Nejprve jsme vyrazili na malou projížďku k nedalekému Grundlsee proti proudu řeky Grundlseer Traun. Ráno jsme vzali zvolna, takže ranní mlhy, které se po dešti objevily, se už stihly rozpustit. Škoda...
Grundlsee
I samotné město Grundlsee na úpatí stejnojmenného jezera jsou jen domy v kopci podél břehu a cesty, proto každý volný flek je zpoplatněn. My zajeli až kousek dál za město tak do poloviny jezera a tam jsme našli malé parkovišťátko, kde byl i přístup k vodě. Stačilo nám jen se na chvíli posadit a pokochat.
Jezero Grundlsee má hloubku 64 metrů, dlouhé je téměř 6 kilometrů a široké 900 metrů. Jezero plné čisté vody je plné ryb a oblíbené i mezi potapěči.
Výhled směrem na Totes Gebirge. Dole v údolí za jezerem se nachází další jezero - Toplitzsee. Po obou si lze zaplatit projížďku loďkou (aby to nebylo málo, za ním je ještě třetí jezírko za kterým jsou vodopády... ale ke třetímu jezírku a vodopádům se díky příkrým břehům lze dostat jen tou loďkou).
Jezero Toplitzsee, hluboké asi 100 metrů a nacházející se v příkrém údolí za Grundlsee je zvláštní tím, že má dvě vrstvy vody. Spodní je slaná a vrchních 18-20 metrů je "sladkých". Slaná voda je odřízlá od povrchu a tudíž v ní není rozpuštěn žádný kyslík a tak ryby žijí jen ve svrchní sladké vrstvě. V průběhu druhé světové války se tu testovaly torpéda (udělaly i otvory v hornině pod vodou) a na konci války zde byly dokonce potopeny padělané bankovky (vyloveny 1959). Objevují se i spekulace, že zde byla potopena část "pokladu" z Třetí Říše, ale nic nebylo nalezeno. Jezero si zahrálo i v bondovce Goldfinger.
Grundlsee. Pohled směrem k hrázi.
Bad Aussee
Ale my toho měli na programu dost, tak jsme skočili zpět do auta a odvezli se do nejbližšího většího centra oblasti - města Bad Aussee. Už včerejší průjezd křivolakými uličkami centra nám napověděl, že to rozhodně nebude klidná procházka. Jeho úzké uličky spolu s množstvím aut a lidí (hlavně turistů) dělá z centra hotové velkoměsto. Kolem hlavní silnice přes centrum se z jedné strany vine příjemný park podél řeky Grundlseer Traun, kde se dá na chvíli od shonu odpočinout.
Hlavní ulice centra (Hauptstrasse) jak jinak než z auta. V jednom z úzkých míst je i semafor - chvilku jede jeden směr, chvilku druhý.
Lázeňské (jak už napovídá název, avšak moc lázní tu není) město Bad Aussee náleží už do Štýrské části Solné komory (Štýrsko = Steiermark), má asi 5 tisíc obyvatel a je považováno za geografický střed Rakouska. Ten se nachází na soutoku řek Altauseer Traun (vytéká z nedalekého jezera Altausee) a Grundlseer Traun a je zvýrazněn mostem ve tvaru znaku aut Mercedes (proč zrovna v tomto tvaru netuším... možná jako reklama :))
Geografický střed Rakouska v Bad Aussee.
Za svůj věhlas vděčí štýrskému arcivévodovi Jahannovi, který město pravidelně navštěvoval a zamiloval se tu do dcery místního poštmistra Anny Plöchlové, což mělo úspěch a pochopení zejména u prostých lidí.
Arcivévoda osobně
Lidová kultura má ve městě poměrně silnou tradici, a proto zde můžete na ulicích běžně narazit na místní v tradičním oblečení (mužský lederhosen, ženský dirndl).
Kromě oblečení tu můžete narazit na řadu tradičních akcí, např. vyhlášený místní masopust s karnevalovým průvodem či festival narcisů.
Bokem od ruchu hlavní ulice se nachází náměstí s ryze rakouským názvem: Chlumeckyplatz, pojmenovaném po rakouskouherském politikovi, který se ovšem narodil v Zadaru, v Bad Aussee zemřel. Vévodí tu Kammerhof, budova z 12. století. Mezi hodnotné budovy patří ještě gotický kostel.
V budově Kammerhof se nachází muzeum místního kraje.
Parkovali jsme kousek od centra - na dvě hoďky 1,50 euro. Pokoupili jsme mapy, nabrali letáky a přesunuli se dál do nejznámějšího města oblasti - Hallstattu.
Hallstatt
Do centra Hallstattu se logicky autem dostat nedá. Na okrajích města jsou záchytná parkoviště, za která se samozřejmě platí (vyhází to tak na 2 eura za hodinu). Zaparkovat se dá zdarma třeba u veřejné pláže na jihu od města nebo dál v údolí řeky Waldbach, ale zbytek už musíte dojít pěšky. My se nakonec rozhodli zaparkovat na placeném parkovišti - konkrétně v podzemí, což byla velká výhoda, jelikož si auto zachovalo příjemnou teplotu. I tu, v horách, se teplota v údolích pohybovala kolem 35°C (500-700m.n.m.). Peklo slunko, zkrátka ideální na procházku po městě :)
Jinak přístup od jihu, z Obertraunu, je po příjemné silnici po břehu jezera kolem veřejného koupaliště, vede tu podél cesty také cyklostezka. Od severu vede do Hallstattu tunel - vlastně tunely dva (každý směr má svůj). Nad Hallstattem se u parkovišť a začátku tunelů odděluje stará cesta do města (na sever od města cyklostezka nevede, ale s trochou opatrnosti se na kolem po cestě dá jet, jen se obrňte trpělivostí a pouštějte v četných zatáčkách auta, když je ta možnost..). Dřív ale město tak přístupné nebylo - buď lodí, nebo úzkou horskou stezkou. Lodí se stále do Hallstattu dostat můžete a také vlakem, ale ten vede po druhé straně jezera a do Hallstattu vás převeza loď :)
Şamotný Hallstatt nemá ani tisíc obyvatel, centrum je plné obchůdků a turistů, mezi němiž převládají Asiaté, dále jde poměrně často slyšet angličtina, čeština či maďarština. Zkrátka turistická atrakce. Však se také toto městečko s velkou historií řadí do světových památek UNESCO.
Něco o Hallstattu a o jeho památkách se můžete dočíst např. na české wikipedii.
Přicházejícím z jihu se naskytne následující pohled...
Pojem Hallstatt by neměl být cizí nikomu, kdo absolvoval dějepis na základní škole. Ale vezmu to pěkně popořádku (zdroj následujících informací je především místní muzeum). Do muzea doporučuji zajít... je to tam sice poměrně dlouhé, ale zajímavě udělané, každý si najde něco - o historii, současnosti, o těžbě soli, dřeva,...
Sůl zde vznikla vypařováním mořské vody, která tehdy omývala podstatnou část Evropy. Vznik solného ložiska se datuje asi před 250 miliony lety. Časem došlo k pohybům zemské kůry a vrásněním vzniklo současné pohoří. Místní hornina se nazývá "dachsteinský vápenec" - jméno mu dal v 19. století geolog Friedrich Simony, po kterém se tu jmenuje kdejaká chata či ulice. Solná ložiska se nachází v této části Alp v podstatě od Innsbrucku až po Vídeň. To zdejší, hallstattské solné ložisko, je asi 2,7 km dlouhé, místy 670 metrů široké a vypíná se přibližně 700 metrů nad Hallstattským jezerem a skládá se z 62 % z kamenné soli, 28 % tvoří hlína a asi 10 % anhydritu a jiných sulfátových solí.
Četné archeologické nálezy značí, že lidé se tu začali usazovat už od mladší doby kamenné, postupně se rozvíjelo rolnictví a chov dobytka. Solná ložiska byla využívána nejspíše pro konzervaci potravin pomocí tzv. slaného pramene (toky, které vymývaly podzemní zásoby soli na povrch). Díky konzervačním vlastnostem soli se dochovalo hlavně i spousta předmětů souvisejících s dolováním soli (dřevo, textilie, kůže...). Do hloubky se začali místní zavrtávat v době bronzové asi před 7000 lety. Velký rozvoj oblasti se datuje právě do doby 800-400 př.n.l. (převážně doba železná, kdy na území žili Keltové), z které pochází i velké pohřebiště v kopcích nad městem kousek od Solných dolů - údolí Salzbergtal, čítající tisíce hrobů. V hrobech bylo nalezeno spoustu nejrůznějších nástrojů, jídla, oděvů a dalších předmětů, které poukazují na vyspělost obyvatel. Pro tuto kulturu a období se používá vlastní název: doba hallstattská, která nesahá jen na území solné komory, ale i dál na východ a na západ po většině tehdejší Evropy. Později zde těžili i Římané, arcibiskupové ze Salzburgu a nakonec samozřejmě Rakousko...
Úzké uličky, kamenné, výše ve svahu dřevěné, domy a nezbytné muškáty všude.
Příjemné posezení na trávě s výhledem na jezero skýtá stín evangelického kostela z 18. století, který dává svou kamennou věží městu charakteristické vzezření na všech fotkách.
Náměstí vzniklo ve 14. století a historie většiny domů sahá do 16. století.
Nahoře nad městem se nachází zmíněné údolí Salzbergtal s pohřebištěm a kousek od něj Solné doly (Salzwelten), které lze navštívit (dobrodružná prohlídka se skluzavkami) a kam se lze také vyvézt z Hallstattu lanovkou.
Klasický pohled na Hallstatt ze severu. Dole dominantní evangelický kostel z 18. století. Nad ním ve svahu starší kostel, katolický, jehož historie sahá až do 11. století, ale přestavěný...
U horního katolického kostela je hřbitůvek, ale jelikož je malý, deset let po pohřbu se kostry ukládaly do kostnice a lebky se zdobyly symboly a datem smrti. V kostnici se nachází asi 1200 lebek.
Kousek od muzea se nachází obchod se sportovním zbožím, který je zajímavý odkrytými archeologickými vykopávkami ve sklepení - průhledy přes sklo se nabízejí před vchodem do obchodu.
Domy šplhají vysoko do svahu nad jezerem... jinam jim ani nezbývá... Údolí za městem je údolí řeky Waldbach zařezávající se do začínajícího masivu Dachsteinu.
Příkré kopce, mnoho vody, není divu, že záplavy se tomuto místu nevyhýbají. Zrovna v červnu letošního roku postihla Hallstatt povodeň, ale musím poznamenat, že na letní sezonu se Rakušané připravili úžasně a v samotném městě měsíc a půl po povodních nebylo mnoho znát...
- o povodni na slovácích SME
- více fotek na rakouských stránkách
Po prohlídce muzea (stojí za to - je německo-anglicky a jsou tam i pasáže v dalších jazycích - i češtině, vstupné 7,50 - se slevovou kartou Salzkammergut 6,50) jsme šli zkusit na veřejnou pláž teplotu jezera. Jelikož už se pomalu slunce klonilo za okolní kopce, zvládla jsem se smočit jen po pas... už jsem asi mezitím schládla. Ale i tak bylo jezero studenější než řeka za naším kempem.
Slevová karta Salzkammergut se dá pořídit za 4,90 euro ve všech turistickým či jiných centrech oblasti a poskytuje menší či větší slevy (1-5 euro) na nejrůznější vstupné do muzeí, lístky na lodě, lanovky apod... My ji dostali zdarma v kempu - na celý týden, který jsme tu chtěli strávit.
Kam dál?
:: Rakousko 2013 - Itinerář, den první (příjezd)
:: Rakousko 2013 - Den třetí (pěší výstup na Salzofen)
Žádné komentáře:
Okomentovat