pondělí 23. června 2014

Tour de Slovensko 14.-20.6.2014

Není nad to týden před dovolenou vymýšlet, kam to vlastně pojedeme. A jelikož návrhů bylo několik, spojili jsme je v jedno a pojali dovolenou jako takovou ochutnávku. Aspoň do budoucna víme, z čeho vybírat :) a že je z čeho...


Program:

(postupně budu doplňovat jednotlivé příspěvky a odkazy na ně)

Plán dovolené jsme neměli vymyšlený ještě týden před začátkem. Zhruba jsme tušili, kam se chceme podívat, ale nic konkrétního jsme neměli. Snad jen Chočské vrchy, východ Slovenska, Bardejov, Košice a Slovenský kras. Ještě padaly návrhy jako maďarský Eger a když už tam budeme, pokořit nejvyšší Maďarský vrchol - Kékes, ale po rozpočítání dnů jsme nakonec ze svých plánů slevili. 
Hlavně jsme svůj program odvíjeli od počasí. A musím vyzdvihnout, že nám opravdu vyšlo. Žádné vedro, teploty do 25 °C, slunko se střídalo s příjemnými mráčky a žádná hrozba bouřek. Maximálně přeháňky. Lepší jsme si nemohli přát.

Spaní jsme řešili autem. Stavět stan vždy na jednu noc je zbytečné a hlavně, v našem autě se spí opravdu pohodlně (Markovi by se teda šiklo 10 cm navíc). Zadní sedadla jsme nechali doma, naložili upravenou desku - podložku pod hlavy na vyrovnání plochy na spaní, ještě chladící box se zmrzlým hroznovým moštem jako chladícím médiem a mohli jsme vyrazit. Po cestě jsme ještě za Trnavou nakoupili bedýnku jahod a natrhali pár třešní u silnice.

V pátek jsme po cestě z Brna večer navštívili bráchu v Pasohlávkách na dovolené a předali mu klíče od bytu, aby nám nechcíply ty kvanta rajčat, které nám rostou na balkoně a tak jsme dojeli k Markovi až o půlnoci.
___________________________________________________________________________________

Den první - Sobota 14.6.2014 :: Cesta na Liptov, Bešeňovské travertíny


Dopoledne jsme ještě museli nakoupit zeleninu a další jídlo, nachystat se... a tak se stalo, že jsme vyrazili až odpoledne. Cesta po dálnici odsýpala, v Považské Bystrici jsme projeli přeháňkou, ale Liptov nás vítal sluncem klonícím se k západu. Ještě jsme se tedy stavili v salaši Krajinka (kousek před Ružomberkom, už jsme tam byli cestou na a ze Slovenského Ráje před dvěma lety), dali si výborné pirožky, nakoupili sýry a napustili si vodu. Kdo jede tímto směrem, nesmí toto místo minout. Mají tu zvířátka, dobré a levné jídlo, koupíte si tu všemožné sýry, máslo, žinčicu, čerstvé pečivo, pagáče a koláče. Mňam.

Spát plánujeme někde "v chotári" (mimo vesnici, někde na zastrčené lesní cestě...) a jelikož už bylo poměrně pozdě na nějaký větší výlet (šest hodin večer), obhlédli jsme jen Bešeňovské travertínové kopy a dřevěný kostel v Lazisku.

Na travertínových kopách nás zastihl krásný podvečer. Dynamické počasí, zapadající slunce... paráda. Pokecali jsme tu s turistkou z Prahy, která nám vnukla parádní nápad autovlaku (ČD jezdí Praha-Poprad nebo Praha-Košice, ŽSS Bratislava-Humenné, nabídku mají i Deutsche bahn a rakouské ÖBB). Při příští cestě na východ nejspíš vyzkoušíme. Také si pochvalovala červenou skluzavku v aquaparku Gino, ale to my moc neoceníme ;)

Pohled na Veľkou Fatru. Prší tam.


Panorama horního okraje Bešeňové. Nové baráky, aquapark Gino (jsme v Itálii?) a Nízké Tatry táhnoucí se až do nevidím.


I v Nízkých Tatrách svítí slunce.


Černý mrak se přes hřeben Nízkých Tater přehnal a za čtvrt hodinu zase vykoukly.


Bešeňovské travertíny jsou vlastně starým opuštěným lomem (musím říct, že to tak vůbec nevypadá), kde se kdysi těžil žlutý travertin. Bohužel se prý to nejlepší už vytěžilo. Travertiny nejsou jen ta jedna největší kopa, ale přibližně 14 pramenů rozesetých po okolí. Barvy přechází od šedé a bílé přes žlutou, okrovou, oranžovou až po červenohnědou (podle obsahu železa ve vodě).

Bešeňovské travertíny.



A v okolitých loukách to kvetlo jako o život.

Světlo slunka nízko nad obzorem je zkrátka nejfotogeničtější. Tužebník jilmový.


Šalvěj


Materina dúška


K červnu neoddělitelně patří vlčí máky...


Prozkoumali jsme ještě blízké okolí a přesunuli se do Laziska, kde jsme se chtěli podívat na dřevěný kostel a prozkoumat chotár, či tam není nějaké místečko na spaní. Nebylo. Ale o tom až později.
Dřevěný artikulárný kostol byl do Laziska (Svätého Kríža) přesunut (1974–1982) při výstavbe přehrady Liptovská Mara. Jde o protestantský kostel - není ani katolický ani pravoslavný. Tyto kostely musely stávat za dědinou, bez zvonu, dveřmi orientovaný pryč z obce, postavený jen ze dřeva. Prý se do něj vleze 6000 lidí. No, nezdá se. Zevnitř jsme si kostel neprohlídli, už bylo pozdě.

Dřevěný artikulárný kostol Svätý kríž-Lazisko. Blíž se k němu už nedalo. Tak alespoň zpoza zídky...


Slunko a mraky nám připravily podívanou nad Chočskými vrchy - úplně vpravo s mrakovou čepičkou Choč (1608 m.n.m. - stejně jako Sněžka).


V okolí Laziska žádná klidná odbočka. Všude cedule se zákazem všeho možného. Zkusili jsme se projet opravdu sympatickou dolinou za Dúbravou, ale všude chatky auta a cedule. Než aby nás tu otravovali místní či policajti, radši to zkusíme jinde. Tak jsme to vzali po druhé straně Liptovské Mary s tím, že zapadneme na nějaké odbočce a tam a kdyžtak dojedeme až do Trnovce do kempu.
Už už jsme mysleli, že kemp nás nemine, když tu sympatická odbočka přímo k břehu Liptovské Mary (takových 100, 200 metrů před odbočkou na Prosiek směrem od Bešeňové). Jak jsme koukli kolem, bylo tam takových víc - rybáři především. Tak jsme auto odstavili na malou loučku krytou keři a ulehli. Ze spacáku jsme z auta pozorovali oranžový velký měsíc těsně po úplňku, který se vyhoupl nad obzor. Kdyby se mi chtělo, mohla jsem vylézt s foťákem a stativem a vyfotit kotouč měsíce zrcadlící se v hladině Liptovské Mary. Fotka by to byla určitě hezká. Ale už bylo chladno, já měla na sobě jen kráké pyžamo a vidina spánku byla silnější. Pro hezké fotky se musí trpět, ale myslím, že to přežiju i bez nich... :)
__________________________________________________________________________________

Kam dál?


:: Rozcestník ::