Čekal nás největší pěší výlet dovolené. Projít celý hlavní hřeben Monts Dore, vystoupat na jeho nejvyšší vrchol (a zároveň nejvyšší vrchol celého Massif Central) Puy de Sancy (1885 m.n.m.) a nakonec se pokochat vodopádem La Grande Cascade, podle něhož se jmenuje i náš nedaleký kemp (1290 m.n.m.).
Vyrazili jsme ráno přímo z kempu, namazaní třicítkou. Obloha bez mráčku a vedro už od rána.
První etapa vedla po silnici k sedlu Col de la Croix St-Robert (1451 m.n.m.) a odtud přes pastviny (s četným přelézáním ohradníků po dřevěných žebříkách) postupným (a dnešním největším) stoupáním na první vrchol Roc de Cuzeau (1737 m.n.m.)
Stoupáme po silnici. Pod námi pastviny a vzadu nejvyšší partie dnešního dne - Puy de Sancy (nejvyšší vrchol vlevo)
Col de la Croix Saint Robert a před námi cesta přes pastviny plné skoro odkvetlých narcisů na Roc de Cuzeau (před námi).
Teď jen tak stručně malé geologické okénko:
Pohoří Monts Dore je vlastně jeden velký vyhaslý erodovaný stratovulkán. Stratovulkány jsou velké sopky, vyvíjející se několik milionů let, složené z různých typů hornin a hlavně z různých typů magmatu. Pod povrchem se nachází velký rezervoár magmatu, který je postupně doplňován z větších hloubek.
Rozloha samotného vulkánu tvořícího Monts Dore je asi 500 km čtverečních, aktivita této sopky začala zhruba před 3 miliony lety a trvala nějakou dobu. Časem se vytvořily její části, jako je údolí řeky Dordogne, masivy Sancy, Banne d'Ordanche a l'Aiguiller et Adventif.
Za své činnosti sopka při mohutné erupci vytvořila velkou prohlubeň - kalderu, jejíž okraje jsou viditelné dodnes a jsou právě vyznačeny již zmíněnými masivy. Po výbuchu oblast zažila ještě několik menších erupcí, které vytvořily samostatné malé sopky (le Banne d'Ordanche, jezera Lac Pavin nebo Lac Chauvet, skály Sanadoire a Tuilière a další). Je tu i teorie, že samotný masif Sancy vznikl ještě jednou erupcí někdy před 1–1,5 miliony let.
Pohoří Monts Dore ale neformovala jen sopka, ale i pozdější ledovce, které vytvořily především hluboká údolí (údolí Dordogne, Chaudefour, a další), sedla (např. právě dnes navštívené Col de la Croix St-Robert) a jezera (lac de La Crégut u Trémouille).
Na hraně sopečné kaldery - pohled do kráteru, na konec údolí řeky Dordogne za Mont Dore, kde je lyžarské středisko. Nahoře se tyčí Puy de Sancy a celý tento hřeben nás dnes čeká. Vlevo v tom hlubokém zářezu pod kopci pramení (a rovnou vodopádem) řeka Dore - která se hned pod kopcem steče s Dogne na Dordogne. A slunko peče a na obloze ani mráček (kliknutím na fotku ji zvětšíte).
Pohled zpět na Col de la Croix Saint Robert (sedlo 1451 m.n.m.) a nad ním vrchol Puy de l'Angle (1738 m.n.m.). V dálce jsou vidět sopky Chaîne des Puys.
Už jen kousek na vrchol. Hluboká cestička ve svahu a dole jezero Lac Chambon. Nad ním je vidět i hrad Murol. Jinak pohled na východ - vzadu na obzoru se zvedají Alpy.
Náš první dnešní vrchol Roc de Cuzeau (1737 m.n.m.). První mráčky se objevují. Chtěli jsme posvačit, ale díky mračnu much jsme pokračovali dál v cestě. Tady rozhodně nešlo vytáhnout svačinu.
Dál po hřebeni. Vzadu Puy de Sancy. A před námi eroze.
I tu jsou všude rozpadající se skály. Vzadu, na protilehlé straně údolí Puy de Cliergue (1691 m.n.m.), tudy dnes půjdeme.
Eroze byla vidět všude. Především na vyšlapaných turistických trasách. I tu bývá docela provoz v sezóně. A když si každý hledá svou cestu, pak to dopadne takto.
Otevřel se nám pohled i na druhou stranu hřebene - do ledovcového údolí Vallée de Chaudefour (v překladu údolí horké trouby). Je to přírodní rezervace, kam se nesmí se psy, jsou tu pěkné louky, skály a železitý pramen (kliknutím na fotku ji zvětšíte).
Puy de Sancy před námi. A dolů si to valí sjezdovka...
Prameny ve skále pod Puy de la Perdrix (1824 m.n.m.) a Puy Ferrand (1854 m.n.m.) klesají do Vallée de Chaudefour.
Pohled zpět na část hřebene, který už jsme přešli. Nejvyšší vrchol je Roc de Cuzeau, Před ní skalnatá Puy de Cacadogne. A vzadu na obzoru trčí Puy de Dôme.
Col de la Cabanne (1785 m.n.m.) Konečně jsme vlezli do stínu. Skály na hřebeni Puy Gros a vzadu konvekce nad Monts du Cantal.
Závěrečné stoupání na Puy de Sancy.
Výhled na jih dolů do hlubokého údolí La Fontaine Salée. Je o 500 m.n.m. níž a plné meandrujících potoků a krav všech barev. (kliknutím na fotku ji zobrazíte ve větším rozlišení).
Pohled na jih přes skály hřebene Puy Gros. V dálce se leskne Lac Chauvet.
Čím blíž jsme byli vrcholu, tím víc much se objevovalo. Klasické mouchy, takové trochu menší, byly jich mračna a vítr je hnal sem a tam. Naštěstí si nás nevšímaly a prostě létaly kolem. Ale jak jsme do kopce zhlboka dýchali, museli jsme se kontrolovat, abychom nějakou nevdechli nebo nám nevletěla do uší či nosu. Nic příjemného.
A nahoře na samotném vrcholu bylo much úplně nejvíc. I výhledy přes ně byly omezené. V dálce Puy de Dôme. Tam bylo much daleko méně...
Měl by být vidět i Mont Blanc (ano, vzdálený pruh horského masivu vidět byl, ale přes ty mouchy a opar opravdu velmi slabě).
Vrchol Puy de Sancy - 1885 m.n.m. Nejvyšší vrchol Massif Central a výhled opravdu kolem dokola. Impozantní... nebýt těch much. Ale zase tu bylo minimum lidí :)
Mračna much.
Pohled do kaldery - kráteru stratovulkánu. Na tuto stranu (od lanovky) už vedou schody. Stanice lanovky pod námi a za ní, v údolí město Mont-Dore. (kliknutím na fotku ji zobrazíte ve větším rozlišení)
Detail vrchní stanice lanovky a vzadu Mont-Dore. A vpravo nad Mont Dore, nad lesem na planině, hned na kraji lesa vedle farmy je náš kemp.
Svačíme. Tady je much o poznání méně. Vrchol Puy de Sancy je rozeklaný především na jižní stranu.
Hořec jarní
Ještě jednou Puy de Sancy, z východní strany.
Pokračujeme sympatickým skalnatým hřebínkem. I jeden řetěz byl.
Všude koniklece alpské (žluté i bílé varianty)
Pohled na první půlku dnešní trasy - sedlo a vrchol vpravo jsme absolvovali.
Pokračujeme ve stínu. Vpravo na obzoru zase vykukuje Puy de Dôme.
Koniklec alpský
Puy de Cliergue (1691 m.n.m.)
Rozeklaný Masiv Puy de Sancy ze severu (kliknutím na fotku ji zobrazíte ve větším rozlišení).
Narcisy všude. A moucha v letu.
Typické barvy celého výletu. Zelený trávník a v něm fialové violky a žluté mochny.
Scházíme níž. Nádrž vody pro dobytek.
La Banne d'Ordanche (1512 m.n.m.) na druhé straně údolí nad městem La Bourboule.
Kravičky. Lízají sůl.
Skálu Le Capucin (1468 m.n.m.), kam vedla malá odbočky z trasy jsme vynechali, jelikož nám bylo příšerné vedro a už jsme byli opravdu unavení. A to nás ještě čekal sestup do Mont-Dore a výstup nahoru do kempu. A vzduch byl těžký a bylo dusno.
Průhledy na Mont-Dore.
Kolem staré lanovky (viz předcházející den), jsme sešli chodníčkem do města, prošli ho napříč (je opravdu úzké, ale zato dlouhé) a nad lázeňským domem vyšplhali nahoru na další stezku, která nás dovedla stálým stoupáním v lese až k vodopádu la Grande Cascade.
Stoupáme k vodopádu.
Vodopád před námi. Má 30 metrů a je vážně impozantní.
Jen škoda, že zrovna se nad protilehlými kopci přihnal tmavý mrak a začalo hřmít. Tak jsme se rychle osvěžili a pelášili od vlhkého skalnatého údolí.
Nahoře příjemná říčka přes pastviny a najednou schod...
Mont-Dore a vzadu La Banne d'Ordanche.
Mračna se ženou.
Stoupáme od vodopádu na pastviny.
Na druhé straně nad vodopádem. Vzadu Le Capucin a dole u skal jde vidět schodiště od vodopádu, kudy jsme přišli.
Stezka nad srázem skrz krásně kvetoucí okraj pastviny a za námi celý hřeben, který jsme dnes prošli.
I bílé narcisy. Jen škoda toho světla - tmavý mrak nad námi a slunko vzadu na obzoru, to není dobrá kombinace.
V kempu jsme skočili hned do sprchy, malá bouřko-přeháňka šla naštěstí bokem a my si mohli uvařit večeři. Teď by se hodil ten bazén, co jsme využili v předešlém kempu.
Naši sousedi v našem krásném bukovém lesíku. Taky bych chtěla takový fáro. To se musí kempovat...
Výhled z auta na západ mezi bukovými listy. Paráda.
Vyběhla jsem i na loučku kousek od nás.
Celkem 20 km, 900 metrů výškových úhrnného stoupání, spousta slunce, potu a much. Ale bylo krásně.
___________________________________________________________________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat