jediná zajímavá věc v této vesnici. Její spodní část Saint-Nectaire-le-Bas má charakter spíše lázeňského města s asi padesáti prameny různé teploty (18–53°C), především silně mineralizované (uhličité, slané, vápenaté). Nad vesnicí se také nachází slaniska.
Dole v údolí pod bazilikou se nachází i vstup do jeskyní Grottes-du-cornadore, které byly ručně vyhloubeny v granitu. Římané si zde v 1. století př.n.l. zřídili lázně (plánek s anglickými popisky) – po vstupní místnosti s "pokojovou" teplotou se mohli ohřát v bazéně s 40°C (vzduch kolem 55°C) - caldarium, a poté se jít ochladit do frigidaria, kde byl bazén se studenou vodou. Lázně byly znovuobjeveny v 19. století, kdy došlo v okolí znovu k rozmachu lázeňství.
Možná právě přítomnost těchto pramenů byla důvodem, proč bylo místo osídlováno už od neolitu a v jeho okolí se nachází několik megalitických staveb z této doby - dolmenů a menhirů.
Taktéž na úbočí hory Puy de Châteauneuf se nachází uměle vyhloubené jeskyně (do místního tufu to šlo určitě lépe než do granitu v případě římských lázní), které obývali troglodyté (lidé žijící ve skalách). Troglodytických obydlí je v okolí poměrně hodně.
A samozřejmě nesmím zapomenout na vynikající sýr Saint Nectaire (viz úvodní článek), který se v oblasti vyrábí a má tu svůj Maison du fromage - "dům sýru", kde se dozvíte mnohé zajímavé o této pochoutce.
Cestou zpátky do kempu jsme projížděli kolem hradu Murol (12.–14. století), který se vypíná nad jezerem Chambon.
Na chvilku jsme se zastavili i na pláži jezera Lac Chambon za účelem se trochu zchladit. První šel do vody Marek a když se po chvíli vrátil, bylo mi jasné, že nemá cenu, abych si ani oblékala plavky. Když je voda studená i na něj, to je co říct. Moc lidí jsme ve vodě taky neviděli.
Vrácíme se zpátky přes sedlo Col de la Croix Morand ou de Dyane (1401 m.n.m.) - napřed musíme ale obkroužit sopku před námi.
Vodopád Cascade du Saut du Loup
Ještě jsme si udělali krátkou zastávku u vodopádu Cascade du Saut du Loup - Vlčí skok. Leží jen kousek od silnice klesající dolů ze sedla do Mont-Dore. Na kraji cesty se dá na chvilku odstavit auto. Cesta krátká ale krkolomná - korytem potoka a přes viklající se kameny.
Jedno z více tekoucích ramen Vlčího skoku (vodopád je víc široký než vysoký), ostatní jen tak kapaly po mechu. Teklo poměrně málo vody. Jinak nejvyšší skok by měl mít 17 metrů.
Nechyběl samozřejmě ani nákup v místním Leader Price a příjemný večer jsme strávili odpočinkem a vařením večeře v kempu.
___________________________________________________________________________________
Den devátý - sobota 6. června - kolem vodopádů a románských kostelíků do Monts du Cantal
Tři noci v příjemném kempu v Monts Dore uplynuly jako voda a nastal čas se vydat zase o kousek jižněji, do další části národního parku Auvergnských sopek - do pohoří Monts du Cantal (více o něm napíšu v dalším příspěvku).
Ráno v kempu - výhled na vedlejší pastvinu a vzadu na kužel sopky Banne de l'Ordanche.
Už od rána silná konvekce svědčila o možném výskytu bouřek. Před námi se rozprostírá kemp (fotka je pořízena ze stejného místa jako předchozí, jen jsem se otočila zpět) - vzadu Massif du Sancy, kde jsme byli včera. Uprostřed se mezi stromy leskne malá střecha patřící hlavní budově kempu a vpravo od ní jsou vysoké a tmavé koruny buků, pod kterými jsme spali my.
Rdesno
V trávě se to hemžilo chrousty.
Vodopády u Mont Dore - Cascade du Queureuilh a Cascade du Rossignolet
Pobalili jsme auto a vyrazili zpátky dolů do Mont-Dore prozkoumat dva blízké vodopády: Cascade du Queureuilh a Cascade du Rossignolet. Oba vodopády leží poměrně blízko vodopádu Vlčí skok (Cascade du Saut du Loup), který jsme navštívili včera.
Procházka k vodopádům byla nenáročná. Zaparkovali jsme u hřbitova a za hodinku jsme byli pohodovým tempem zpátky.
Procházka k vodopádům byla nenáročná. Zaparkovali jsme u hřbitova a za hodinku jsme byli pohodovým tempem zpátky.
Cascade du Queureuilh – ještěže Francouzi nečtou každé písmenko:)
Překvapil nás opravdu mohutný a vysoký vodopád - padá 20 metrů přes bazaltické varhany.
V celé své kráse, na pozadí jak jinak než sopečné horniny (a já si, hlupačka, nevzala z auta stativ, takže jsem foťák štelovala různě po zemi a kamenech - proto tak useklá fotka).
Pro lepší představu měřítka. Není to žádný drobek.
Příjemná stezka kolem řeky.
Cascade de Rossignolet není sice tak vysoký (7 metrů) jako předešlé vodopády, ale je zajímavý především svým netradičním tvarem - stéká po usazeném sopečném popelu.
Cascade de Rossignolet (kliknutím na fotku ji otevřete ve větším rozlišení).
Všechny vodopády Monts Dore přehledně shrnují stránky místního turistického centra.
Na jih od Monts Dore jsme se vydali druhou stranou masivu než jsme navštívili včera (Besse, Lac Pavin). Tentokrát přes Tour-d'Auvergne, město s bohatou historií, odkud pocházel vlivný francouzský rod (např. královna Kateřina Medicejská).
Úzká klikatá cesta z údolí řeky Dordogne byla lemovaná orchidejemi - dle letmého pohledu z auta vstavač vojenský. Jenže se objevily vždycky, když nebylo kde zastavit.
Úzká klikatá cesta z údolí řeky Dordogne byla lemovaná orchidejemi - dle letmého pohledu z auta vstavač vojenský. Jenže se objevily vždycky, když nebylo kde zastavit.
Samotná západní a jižná strana Monts Dore není tak strmá a skalnatá jako v případě vnitřní strany kaldery (město Mont-Dore a okolí). Stratovulkán se tu roztéká do okolí, jak byl postupně zvedán nad okolí tlakem magmatu, a zdejší krajinu tvarovaly i proudy lávy a později je zakulatily ledovce.
Massif du Sancy z jihu. Hory postupně přecházejí v mírně klesající pastviny. Svačíme na odpočívadle a pozorujeme kupící se mraky nad Monts Dore.
Do Monts du Cantal to je z Monts Dore ještě kus. Projížděli jsme skrz vesnice, údolí, pastviny, náhorní plošinu.... a postupně se přibližovali k obrovskému masivu Monts du Cantal, který je největším stratovulkánem Evropy, i když už vyhaslým. Naštěstí.
Po cestě jsme taktéž nemohli minout románské památky a další vodopády. Jsou tu na každém kroku, chtělo by se říct...
Saint-Hippolyte
První zastávkou byla vesnička Saint-Hippolyte. Malá, nenápadná, ale hezká. Mají zde románský kostel z 11. století (později trochu upravovaný v 13.-14. století) a nad vesnicí na kopci je poutní místo a kaple z 19. století La Font Sainte Sanctuaire, na jejímž místě prý dříve pohané uctívali kult vody, která tu vyvěrá ze skály. Při příchodu křesťanství byla snaha tyto pohanské zvyky jaksi "předělat" po svém. Vznikl tu tedy kult Panny Marie, který je tu a v Saint-Hippolyte přítomný stále.
Z vesnice je krásný výhled na sever, zpět odkud jsme přijeli. Vpravo na obzoru se zvedá stratovulkán Monts Dore.
Nedaleká vesnička Apchon se zříceninou na skalnatém ostrohu.
Románský kostel v St-Hippolyte
Skromný interiér
Ve vesnici bylo několik zajímavých vilek v zarostlých zahradách. Dala bych si říct...
Cheylade
Po cestě jsme ještě přibrzdili ve vesnici Cheylade. I tu je románský kostelík z 11. století, v gotice upravovaný - oblouk, výmalba interiéru.
Románský kostelík v Cheylade
Krásně vyzdobený strop v kostele.
Výhled od kostela v Cheylade na nedaleké Monts du Cantal. Už se blížíme. A obzor se kalí.
Románský kostelík v Cheylade
Krásně vyzdobený strop v kostele.
Výhled od kostela v Cheylade na nedaleké Monts du Cantal. Už se blížíme. A obzor se kalí.
Vodopády v severním podhůří Monts du Cantal – Cascade du Sartre, Cascade de la Roche
Na úbočí hor, v údolí řeky La Petit Rhue, kterým jsme přijížděli, se nachází velký "schod" - zlom, pokles hornin - ideální předpoklad pro vodopády. Jsou tu hned dva, každý na jedné řece, které se kousek pod nimi stékají. A nad vodopády, mezi nimi, bez přítoku či odtoku se nachází jezero Lac des Cascades.
Na 32 metrů vysoký Cascade du Sartre je krásná vyhlídka hned u silnice. A v pozadí už se něco žene. Je dusno.
Křehké sopečné horniny vytváří efektní schody.
Cascade de la Roche, vysoký 16 metrů. Už hřmí a začíná se zvedat vítr. Jen tady dole u vodopádu je klid, tíživý klid.
Pro další vodopády v oblasti doporučuji přehledný seznam vodopádů v oblasti Cantal. Je jich tu opravdu dost.
Během stoupání do sedla Col de Serre (1335 m.n.m.) slušně foukalo a hnala se hrozivá húlava. V jedné ze zatáček, ještě u stavení v údolí, se na louce páslo pár koňů a jeden z nich stál na vyvýšenině uvnitř zatáčky silnice, nastavený proti větru a hříva i ocas mu vlály. Evidentně si to užíval :) Škoda, že jsem ho necvakla, ale nebyl zrovna na mé straně auta.
Ohlédnutí zpět. Už sjíždíme ze sedla údolím. Začíná pršet. V pozadí se tyčí Puy Mary (1783 m.n.m.), které kousek pod vrcholem (asi 200 výškových metrů) vede silnice.
Pohled dopředu. "Stěrače stírají, světla svítí." – jdem na to!
Museli jsme i zastavit, protože k opravdu hustému dešti se ještě přidaly kroupy. Naštěstí nijak velké.
Zastavili u nás po chvíli i motorkáři. Jeden z nich jel se zvedlým kšiltem (asi kvůli stékající vodě) a dostal kroupou do oka. Měl ho slušně modré...
Pršelo celou cestu až dolů do Muratu, kde jsme chtěli strávit nadcházející 3 noci. Ještě jsme se zastavili v místním Intermarché na nákup a do kempu přijeli už po dešti.
Registrujeme se na recepci. Na zemi slušná vrstva krup - nejspíš popadaná z nedaleké stříšky recepce. V pozadí náš nablýskaný koráb, čerstvě umytý od deště.
Kemp se nachází u řeky a odpar vody z rozehřáté trávy a cesty vytvořil pěknou mlhu. První noc jsme strávili na vyasfaltovaném prostranství kousek od umývárek. Trávník byl nasáklý vodou, tak jsme nechtěli šlapat v blatě.
Za chvíli se ale bouřka vrátila a s menšími přestávkami pršelo až do desíti.
V nedaleké společenské místnosti vedle umývárek (je tam i televize) juchali snědší spoluobčané až do noci. Občas i pěkně zahráli a zazpívali na kytary, ale mohli trochu méně hlasitě.
Místní romové vypadali trochu slušněji než ti naši, nebo slovenští. Obývali část poměrně rozhlehlého kempu, kde měli postavené docela velké karavanové městečko, na první pohled docela spořádané a uklizené (daleko od slovenských "slumů" na východě). Ve Francii totiž můžou romové kočovat (takových je asi 400 tisíc) a město jim ze zákona musí poskytnout místo, kde se ubytovat (nebo alespoň zaparkovat), kde mohou děti chodit do školy, dospělí pracovat a samozřejmě přísun elektřiny a vody - a takový servis je nejčastěji v kempech, těch obecních (camping municipal). Tuto povinnost mají města nad 5000 obyvatel a nějaká další vybraná menší města.
Naštěstí místní kemp byl dost velký na to, aby nás nějak rušili (až na umývárky, které byly bohužel navíc společné pro muže a ženy a ne moc udržované - ale teplá voda tekla, to je hlavní).
Při západu slunce malé divadlo.
Výhled z auta.
___________________________________________________________________________________
Na 32 metrů vysoký Cascade du Sartre je krásná vyhlídka hned u silnice. A v pozadí už se něco žene. Je dusno.
Křehké sopečné horniny vytváří efektní schody.
Cascade de la Roche, vysoký 16 metrů. Už hřmí a začíná se zvedat vítr. Jen tady dole u vodopádu je klid, tíživý klid.
Pro další vodopády v oblasti doporučuji přehledný seznam vodopádů v oblasti Cantal. Je jich tu opravdu dost.
Během stoupání do sedla Col de Serre (1335 m.n.m.) slušně foukalo a hnala se hrozivá húlava. V jedné ze zatáček, ještě u stavení v údolí, se na louce páslo pár koňů a jeden z nich stál na vyvýšenině uvnitř zatáčky silnice, nastavený proti větru a hříva i ocas mu vlály. Evidentně si to užíval :) Škoda, že jsem ho necvakla, ale nebyl zrovna na mé straně auta.
Ohlédnutí zpět. Už sjíždíme ze sedla údolím. Začíná pršet. V pozadí se tyčí Puy Mary (1783 m.n.m.), které kousek pod vrcholem (asi 200 výškových metrů) vede silnice.
Pohled dopředu. "Stěrače stírají, světla svítí." – jdem na to!
Museli jsme i zastavit, protože k opravdu hustému dešti se ještě přidaly kroupy. Naštěstí nijak velké.
Zastavili u nás po chvíli i motorkáři. Jeden z nich jel se zvedlým kšiltem (asi kvůli stékající vodě) a dostal kroupou do oka. Měl ho slušně modré...
Pršelo celou cestu až dolů do Muratu, kde jsme chtěli strávit nadcházející 3 noci. Ještě jsme se zastavili v místním Intermarché na nákup a do kempu přijeli už po dešti.
Registrujeme se na recepci. Na zemi slušná vrstva krup - nejspíš popadaná z nedaleké stříšky recepce. V pozadí náš nablýskaný koráb, čerstvě umytý od deště.
Kemp se nachází u řeky a odpar vody z rozehřáté trávy a cesty vytvořil pěknou mlhu. První noc jsme strávili na vyasfaltovaném prostranství kousek od umývárek. Trávník byl nasáklý vodou, tak jsme nechtěli šlapat v blatě.
Za chvíli se ale bouřka vrátila a s menšími přestávkami pršelo až do desíti.
V nedaleké společenské místnosti vedle umývárek (je tam i televize) juchali snědší spoluobčané až do noci. Občas i pěkně zahráli a zazpívali na kytary, ale mohli trochu méně hlasitě.
Místní romové vypadali trochu slušněji než ti naši, nebo slovenští. Obývali část poměrně rozhlehlého kempu, kde měli postavené docela velké karavanové městečko, na první pohled docela spořádané a uklizené (daleko od slovenských "slumů" na východě). Ve Francii totiž můžou romové kočovat (takových je asi 400 tisíc) a město jim ze zákona musí poskytnout místo, kde se ubytovat (nebo alespoň zaparkovat), kde mohou děti chodit do školy, dospělí pracovat a samozřejmě přísun elektřiny a vody - a takový servis je nejčastěji v kempech, těch obecních (camping municipal). Tuto povinnost mají města nad 5000 obyvatel a nějaká další vybraná menší města.
Naštěstí místní kemp byl dost velký na to, aby nás nějak rušili (až na umývárky, které byly bohužel navíc společné pro muže a ženy a ne moc udržované - ale teplá voda tekla, to je hlavní).
Při západu slunce malé divadlo.
Výhled z auta.
___________________________________________________________________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat