Francie 2015 :: 4. den :: Thiers, Glaine-Montaigut, Billom, St-Saturnin

Ještě posledních pár zajímavých měst a prvních pár románských a středověkých památek, než se ponoříme do kraje sopek...

Původně jsme chtěli jet přes Clermont-Ferrand, ale odradila nás jeho velikost a dozvěděli jsme se, že vlastně kromě románské baziliky a gotické katedrály z lávového kamene tam až tolik zajímavého není. Necháme si ho někdy na příště...

Thiers

Alternativu, kterou jsme našli v mapě, bylo městečko Thiers, ležící na strmých svazích údolí horské řeky la Durolle, která pramení v nedalekých kopcích Bois Noirs a pod městem teče opravdu divoce.

Město je známé především pro své umění nožířství – coutilerie, které se tu rozvíjelo od 15. století a je tu stále přítomné - pochází odtud prý až 70 % nožů vyrobených ve Francii. Břity byly broušené dřív na kamených kolech poháněných energií právě z řeky Durolle, nožíři leželi na břiše a byli skloněni k brusnému kameni dolů pod sebe. V roce 1994 získaly nože zde vyrobené registrovanou obchodní značku, že jsou opravdu odsud Le Thiers®.

Výhled směrem na západ ke Clermond-Ferrand a dlouhému řetězci sopek na obzoru.

Ta nejvyšší, vlevo  na obzoru, je Puy de Dôme, cíl naší zítřejší cesty.

Původně Thiers, ležící na trase mezi Clermont-Ferrand a Lyonem, vzniklo hned u řeky, na jejím levém břehu kolem kultového místa, později zde vyrostl hrad, kostel (St-Symphorien) a benediktinský klášter. Na pravém břehu řeky, na skalnatém ostrohu bylo o něco později založeno sídlo kolem kostela St-Genès.

Město má atraktivní centrum plné křivolakých uliček a roztodivných domů (především hrázděných), nejstarší pochází z 15. století.

V tomto hrázděném domě je z druhé strany Office de Tourisme

Hlavní kostel v Thiers, Saint-Genès, má původ už v 6. století, kdy zde byla postavena kaple, současný kostel pochází z 11. a 12. století století. Má největší oktogonální kopuli v Auvergne, v kostele najdete také fresku a zbytky mozaiky z 12. století, vitráže a dřevěné sochy z 16. století.

Interiér kostela i s kopulí si můžete prohlédnout ve videu.

Vevnitř působil autenticky a přirozeně. S přiznaným kamenem.

Z venku je na kostelu poznat, jak byl postupně dostavován. Působí dost zanedbaně – potřeboval by opravit a aspoň zbavit těch břízek, co mu rostly ze střechy. Průčelí bylo přestavěno v 19. století kvůli instalaci varhanů. Takto vypadalo ještě postaru.

Od kostela průhledem přes střechy až na Puy de Dôme. I vysílač byl nahoře vidět.

Další ukázka starých domů

Nožířství na každém kroku. A všelijaké křivé fasády.

Křivolaké uličky v kopcovitém terénu

Bludištěm ulic jsme sešli až dolů do údolí řeky La Durolle. U jejího dravého toku, pod městem, se nachází údolí továren La vallée des usines, kudy vede naučná stezka s mnoha zastaveními a informačními cedulkami, jak to vlastně ve fabrikách fungovalo.

Výstavba továren se tu rozmohla v 19. století právě kvůli energii, kterou voda, tekoucí korytem s velkým spádem, poskytuje. S nástupem elektřiny byly potom ve 20. století továrny postupně opouštěny. Jejich hlavní výrobky byly především, jak jinak, nože :)

Scházíme do údolí stinným chodníkem

Přicházíme zpoza továren od města sympatickou stezkou, kudy prý chodil majitel továrny dolů do práce. Taky bych chtěla takovou cestu do práce...

V údolí továren. Tahle se jmenuje Le creux de l'Enfer = pekelná jáma :) Teď je tu muzeum současného umění.

• více obrázků z údolí továren např. zde  

Pod údolím továren se nachází místo, kde Thiers stávalo původně. Je tu ještě jeden románský kostel, opatství, hrad a oranžerie. U té jsme chvilku poseděli v parku a občerstvili se. Hrad byl takový klasický, malý, zasazený do okolité zástavby. Kostel taky nevypadal nijak zvláštně, ale ze zvědavosti jsme alespoň nakoukli dovnitř. A dobře jsme udělali.

Dole Oranžerie, nahoře město (i kostel Saint-Genès vykukuje)

Interiér kostela St-Symphorien. Zvenku vypadal nenápadně, ale byli jsme rádi, že jsme nakoukli. Jeden z nejkrásněji vymalovaných kostelů, které jsme na dovolené viděli. Takový jednoduchý a věrný své době, v které vznikl.

Skrz spleť dalších továren jsme strmými uličkami vystoupali zpět nahoru do města.

Kola poháněná vodou z náhonu.

Uličky s roztodivnými zákoutími. Vzadu údolí továren a vlevo nahoře vykukuje kostel St-Jean u hřbitova.

Není nad to mít u baráku pořádnou obranou věž. Člověk nikdy neví.

Staré domy na každém rohu.

Jedna tematická výlohová. Typický tvar nožů z Thiers předstvují ty vpravo nahoře. Elegantní, prohnuté (zrovna tyhle ovšem z damaškové oceli, takže neuvěřitelně drahé - 310 euro).

Celkově na nás město ale působilo trochu ušmudlaným a temným dojmem, hlavně historické centrum. Těžko říct, jestli za to mohl nedostatek zeleně (právě v samotném centru, ale je fakt, že středověká města nikdy neměla moc zeleně, zvlášť tak velká a průmyslová jako bylo Thiers), nebo asfalt na ulicích místo kamenných kostek jako v jiných městech, nebo snad unifikovaná béžová barva domů a zapadlé a páchnoucí úzké boční uličky a schodiště? Na temnosti rozhodně nepřidalo ani údolí továren.

Na vyhlídce, při pohledu na okolí, se už město zdálo zelenější, nicméně vybetonovaná velká plocha vyhlídky spolu s pečícím slunkem nebyla moc příjemná kombinace. Takže rychle do stínu a zírat do výloh s noži! :)

<![endif]-->

Výhled proti proudu řeky.

Výhled na středověké město a údolí továren.

Nakukování do četných nožířství i v nás vyvolalo pocit, že naše švýcarské nože Victorinox jsou jaksi nedostačující, neosobní a neodpovídající našemu svobodnému přírodnímu duchu založenému na originalitě a individualismu. I my, zlákáni překrásnými kousky, jsme se už skoro rozhodli. Jediné, co nás drželo při zemi byla cena a fakt, že obchod, kde měli nejlevnější kousky (od 39 euro za normálně velký zavírací nožík s dřevěnou střenkou), byl zavřený. Tak jsme jen oslintali výlohy, naznali, že 60 euro za nůž teda nedáme, i když je z Thiers, a zklamaně a radši jsme rychle (abychom si to nerozmysleli a nedopustili se nerozvážnosti) město opustili.

Glaine-Montaigut

Další zastávku jsme si udělali u malého kostelíku, na který jsem narazila v autoatlase. Jen kilometrová zajížďka od trasy a église romaine. Tak to vyzkoušíme :)

Průčelí kostelíku

Dědinka i kostelík působily utěšeně. Kostel Saint-Jean z 12. století leží na kopci, s výhledy na tři hrady a zvlněnou krajinu východní části departmentu Puy-de-Dôme. Moc pěkné místo. 

Za zmínku stojí zajímavě řešený kamenný oblouk nad oknem (tvary jednotlivých kamenů nejsou klasické klíny).

Je krásně poznat, které prvky jsou původní, románské a které dostavěné později...

Výhled od kostela přes hřbitov na jeden hrad, za ním druhý a mimo snímek, víc vlevo, koukal třetí.

Náměstíčko u kostela. Taky bych chtěla mít doma soukromou věžičku :)

Později jsme se dozvěděli, že výmalba v interiéru kostela poměrně věrně odpovídá románskému stylu (podobně jako kostel St-Symphorien v Thiers) a nachází se tu i freska z 12. století. Škoda, že už bylo pozdě a nedostali jsme se dovnitř. Interiér ukazuje např. toto Video o kostelíku.

Billom

Autoatlas i mapa kraje Auvergne, kterou jsem si vzala ve Vichy v kempu, doporučovaly městečko Billom. Má se v něm také nacházet románský kostel. A tak, stále ještě lační po těchto druzích památek, jsme se zastavili obhlédnout i toto město. Překvapilo nás pěkným středověkým kamenným centrem plným roztomilých uliček, které rozhodně nepůsobily tak temně, jako ty v Thiers. Ty nás nakonec upoutaly víc, než kostel, který v sobě nesl už náznaky gotiky (nuda... :) ).

Skoro pětitisícové městečko na úpatí Monts du Livradois leží na trase antické cesty Lyon-Bordeaux, už během 5. století do něj pronikalo křesťanství. Ve středověku byly původně dvě městské čtvrti spojeny v jeden opevněný celek. Domy z tohoto historického středověkého centra se datují především do 15. a 16. století a působí opravdu sympaticky.

Brána do města

Uličky tohoto města nepůsobily tak temně, spíš mile. Asi proto, že domy byly přece jen menší.

Kostel Saint-Cerneuf z 12. a 13. století je zajímavý především románskou kryptou a freskou z 12. století. Pyšní se i starými vraty s kováním a mříží. My už ale přijeli poměrně pozdě, takže jsme ho jen oběhli zvenku a vrátili se zpět k autu.

Kostel s prvky románskými a gotickými. Tohle měla být jedna z románských apsid.

Saint Saturnin

Abychom se vyhnuli Clermont-Ferrand a jeho rozlehlým předměstím, do kempu jsme to vzali přes další zajímavé místo – vesnici Saint Saturnin, ležící jižně od Clermontu. Nachází se zde jedna z pěti významných románských bazilik v Auvergne (St-Saturnin, Orcival, St-Nectaire, Clermot-Ferrand, Issoire).

Románská bazilika Notre-Dame byla vystavěna mezi lety 1150-1157 ze světlé arkózy (druh pískovce) a tmavého vulkanického tufu (oba z nedalekých lokalit). Je nejmenší z uvedených pěti bazilik a mezi její charakteristické znaky patří zachovaná oktogonální věž a absence některých apsid, pro románský sloh typických.

Podvečerní klidná dědinka na nás zapůsobila moc příjemně (taky patří do seznamu nejhezčích vesnic ve Francii – Les plus beaux villages de France). Na skalnatém ostrohu nad řekou Monne, se nachází nejen bazilika, ale i pěkné středověké zachovalé centrum (domy z 15. století) a hrad z 13.-15. století. Hrad Chateau Royal de Saint-Saturnin obývali baroni z Tour d'Auvergne, z kterého rodu pocházela i královna Kateřina Medicejská.

Škoda, že už bylo kolem sedmé hodiny, bazilika byla zavřená a my spěchali do kempu. Nestačili jsme ani proběhnout zbytek vesnice, pokochat se renesanční fontánou z lávového kamene a dalšími památkami, které toto místo skrývá (více o památkách zde). Někdy příště.

Parkujeme

Už při stavbě mysleli na zdobení v barvách a střídali světlý pískovec s tmavým lávovým tufem. Vlevo kaple Sainte-Magdeleine.

Místo to bylo moc sympatické. U kostela parčík (původně hřbitov), pěkné námětíčko se starými udržovanými domky.

Kaple Sainte-Magdeleine, taky románská

Najdi holuba :)

I tu mají městskou bránu (a lepené asfaltové cesty).

Ohlédnutí zpět. Kostel a pravo hrad. Za zdí příkop. U hradu jsou i francouzské zahrady.

Město si lze prohlédnout i v 360° panorama (vpravo nahoře je mapka se zelenými puntíky, kde najdete St-Saturnin - je to ten úplně napravo nahoře).

Cestou do kempu jsme se kochali okolní krajinou, kde přibývaly kuželovité siluety vyhaslých sopek, pokryté lesy, trávou a hlavně žlutě kvetoucím janovcem metlatým (Cytisus scoparius). Byl všude a krásně projasňoval panoramata.

Do kempu jsme dorazili chvilku před zavíračkou. Ochotná paní recepční se nás starostlivě ptala, jestli máme teplé vybavení, že tu bývá v noci zima. Klidně nám prý půjčí deky. Přece jen, vyjeli jsme do 1000 m.n.m. Ani nám to nepřišlo. A dokonce si na ráno můžeme objednat i bagety.

Kemp byl malý, poloprázdný, s pár karavanisty, chatkami a dokonce i s polokrytým bazénem. (a na záchodě si člověk mohl vybrat normální, turecký a snížený bez prkýnka :) ).

Povečeřeli jsme a nachystali se na zítra – konečně nás čeká pěší výlet po zdejších sopkách.

_________________________________________________________________________________

Kam dál?

 

:: Itinerář :: Francie 2015

:: Předchozí den :: 1.–3. den – Cesta do Francie, Paray-le-Monial, Vichy

:: Následující den :: 5. den – Puy de Dôme

 

_______________________________________________________________________