Čekal nás výlet na asi nejznámější sopku Auvergne - Puy de Dôme, vypínající se až o 1000 výškových metrů nad městem Clermont-Ferrand.
Tentokrát jsme si nařídili budíka radši "už" na osmou hodinu, ať ze dne něco máme. Vyjížděli jsme sice stejně v deset, ale pořád lepší, než poledne :). Zaparkovali jsme v sedle Col de Ceyssat (1072 m.n.m.) a vyrazili ztečí dobýt výraznou dominantu celé oblasti, vysoký kužel sopky, trčící 400 metrů nad okolní náhorní plošinu.
Blížíme se k sedlu. Čeká nás jen asi 370 metrů převýšení (na trase asi 2 km).
Žlutý janovec metlatý, ve francouzštině genêt à balais, se používal a někde možná stále používá na výrobu košťat, vzácně i střech (pár takových domů lze spatřit v departmentech Ardèche a Lozère). Slovo koště má přímo v názvu – genêt se říká koštěti přímo z této rostliny a balais je také koště, takže něco jako koště smetákové v překladu :). Rostlina je jedovatá (některé její alkaloidy se používají i ve farmacii), opylují ji čmeláci a na konci léta na ní dozrávají zelené lusky se semeny.
Ze sedla Col de Ceyssat vede udržovaná stezka Chemin des Muletiers ("stezka pro muly"), kterou prý používali poutníci při výstupu k Merkurově chrámu, který se nacházel na vrcholu sopky. Více o této antické památce ještě napíšu.
Samotné sedlo Col de Ceyssat bylo osídleno už za Římanů, protože tudy vedla cesta Agrippa (z Lyonu - tehdejšího Lugunda - k Atlantskému oceánu) a sedlo bylo jejím nejvyšším místem.
Samotné sedlo Col de Ceyssat bylo osídleno už za Římanů, protože tudy vedla cesta Agrippa (z Lyonu - tehdejšího Lugunda - k Atlantskému oceánu) a sedlo bylo jejím nejvyšším místem.
Nahoru se dá dostat ale i pohodlnější cestou - vlakem (zubačkou). První tudy jela v roce 1907, ještě na páru. Startuje v nadmořské výšce kolem 900 metrů nad mořem, západně od vrcholu, blíž ke Clermont-Ferrand a na své cestě celou sopku doslova obkrouží. V hlavní sezoně jezdí každých 20 minut (první v devět, poslední až po jedenácté večer!). Zpáteční jízdenka v hlavní sezoně vyjde na 11 euro.
Na kole se nahoru moc jezdit také nemůže. Ale samozřejmě, že Tour de France tudy už několikrát vedla (1964, 1975). Ale kvůli kolejím a úzké silnici prý tudy už nepovede.
Na kole se nahoru moc jezdit také nemůže. Ale samozřejmě, že Tour de France tudy už několikrát vedla (1964, 1975). Ale kvůli kolejím a úzké silnici prý tudy už nepovede.
Ale my, zdatní turisté, chudí východoevropané, jsme se kopce nezalekli, ruce zaklesli do trekových holí a pádili k vrcholu. Za chvíli se klikatá stezka vyhoupla nad les a na jižní straně do nás začalo nemilosrdně pražit slunce.
Stezka lesem.
Křižujeme koleje a cestu nahoru - výjezd auty je zakázán.
Všudypřítomná violka. Tato temně fialová květinka, spolu se žlutým janovcem patří jednoznačně mezi nejčastější květiny červnového Auvergne.
Nahoře nás přivítalo velké upravené prostranství s vyhlídkami a restauracemi, vše poměrně nové. Nyní, na začátku června, se tu pohybovalo spousta školních výletů a plocha byla stále poměrně prázdná. Ale je jasné, že v hlavní sezóně (červenci a srpnu) tu musí být pěkně narváno.
Puy de Dôme není zajímavá jen sopečnou minulostí a zbytky antického chrámu, ale také se tu v roce 1648 na popud Blaise Pascala (který se v Clermont-Ferrand narodil) uskutečnil pokus (provedl ho Pascalův švagr) s měřením atmosférického tlaku pomocí rtuťového sloupce v několika nadmořských výškách a potvrdila se tak Torricelliho domněnka, že je to právě váha (hustota) vzduchu (snižující se s nadmořskou výškou), co vytlačuje rtuť v trubici.
O turisty se tu vůbec starají. Můžete si stáhnout i aplikaci do mobilu, z které se hravou formou dozvíte něco víc o tomto místě.
Strmé svahy také poskytují ideální místo na paragliding, který si tu můžete zkusit i v tandemu.
Vysílač na vrcholu. Pod ní kamenné torzo Merkurova chrámu a vpravo informační středisko, které plynule přecházelo v terasovou vyhlídku a restaurace.
Pod námi končí zubačka a v dáli se rozkládá Clermont-Ferrand.
Nyní si dovolím malou vsuvku o zdejším okolí :)
Začnu rovnou městem Clermont-Ferrand, 150tisícovým centrem Auvergne (celá aglomerace okolních měst a vesnic má však skoro půl milionu obyvatel), které jsme na své cestě vynechali.
Původně dvě města (antický Clermont a středověký Ferrand) byla v roce
1630 spojena v jedno. Za Římanů zde bylo sídlo Nemossos (později Augustonemetum či Arvernis) a obýval ho lid, který si říkal Arvernes (odtud už jen kousek k Auvergne). Další památkou antiky je ještě jižně od města ležící sídlo Gergovie, u kterého se odehrála bitva mezi galskými kmeny a Cézarovým mužstvem. Cézar prohrál, mimochodem.Více se o antice v oblasti dozvíte zde.
Od konce pátého století město patřilo Vizigótům. Byla zde např. vyhlášena první křížová výprava (r. 1095).
Z památek stojí za návštěvu románská bazilika Notre-Dame du Port z 12. století a gotická katedrála Notre-Dame de l'Assomption (Nanebevzetí Panny Marie - doslova "naší paní") z 13. století, postavená z černého lávového kamene z nedalekého lomu ve Volvic (kromě kamene tu mají ještě známou "vulkanickou" minerální vodu,). Její dvě věže, 108 metrů vysoké, byly postaveny v 19. století a jsou vidět z dálky (i z Puy de Dôme, jak je vidět na několika následujících snímcích). Ve městě se z renesance a pozdějších období nachází i spousta fontán (48 veřejných, 115 soukromých).
Clermont-Ferrand je domovem světoznámé firmy Michelin, jež zde byla založena v
roce 1888 bratry Michelinovými (kromě pneumatik vydávají i mapy a seznamy vyhlášených restaurací). Samozřejmě můžete zavítat i do návštěvnického centra L'Aventure Michelin (i s virtuální prohlídkou) na severním okraji města.
Clermont-Ferrand (kliknutím na fotku ji zvětšíte)
Na vrcholu opravdu silně foukalo a i když svítilo slunce, byla jsem ráda, že jsem měla dlouhé kalhoty i triko a využila jsem i bundu s kapucí!
Merkurův chrám, v dálce se vypínají Monts Dore, další taková velká sopka, jejíž propadlý kráter tvoří horský hřeben a nachází se tam nejvyšší vrchol celého pohoří Massif Central. Zítra se tam přesouváme.
Merkurův chrám byl vystavěn ve druhém století n.l. Merkur, kterému je chrám zasvěcen byl bůh cestovatelů. Zbytky chrámu se rozkládají na rozloze 60x60 metrů a byly objeveny až v roce 1872 při stavbě observatoře na vrcholu sopky.
Začal se opravovat na jaře 2013, protože na vrcholu kopce musel odolávat opravdu těžkým klimatickým podmínkám. Stavbu je třeba stabilizovat a ochránit před dalším zvětráváním. Počítá se i s jeho částečným obnovením. Jihovýchodní roh (ten vlevo na fotce) už je obnovený na úroveň podlahy.
Hned nad Merkurovým chrámem se nachází budova s přehlednou a názornou expozicí o celém místě. Vstupné je zdarma (gratuit) a rozhodně se vyplatí sem zajít. A nefouká tu :)
- video o chrámu - Desetiminutové názorné video. Sice ve francouzštině, ale s četnými animacemi - jak chrám vypadal, jak se stavěl apod.
Nahoře jsme se chtěli chvilku zastavit a posedět, ale nenašli jsme nijak vhodné místo, kde by tolik nefoukalo a nebyly mouchy (to jsme ještě, neznalí, netušili, co nás čeká o pár dní později).
Po silničce kolem trati jsme kousek klesli a pokračovali dál trasou, která vedla po dřevěných schodech. Při pohledu na okolní krajinu jsme se až tolik nedivili, že upravují cesty tímto způsobem. Hornina je tu značně nestabilní - vulkanický tuf je něco jako pemza, lehký, křehký, drobivý a brzo z něj zbyde jen jakási struska. Eroze je pro toto pohoří opravdových postrachem. A zvlášť, když jsou to místa hojně navštěvovaná turisty. V hlavní sezoně je to tu prý hlava na hlavě - Puy de Dôme navštíví více jak půl milionu návštěvníků ročně.
Klesáme po schodech dolů. Dubové, poctivé. Posadili jsme se chvíli i na svačinku a pokochali se výhledem na řetězec sopek - Chaîne des Puys. Puy de Dôme opravdu vyčnívá nad okolní krajinu. Vpravo dole erodující svah a vzadu sopka Puy Pariou (také s erodujícím svahem), další cíl naší cesty. (kliknutím na fotku ji zvětšíte)
Celý řetězec asi 80 sopek Chaîne des Puys se táhne 32 km od severu k jihu, západně od Clermont-Ferrand. Krajina je to živá – jako vše ve Francii je i toto území soukromým majetkem patřící celkem asi 450 vlastníkům. Od března do října se tu pase asi dva tisíce ovcí. Taky by se mi líbilo mít vlastní sopku :)
Celá tato oblast také kandiduje za zařazení do UNESCO (nějaká dokumentace).
Celá tato oblast také kandiduje za zařazení do UNESCO (nějaká dokumentace).
A opět si dovolím malou vsuvku, tentokrát trochu o geologii a sopkách. Ale je ve stručnosti. Zájemci si mohou nastudovat odkazy níže.
Celý národní park des Volcans d'Auvergne zahrnuje sopky různého stáří a velikosti. Chaîne des Puys, kam Puy de Dôme patří, je tou nejmladší částí: stáří sopek se pohybuje od 95 000 let po 8 400 let zpátky. To znamená, že nejmladší sopky vznikaly, když u nás běhali po lesích Kopčem a Mamutík, možná i později.
Sopky tu mají různé tvary, což se odvíjí od principu jejich vzniku. Nejčastěji jsou v této části zastoupeny 2 druhy sopek (o těch dalších něco napíšu až zase v dalších článcích):
- Le cône = sypaný kužel je typ sopky, kdy tekutá láva vytéká ze sopouchu a stéká po stěnách kráteru, soupouch chrlí i plyny a pevný materiál, avšak nijak zvlášť bouřlivě. Tento proces zanechá na vrcholu kužele kráter - např. Puy Pariou (viz náš další cíl tohoto výletu).
- Le dôme = sopečný dóm je typ, kde se viskózní láva proudí pomalu dírou v zemi na povrch. postupně narůstá kužel, který na povrchu tuhne. Láva stále proudí nahoru a akumuluje se pod povrchem ztuhlé lávy. Pokud magma obsahuje hodně plynů, může dojít k explozi, při níž je vyloučen pyroklastický materiál a plyny. Sopka nemá na vrcholu kráter - příkladem je právě Puy de Dôme.
A proč se vlastně všechny sopky nazývají puy, když sopka se francouzsky řekne le volcan? Slovo puy se používá v Auvergne pro kopec, který výrazně ční nad okolní krajinu. Původ slova hledejme v latinském slově podium.
Chcete-li další informace:
- anglický leták (nákresy, fotky, schémata)
- virtuální prohlídka
- typy sopek s obrázky
Sopka kam se podíváš :) Grand Suchet v popředí, Puy de Côme za ní.
Ohlédnutí zpět. Schody jsou za námi, už jen příjemný chodník. A sluncem zalitá Puy de Dôme se zařízlou linií silnice a trati.
Nedá se nefotit. O kousek dál, u studánky z lávového tufu. Jako v umývárkách v kempu. Stačí zmáčknout tlačíko a teče z kohoutku :)
Cestou na Puy Pariou jsme přecházeli přes louku, užívali si věříku, sluníčka a hlavně parádního trávníku. Nešlo nesundat boty.
Jako měkoučký kobereček. Před námi Puy Pariou i s ovečkami - ty bílé tečky nahoře.
Ohlédnutí zpět. Pořád tam stojí.
Puy Pariou před námi. I na vrchol této sopky vede dřevěné schodiště. A na levé části svahu jde vidět, že eroze je tu seriózní problém. (kliknutím na fotku ji zvětšíte)
Nahoru jsem ještě vyšlápla bosky, ale pak chodník pokračoval jemnou struskou, na což už jsem odvahu neměla. Po štěrku není dvakrát příjmené chození. Na posledním schodu jsem si trochou vody umyla zaprášené nohy, vklouzla do bot a mohli jsme pokračovat po obvodu kráteru.
V mapě je značka nakreslená kolem celého kráteru, ale jít se dá jen po jedné straně, kde je i provázkem a kolíky vyznačená stezka, aby se dál nerozšiřovala eroze. Bohužel, stále jsou lidé, kteří nápisům Acces interdit a názorným piktogramům a zahrazením cesty nerozumějí. V době, kdy jsme pobývali na sopce po druhé straně prošli 2 turisté a dokonce i cyklista! (na vrchol vede ještě jedna přístupová cesta, tak tam asi schody nejsou...
Ovečky.
Pohled do kráteru (kliknutím na fotku ji zvětšíte).
Cesta do kráteru se nedoporučuje. Jsou tam prý velké schody. Zas tak velké nebyly :)
Výhled z kráteru takový jednotvárný, může se zdát. Ale má to něco do sebe. Dole místní sbírka kamenů. Zvedla jsem i docela velké macky. Je to přece jen taková kamenná pěna. (kliknutím na fotku ji zvětšíte).
Detail lávového tufu.
Z okraje kráteru byl krásný výhled na Clermont-Ferrand. Uprostřed trčí vysoké věže gotické katedrály postavené právě z černého lávového kamene. (kliknutím na fotku ji zvětšíte)
Zpátky jsme se až k rozcestí se studánkou vraceli stejně. A přes louku zase bosky. Nohy jsme umyli ve studené vodě tekoucí z pramene a pokračovali dál, už po vrstevnici kolem sopky, lesem zpět do sedla k autu.
Vracíme se zpátky z Puy Pariou. (kliknutím na fotku ji zvětšíte).
Stezka lesíkem
U pěkně vypečeného auta Marek zjistil, že si na výlet ani nevzal peněženku s doklady. Tak ještěže nebyl nikdo zvědavý na obsah našeho auta. V restauraci v sedle jsme si koupili malinové Magnum (2,50 euro jedno! ale bylo výborné) a příjemně unavení se vrátili do kempu.
Tak ahoj, Puy de Dôme, bylo pěkně.
Trochu jsme vychladli a jelikož už dnes bylo docela teplo, neodolali jsme a vyzkoušeli místní bazén. Paráda. Polozakrytý, takže do něj nefoukalo, vyhřívaná voda, nikde nikdo... Sice malý, jen asi na sedm temp, ale příjemně jsem si zaplavala a uvolnila svaly po dnešním výšlapu.
Celkem jsme ušli 13 km, úhrnné převýšení asi 600 m, pohybovali jsme se v nadm. výškách 1060–1465 m.n.m. Takový rozehřívací výlet.
Příjemná změna po tom vysedávání v autě a chození po městech.
___________________________________________________________________________________
Kam dál?
:: Itinerář :: Francie 2015
:: Předchozí den :: 4. den –Thiers, Glaine-Montaigut, Billom, St-Saturnin
:: Následující den :: 6. den – Orcival, skály Tuilière a Sanadoire, Mont-Dore
____________________________________________________________________________________
Žádné komentáře:
Okomentovat