Další den úmorných veder jsme odmítli trávit v údolí a šlapat znovu po svých do hor se nám po včerejší túře na Salzofen rozhodně nechtělo. Jedinou možností byla lanovka. V okolí je jich víc, ale my vybrali tu nejznámější v okolí: Z Obertraunu na Hoher Krippenstein (2109 m.n.m.), na vyhlídku 5-fingers, pokochat se Dachsteinem a navštívit jeskyně.
Lístky na lanovku či jeskyně lze pořídit v různých kombinacích. My zvolili směle variantu nejdražší - All Inclusive Ticket za 40 euro - po slevě s kartou Salzkammergut 36 euro.
Pro ty, kteří chtějí využít i jiných lanovek (Zwieselalm Gosau, Seilbahn Ebensee), se dá pořídit za 40 euro tzv. Gipfelticket, který zahrnuje lístky na 3 lanovky (Obertraun, Gosau, Ebensee).
Vyrazili jsme až kolem jedenácté z kempu, takže jsme nakonec nestihli využít všeho, čeho jsme v rámci lístku mohli, ale i tak peněz nelitujeme.
Cestou z Bad Aussee do Obertraunu. Kousek silnice byl uzavřen, tak aby se alespoň osobní auta dostala dál, udělali ve svahu (opravdu prudkém) objížďku - úplně novou provizorní šotolinovou cestu skrz les, kterou ještě v těch vedrech kropili, aby se neprášilo... inu, Rakušáci...
Dopoledne jsme ještě nakoupili nějaký proviant v obchodě v Obertraunu a hurá k lanovce. Na parkovišti bylo už aut požehnaně, volná místa jedině na slunku... no co už.. A potom není divu, že u pokladen jsme si museli vystát celkem dlouhou řadu. Lanovka jede každou čtvrthodinu a ta naše zrovna přijížděla, takže jsme v podstatě nečekali. Do lanovky se nás nacpalo dost, ti co stáli uprostřed si moc výhledu neužili... Jak mi vadí výšky a prostor kolem, tentokrát mi to nějak nepřišlo. Strmou jízdu prosklenou kabinou jsem si užívala a její rozhoupání při přejetí sloupu jsem zvládla s ledovým klidem. V první stanici (1350 m.n.m.), odkud je přístup k oběma jeskyním, jsme přestoupili na další stejnou lanovku, která nás už dovezla do nadm. výšky 2060 metrů. Odtud se dá pokračovat třetí lanovkou k o něco nižší Gjaid Alm v nadm. výšce 1850 metrů, která je výchozím bodem pro další túry v Dachsteinském masivu.
Dole Obertraun, údolí vede do Bad Aussee. Dole pod skálou hned pod námi je vidět bílý plácek parkoviště se spodní stanicí lanovky. My právě jedeme mezi první a druhou stanicí (první stanice, u jeskyní, už není vidět). Vzadu vrcholy Totes Gebirge. Nalevo masiv Sarsteinu.
Když jsme přijížděli do horní stanice, na skalnatém příkrém svahu přímo pod vjezdem do stanice lanovky se páslo stádečko ovcí...
Pokochali jsme se Dachsteinem na vyhlídce a vyrazili k dalšímu výhledu, tentokrát na Hallstattské jezero a v podstatě celou Solnou Komoru - 5-fingers (2034 m.n.m.). Cesta vedla po upraveném chodníku, všude lidí... v občasných závrtech ještě zbytky sněhu.. Ale je to fajn, vyjet si takhle nahoru do chladnějšího vzduchu a ani se nezapotit :) Nohy nás bolely ještě od včera, takže jsme neměli až takový nezasloužený pocit...
To je on, Hoher Dachstein (2995 m.n.m.) a Halstätter Gletscher
Když už jsem u toho Dachsteinu, ještě blíž, než jsme teď se k němu dá dostat lanovkou z druhé strany, z jihu, od Schladmingu a Ramsau. Lanovka tu návštěvníky dostane do nadm. výšky 2600 metrů, přímo k ledovci.
Následující panorama si můžete zobrazit ve větším rozlišení kliknutím na fotku. Vpravo jsou vidět lana lanovky vedoucí do třetí stanice, která je vidět přesně uprostřed fotky dole v údolí.
Cesta na vyhlídku 5-fingers. Vlevo hřeben Hoher Sarstein.
Výhled na Hallstatt a nad ním nacházející se Solné doly a lanovka...
Jeden z mnoha závrtů se sněhem. Na jednom byly i podprdelníky na pujčení a kdo chtěl, mohl se sklouznout...
Znovu pohled na Halsttättersee. Vlevo Hallstatt, nad ním vrchol Plassen (1953 m.n.m.). Dál za Hallstattským jezerem se táhne údolí řeky Traun, kde leží centrum oblasti, město Bad Ischl a odkud se dá dostat k dalším jezerům Solné komory (Wolfgangsee, Traunsee, Attersee).
Vyhlídka 5-fingers se jmenuje podle svého vzhledu, připomínajícího pět prstů ruky. Na konci jednoho prstu je rám obrazu, kam si můžete vlézt a vyfotit se, na dalším prstě dalekohled, na jednom prosklená poslední část podlahy, a na prostředním prstě skokanský můstek... ideální místo pro basejumping nebo sebevraždu.
5-fingers
Viditelnost nebyla nejlepší. Totes Gebirge se schovávaly za oparem (kliknutím na fotku ji lze zobrazit ve větším rozlišení). Jedinný mráček dlí nad nejvyšší horou Totes Gebirge - Grosser Priel (2515 m.n.m.). Kousek vlevo od Grosser Prielu se tyčí strakatý hřeben Salzofenu.
Na prostředním "prstě" vyhlídky skokanský můstek. Když sebevraždu, tak tady... :)
Výhled směrem na západ. Rozeklaný hřeben v levé části je Gosaukamm, hřeben vybíhající od Hoher Dachsteinu a pod nímž se nachází oblíbené jezero Gosausee (viz následující den).
Pokochali jsme se výhledem a pádili zase zpět. Našli jsme mimo stezku takové prima opuštěné zákoutí s kusem stínu i sněhu, tak jsme se alespoň najedli mimo davy a pak už jsme frčeli lanovkou zase dolů, abychom stihli jeskyně.
Nešlo nefotit... na mapě to tak nevypadá, ale ve skutečnosti je údolí mezi Hoher Krippenstein a Dachsteinem opravdu strmé... taky výškový rozdíl jeden kilometr...
Naše piknikové místečko bylo ve stínu šutru vpravo
Silenka
Lomikámen se zvonkem
Původně jsme chtěli stihnout obě dvě jeskyně, ale už bylo dost hodin, lanovky nejezdí až do noci, takže jsme stihli jen jednu - Eisenhöhle. Prohlídka každé jeskyně trvá 50 minut a přesun mezi nimi za 10 minut rozhodně nestihnete, takže na obě jeskyně si je třeba vyhradit alespoň 3 hodiny.
V Rakousku je přístupných 29 jeskynní. Z nichž ledových je hned několik. Mammuthöhle se nejmenuje mamutí kvůli nálezům stejnojmenných zvířat, ale kvůli své rozsáhlosti. Jeskynní systém zahrnuje 30 km chodeb a některé z nich jsou opravdu velké. Nedaleko těchto dvou se nachází i třetí jeskyně - na konci Obertraunu směrem na Bad Aussee - Koppenbüllerhöhle - velká krasová vyvěračka.
První stanice lanovky, cesta nahoru k jeskyni a dole modrá hladina Hallstattského jezera. Nezdá se to, ale pěkně jsme se při výstupu zapotili.
K Eishöhle je to ještě pěkné stoupání cikcak chodníčekem, takže nahoře jsme se sice fajn ochladili (bylo tam asi 20°C), ale tu v mezistanici bylo už tepleji, slunko pralo a my se solidně zapotili. Naštěstí prohlídka začínala až za 15 minut, takže jsme stihli oschnout a vychladnout, protože stačilo se schovat jen do ústí tunelu, kde byly dveře do jeskyně a hned bylo chladněji. Postupně jsme na sebe vrstvili oblečení.
Před vchodem byl displej s časovým údajem, za jak dlouho bude další prohlídka a která skupina. Jak jsem si všimla u jiných návštěvníků, měli vzadu na lístku napsáno číslo skupiny. Později jsem se v prospektu dočetla, že návštěvníci jeskyní se mají zastavit v mezistanici lanovky u okénka a tam jim bude přiděleno číslo prohlídky. No nic, tak snad nás vezmou i bez toho.
Pan průvodce naštěstí nic k číslu neříkal, jen se trochu zarazil a pak nás upozornil, že Mammuthöhle už nestihneme... no co už... Dostali jsme tištěného průvodce v angličtině. Česká rodinka, co šla před náma vyfásla dokonce český text. Dcery měly na sobě jen kraťásky... to jsem jim teda nezáviděla. Mě už začínala být zima ve vstupu a to jsem kromě dlouhých kalhot oblékla mikinu, bundu šátek a nakonec i kapuci.
Plánek Eishöhle.
V jeskyni se nesmí fotit, což samozřejmě většina návštěvníků nedodržovala a průvodce jim na to nic neříkal. Já jsem měla foťák poslušně schovaný v tašce a objektiv za světelnější se mi rozhodně v tom chladu měnit nechtělo... Tak se alespoň pokochejte fotkami na oficiálních stránkách, nebo virtuální prohlídkou.
Led v jeskyni vytvořila voda, která prosakuje z Dachsteinského masivu. V jeskyni se díky teplotám těsně bod bodem mrazu tvoří led. V létě dochází ke slabému tání, avšak zima a jaro to zase doženou. V některých místech dosahuje tloušťka ledu až 20 metrů. Dle analýzy pylu z ledu se ozdvozuje jeho stáří na asi 500 let.
Prostory jsou to opravdu úžasné. Když jsme došli k velkému ledovému stalakmitu, symbolu jeskyně, myslela jsem si, že už bude konec, ale ještě se objevily další a další impozantní prostory. V porovnání s Dobšinou, kterou jsem navštívila loni, sice nemá tunel skrz led a nejsou na něm vidět tolik jednotlivé vrstvy ledu, ale v jeskyni jsme pobyli 50 minut a zastavení bylo docela dost (narozdíl od za půl hodinky proběhlé Dobšiné s třemi zastávkami po cestě...).
V jednom ze sálů mají i jezírko a klavír, kde se pořádají koncerty. No, nezávidím klavíristovi hrát v takové zimě... a co na to nástroj?
Jak jsme se přiblížili k východu, za dveřmi se ozýval hukot, jakoby byla solidní průtrž mračen. Ale nebyl to déšť, to jen studený vzduch unikající z jeskyně lomcoval s plechovými dveřmi a hučel ve škvírách. Při východu ven skrz dveře to byl slušný fičák.
Chvilku trvalo, než jsme rozmrzli.
Už jsme dole. Pohled zpět - vlevo na kopci je první stanice, vpravo vzadu ten vysoký kopec, to je Hoher Krippenstein. I zespod byla vidět vyhlídka 5-fingers.
Večer jsme se ještě zastavili v Obertraunu u městské pláže, kde jsme si zamluvili kola na zítra. V celé oblasti je spousta míst, kde pujčují kola, my chtěli zkusit i elektrokola, ale nakonec, i když to psali v prospektu, v místě, kde jsme se stavovali, měli jen horská kola. Tak alespoň ty. Aspoň si dáme do těla po dnešním odpočinku.
Cestou do kempu. Hora Loser (1838 m.n.m.) nad nedalekým Altauseer See. Do 1500 m.n.m. se dá dojet autem.
A aby toho utrácení dnes nebylo dost, sedli jsme si do restaurace našeho kempu na jídlo a nechali si doporučit místní speciality. Marek si dal Käsespätzle mit Steirerkäs (8 euro) a já zkusila rybu Saiblingsfilet in Kürbiskernpanade (15 euro).
Käsespätzle byly klasické noky z bramborového těsta - takové halušky. Nebyly ovšem podávány s bryndzou, ale se štýrským typickým drobivým zrajícím plesnivým sýrem Steirerkäs. Taková ještě sušší Niva.
Saiblingsfilet byla lehce narůžovělá ryba a na kůži měla charakteristické tmavé tečky. To moc na pstruha nevypadalo. Ale dle jídelního lístku šlo o rybu z místních vod (Ausseerland). Nakonec až doma jsem zabrouzdala na netu a našla, že šlo o sivena, lososovitou rybu, která se vyskytuje v Alpách a v Severní Evropě. Obalená byla v dýňovém těstíčku, podáváno s pár bramborami a zeleninovým salátem. Původně jsem myslela, že je toho málo, ale nakonec jsem měla co dělat... Pochutnali jsme si.
Kam dál?
:: Předchozí den (Den třetí - Totes Gebirge - Salzofen)
:: Následující den (Den pátý - Hallstättersee, Gosausee)
:: Rakousko 2013 (itinerář)
Dobrý den dá se vylez k 5prstum pěšky??
OdpovědětVymazat