Ráno jsme vyrazili s autem najít nějaké klidnější a travnatější místo v kempu. Tento kemp, narozdíl od předešlých neměl rozdělená místa živým plotem, takže nebylo moc soukromí. Ale zato byl velký.
Když už jsme našli příhodné místo pod stromy, najednou koukáme co to vedle nás leží. Mrtvý potkan. A opodál další. Jestli je vytopila včerejší průtrž nebo nějaký jed je jedno. Zem je tu totiž jejich děrami prošpikována. V jejich přítomnosti jsme rozhodně spát nechtěli. Nakonec jsme si našli bezpotkanové místo s výhledem na starý zašlý minigolf.
Nechali jsme auto v kempu (snad nám potkani neokoušou pneumatiky;) ) a pěšky vyrazili na procházku po Muratu a jeho blízkém okolí.
Bredons
Od kempu je to jen kousek stezičkou ke kostelíku z 11. století – Saint-Pierre v Bredons. Kostel, spolu s hřbitovem, stojí na konci skalnatého ostrohu, který se táhne podél vesnice Bredons.
Kostelík v Bredons byl zavřený.
Výhled na Murat od kostelíku Bredons. Nahoře nad městem se na kopci Rocher de Bonnevie tyčí socha Panny Marie (Notre-Dame de la Haute-Auvergne), dříve tu stával hrad. Za ní je v dálce další podobná skála, na jejímž vrcholu stojí další románský kostelík.
Bredons a vzadu Monts du Cantal.
Vesnička Bredons. Borderku, která před námi běžela, jsem už nestihla...
Na druhém konci vesničky je stará fontána z 16. století i s korytem pro dobytek.
Zákoutí v Bredons
Scházíme od kostela. Zespodu vypadá mohutně.
Vcházíme do města
Roztodivné domy všude.
Jeden renesanční.
Ulička. Vpravo dole kašna. Jak už jsem psala, v Auvergne jsou ve všech městech.
Pohled od kostela přes střechy města až na Monts du Cantal - konkrétně zrovna jeho nejvyšší vrchol Plomb du Cantal (1855 m.n.m.). Murat leží v nadmořské výšce asi 900 m.n.m.
Kámen všude.
Jen tak mimochodem, uprostřed normálně vypadající zástavby historické okno.
Věžičky musí být.
Irizující oblaka.
Murat od vlakového nádraží.
Stará fabrika a konvekce za ní.
Kromě krav se na pastvinách pasou občas i osli či koně
Stupáme ke kostelíku. Pod námi Chastel-sur-Murat.
Už je před námi.
Vrata, už gotický oblouk.
Interiér. Pro mě asi nejhezčí ze všech kostelíků, co jsme viděli. Sice není čistě románský a gotické vlivy (oblouk, fresky) už jsou patrné, ale nevadí.
Výhled na město schovává Rocher de Bonnevie se sochou Panny Marie. A opět se socha překrývá s románským kostelíkem - tentokát je to kostelík Bredons :)
Mraky byly opravdu efektní.
Výhled na vrcholy Monts du Cantal.
Údolí řeky Alagnon které se poměrně nízkým sedlem přehoupne do údolí řeky Cère, které vede až do Aurillacu. Pod sedlem je tunel pro snazší průjezd. A vzadu se tyčí typický kužel Puy Griou (1690 m.n.m.).
Výhled od kapličky byl opravdu parádní.
Scházíme dolů.
Výborný kozí sýr Cabicou. Jako šlehačka, rozplýval se na jazyku, jemně česnekový, neslaný. Mňam!
Kostelík v Bredons byl zavřený.
Výhled na Murat od kostelíku Bredons. Nahoře nad městem se na kopci Rocher de Bonnevie tyčí socha Panny Marie (Notre-Dame de la Haute-Auvergne), dříve tu stával hrad. Za ní je v dálce další podobná skála, na jejímž vrcholu stojí další románský kostelík.
Bredons a vzadu Monts du Cantal.
Turisté, kteří se šli projít ke kostelíku také, měli s sebou psa, který samozřejmě značkoval okolí. Jakmile odešli, přiběhl další pes - border kolie, kterou jsem viděla ležet u jednoho z nedalekých stavení, když jsme přicházeli. Všechno si kolem kostela očuchala, přeznačkovala a zase se vrátila. Přece, je to její rajón, ne? :)
Vesnička Bredons. Borderku, která před námi běžela, jsem už nestihla...
Na druhém konci vesničky je stará fontána z 16. století i s korytem pro dobytek.
Zákoutí v Bredons
Scházíme od kostela. Zespodu vypadá mohutně.
Murat
Město Murat má přibližně 2 tisíce obyvatel, je takovým centrem oblasti. Prochází ním hlavní silnice vedoucí od dálnice směrem na Aurillac přes Monts du Cantal, v jejímž úbočí Murat leží. Rozkládá se v nadmořské výšce kolem 900 m.n.m. a v jeho blízkosti se nachází 3 čedičové skály jako pozůstatky sopečných komínů (na jednom z nich stojí kostel v Bredons, na další socha Panny Marie hned nad centrem a na třetím kaple St-Antoine, kam se teprve chystáme).
Městem byl Murat od raného středověku, což dokládá zachovalé historické středověké centrum - tedy alespoň několik domů s viditelnými prvky.
Vcházíme do města
Kamenné centrum Muratu je plné starých vysokých domů a úzkých ulic a schodišť.
Roztodivné domy všude.
Jeden renesanční.
Ulička. Vpravo dole kašna. Jak už jsem psala, v Auvergne jsou ve všech městech.
Pohled od kostela přes střechy města až na Monts du Cantal - konkrétně zrovna jeho nejvyšší vrchol Plomb du Cantal (1855 m.n.m.). Murat leží v nadmořské výšce asi 900 m.n.m.
Kámen všude.
Jen tak mimochodem, uprostřed normálně vypadající zástavby historické okno.
Věžičky musí být.
Irizující oblaka.
Křižovali jsme město bočními uličkami a najednou si Marek uvědomil, že si zapomněl telefon i peněženku v autě v kempu. Ne, že bychom nevěřili místním kočovníkům, ale jistota je jistota.
A tak jsme se ještě zastavili nakoupit za mé peníze pár dobrot do místního obchodu s regionálními potravinami a vydali jsme se zpět do kempu. Na výšlap nahoru k Panně Marii nebyl čas ani chuť a síly.
Co se týče jídla, Murat je znám svými kornouty - tenké, ručně motané sušenky do tvaru kornoutu a plněné šlehačkou. (Jak jsme další den ochutnali, vlastně na nich až tolik zajímavého není. Štramberské uši mají aspoň perníkovou chuť, tyhle jsou z obyčejného křehkého těsta - ale s místní borůvkovou marmeládou stojí za to!)
Co se týče jídla, Murat je znám svými kornouty - tenké, ručně motané sušenky do tvaru kornoutu a plněné šlehačkou. (Jak jsme další den ochutnali, vlastně na nich až tolik zajímavého není. Štramberské uši mají aspoň perníkovou chuť, tyhle jsou z obyčejného křehkého těsta - ale s místní borůvkovou marmeládou stojí za to!)
Rocher de Bonnevie je tvořena parádními varhanami (orgues) - prý nejjemnější v Evropě. Místo sochy stával hrad (v 17. století zničen), jehož základy jsou viditelné ještě dnes.
Murat od vlakového nádraží.
Ve městě je poměrně rozsáhlá průmyslová zóna - prý se tu vyrábí krmivo pro hospodářská zvířata, křemelina (diatomit, Auvergne je význačným světovým producentem křemeliny) - zkamenělé rozsivky z místní horniny jako filtr pro potravinářské účely (víno, pivo, oleje, tuky) a další fabriky. Nevím, která z továren to byla, ale na celé údolí tu jedna z nich hučela ve dne v noci, a to celkem intenzivně. Žádné klidné město.
Stará fabrika a konvekce za ní.
Chapelle Saint Antoine (Chastel-sur-Murat)
Auto i s všemi věcmi na nás samozřejmě v kempu čekalo. Tak jsme do něj nasedli i s koupenými sýry a vyvezli se nahoru nad město do vesnice Chastel-sur-Murat, odkud jsme hodlali vylézt na skálu s románskou kaplí Chapelle-St-Antoine z 12. století. V dálce bublaly hromy bouřkových mraků a stále byly docela daleko, ale raději jsme ke kapličce vyrazili rovnou.
Kromě krav se na pastvinách pasou občas i osli či koně
Stupáme ke kostelíku. Pod námi Chastel-sur-Murat.
Už je před námi.
Vrata, už gotický oblouk.
Interiér. Pro mě asi nejhezčí ze všech kostelíků, co jsme viděli. Sice není čistě románský a gotické vlivy (oblouk, fresky) už jsou patrné, ale nevadí.
Výhled na město schovává Rocher de Bonnevie se sochou Panny Marie. A opět se socha překrývá s románským kostelíkem - tentokát je to kostelík Bredons :)
Mraky byly opravdu efektní.
Výhled na vrcholy Monts du Cantal.
Údolí řeky Alagnon které se poměrně nízkým sedlem přehoupne do údolí řeky Cère, které vede až do Aurillacu. Pod sedlem je tunel pro snazší průjezd. A vzadu se tyčí typický kužel Puy Griou (1690 m.n.m.).
Výhled od kapličky byl opravdu parádní.
Scházíme dolů.
Dole pod kopcem, na malém odpočívadle, jsme si pěkně ve stínu dali svačinu. Slunko peklo, bylo vedro, takže se nám ani nechtělo hýbat. Přišel nás otravovat místní pes, ale když zjistil, že z nás nic neupadne, zase zmizel. Volně se pohybujících psů je tu vůbec dost, ale naštěstí jsme zatím narazili jen na ty pohodové. Ale hladit si je nebudu, člověk nikdy neví.
Výborný kozí sýr Cabicou. Jako šlehačka, rozplýval se na jazyku, jemně česnekový, neslaný. Mňam!
Dienne
A aby těch románských kostelíků nebylo málo - do třetice všeho dobrého. Projížděli jsme kolem už včera, ale průtrž mračen nám znemožnila jakékoli zastávky. I teď k dešti nebylo daleko a šedé těžké mraky postupně zastiňovaly slunce.
Kostel Saint-Cirgues pochází z 12. století a není jedinou starou památkou v obci (ještě nedaleká kaple a kříž).
Porozhlédli jsme se kolem a vyrazili zpět do kempu.
Portál. Už raně gotický.
Výhled od kostela na nedalekou Rocher de Lacueuille.
Na zídce
Po schodech ke kostelu.
Okraj střechy.
Náměstíčko v Dienne
Vracíme se do Muratu. Před námi Chapelle St-Antoine. Bouřce jsme ujeli a tady už je hezky.
___________________________________________________________________________________
Kostel Saint-Cirgues pochází z 12. století a není jedinou starou památkou v obci (ještě nedaleká kaple a kříž).
Porozhlédli jsme se kolem a vyrazili zpět do kempu.
Portál. Už raně gotický.
Výhled od kostela na nedalekou Rocher de Lacueuille.
Na zídce
Po schodech ke kostelu.
Okraj střechy.
Náměstíčko v Dienne
Vracíme se do Muratu. Před námi Chapelle St-Antoine. Bouřce jsme ujeli a tady už je hezky.
Při této větší koncentraci románských památek v jednom článku připojím pár odkazů pro zájemce:
Uplynulý den byl docela líný a nesl se v duchu čekání na déšť, který nakonec nepřišel. Ale jít někam do hor bych si (dle mraků, které jsme nad nimi pozorovali) netroufla. Více přírody jsme si naplánovali na další den, který měl být, co se bouřek týče, trochu lepší.
Ranní zážitek s mrtvými potkany v kempu měl dohru i večer. Cestou na záchod jsem po cestě potkala ještě dva další potkany (ale v dostatečné vzdálenosti od našeho auta) a když jsem prohlížela mapu, sedíc v autě a plánujíc program následujícího dne, najednou se hned vedle auta objevil potkan. A živý! Zvědavě se poohlížel kolem a nic si z lidské přítomnosti nedělal. Když ani po mém důrazném upozornění v podobě: "Jedeš, potvoro!" ničeho nedbal a líně očuchával trávu dál, dupla jsem asi 10 cm vedle něj nohou. Nic. Potkan mě ani nezaregistroval. Ještě chvíli okouněl a pak opatrně zalezl někam pod auto. Jelikož se nepohyboval vůbec rychle, předpokládám, že byl nejspíš přiotrávený. Nicméně jsme ho už neviděli - živého ani mrtvého. (Následující den správce kempu obcházel kemp s pytlem a rukavicí a nebohé potvory sbíral.)
Ale i když kemp ležel na okraji města a byly občas slyšet auta od silnice za loukou, z protilehlých kopců se ozývalo decentní cinkání kravských zvonců od rána až do tmy.
- něco o místních (Cantal) románských památkách (především obecně)
- mapa románských kostelů departmentu Cantal
- třídílná kniha o románských památkách kraje na googlebooks (jen některé strany) - 1. díl, 2. díl, 3. díl (tu je zmínka i o Bredons, Chastel-sur-Murat a Dienne)
- památky oblasti Cantal na googlebooks - především lidová architektura
Uplynulý den byl docela líný a nesl se v duchu čekání na déšť, který nakonec nepřišel. Ale jít někam do hor bych si (dle mraků, které jsme nad nimi pozorovali) netroufla. Více přírody jsme si naplánovali na další den, který měl být, co se bouřek týče, trochu lepší.
Ranní zážitek s mrtvými potkany v kempu měl dohru i večer. Cestou na záchod jsem po cestě potkala ještě dva další potkany (ale v dostatečné vzdálenosti od našeho auta) a když jsem prohlížela mapu, sedíc v autě a plánujíc program následujícího dne, najednou se hned vedle auta objevil potkan. A živý! Zvědavě se poohlížel kolem a nic si z lidské přítomnosti nedělal. Když ani po mém důrazném upozornění v podobě: "Jedeš, potvoro!" ničeho nedbal a líně očuchával trávu dál, dupla jsem asi 10 cm vedle něj nohou. Nic. Potkan mě ani nezaregistroval. Ještě chvíli okouněl a pak opatrně zalezl někam pod auto. Jelikož se nepohyboval vůbec rychle, předpokládám, že byl nejspíš přiotrávený. Nicméně jsme ho už neviděli - živého ani mrtvého. (Následující den správce kempu obcházel kemp s pytlem a rukavicí a nebohé potvory sbíral.)
Ale i když kemp ležel na okraji města a byly občas slyšet auta od silnice za loukou, z protilehlých kopců se ozývalo decentní cinkání kravských zvonců od rána až do tmy.
___________________________________________________________________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat