V sobotu večer jsem se vrátila ze Slovenského Raje, v neděli vyprala, přebalila věci a v pondělí hurá zpět na Slovensko. A odtud jsme v úterý ráno vyrazili do Vídně.
Vlaky Bratislava–Vídeň jezdí každou hodinu z nádraží v Petržalce a na vídeňském SüdBahnhof jste za hodinku příjemné nedrncavé tiché jízdy o jakých si můžou naše vlaky jenom zdát. Pro dospělce stojí zpáteční lístek (včetně celodenní jízdenky na MHD ve Vídni) 15,30 euro. Bez MHD 11 euro (kompletní ceník).
Zkrátka, vyplatí se to. S jedním přestupem tramvají (nebo busem) a metrem se dá do Schönbrunnu pohodlně dostat. Stačí vědět kam chcete a když znáte směr, není cestování problém. Vídeňské metro je poměrně staré a proto je i jeho velká část jen ponořena pod terénem, ale stále na denním světle.
My to vzali na metro pěšky přes zahrady Belvederu na linku metra U4 (asi 20 min) a vystoupili za pár minut přímo na zastávce Schönbrunn. Kudy se jde k tomuto významnému habsburgskému paláci bylo jasné podle proudu lidí. Hrnuli se hlavně z autobusů a ještěže je celé sídlo tak prostorné, takže se na obrovském nádvoří spousta lidí lépe rozdistribuovala... Řada u hlavní pokladny (vlevo od hlavního vchodu) byla ovšem solidní. Ale ta nás nezajímala, protože naše cesta vedla doprava do průchodu do zahrady a pod kašnou jsme zahájili naši návštěvu zologické zahrady.
Vídeňská ZOO je nejstarší zoologickou zahradou světa, která vznikla na popud manžela Marie Terezie, Františka I. v roce 1752 rovnou v zahradách císařského sídla Schönbrunn. Historie dýchá na návštěvníka především ze starých pavilonů, které jsou opravené a stále funkční.
Vstupné vyjde pro dospělce na 15 euro a na návštěvu si je třeba vyčlenit celý den a stejně ještě nestihnete všechno - nebo to alespoň projdete, ale část zvířat ani neuvidíte. Mimořádně výhodné mají celoroční vstupné - 39 euro. Takže kdo tam chce jet víc jak 3x ročně, tomu už se vyplatí :) Pro lepší naplánování celého dne je dobré si pročíst plán krmení a prostudovat mapku (která je v angličtině nebo němčině k dispozici u pokladny a na mnoha místech v zoo). Některá zvířata jsou totiž aktivní v době krmení a vylezou ze svých úkrytů. Ale je třeba se obrnit trpělivostí, protože u toho bývá spousta lidí...
Také je dobré si vzít vlastní svačinu a pití. V Rakousku jsou služby dražší a navíc v ZOO je klasicky přirážka (my měli nedostatek vody, tak jsem si koupila půllitrovou ochucenou minerálku - za 2,50 euro).
A teď už k tomu, koho všeho jsme viděli:
Začínali jsme v jedenáct. Kousek za začátkem jsme vlezli do tropického pavilonu, v kterém panuje opravdu tropické klima. Je to vlastně takový obří skleník s tropickými rostlinami a živočichy. Můžete si projít i tmavou jeskyňku, kde kolem vás létají netopýři, kteří mimo jiné visí i na střešní konstrukci a spí. V korunách stromů zpívají ptáci a ve vodě se prohání ryby a želvy.
Jen o kousek dál vedle jsme vlezli k mravenečníkům a tapírům. A vidět mravenečníka naživo je vážně zážitek. Malá protáhlá hlava, drápy na předních prackách díky nimž musí chodit jakoby po pěstích a pak ten jeho mohutný ocas... V druhém výběhu spala samice i s malým mravenečníčkem, kterého svým ocasem zakrývala...
Samec
A v 11:45 jsme měli naplánované krmení tučňáků Humboldtových (zde něco česky). Tito malí jihoameričtí tučňáci mají výběh venku i s prosklenou čistou nádrží s vodou s protiproudem a malým vodopádem. Skoro jako doma.
Z té skalky jim ošetřovatel házel rybky. Chytali je přímo do zobáku, nebo pro ně hbitě skočili do vody.
Po jídle...
Index lomu v praxi aneb hybridní tučňák s hlavou vyrůstající uprostřed zad.
Ve vídeňské ZOO chovají ještě tučňáky skalní (poddruh moseleyi) a tučňáky patagonské. A tyto dva druhy, jelikož se vyskytují v chladnějším podnebí, mají vevnitř v klimatizovaném pavilonu.
I tu si můžete prohlédnout tučňáky plovoucí za sklem - tohle tučňák skalní se svou typickými bloňďatými pačesy za ušima.
Hned naproti mají svůj výběh lachtani. A můžete se k nim dostat opravdu blízko a opět je pozorovat i plavající...
Jen škoda, že se zrovna v tuto dobru stavěl výběh pro lední medvědy a ty jsme bohužel neviděli. Tak někdy příště. Mohli by jim opravit výběh i v Brně...
Ale hned naproti ledním medvědům, za tučňáky Humboldtovými mají svůj výběh medvědi brýlatí. Plno skalek, keříků, hraček, průlezek... žádná nuda.
Tenhle na nás koukal nějak smutně...
Další cestou jsme prošli lesík v jednom rohu zologické, kudy stromovým patrem vede můstek s informačními tabulemi, co všechno žije za živočichy v lese a také je odtud výhled na město. Můstek ústí u selského stavení, kde jsou krávy, koně, králíci, kozy a vevnitř mají i kuřátka a můžete v podstatě sledovat líhnutí v přímém přenosu. V jedné vrstvě se inkubují vajíčka (některá z nich už byla vylíhlá a poposedávala tam malá kuřátka), pod nimi potom, pod paprsky infralamp, se vyhřívají ti vylíhlí. Úplně mi to připomnělo, jak babička chovala kuřata v krabici s žárovkou...
Kolem výběhu rysa a arktických vlků jsme se vrátili zpátky k tučňákům. Rys byl někde zalezlý (ani se mu nedivím) a arktiční vlci byli moc daleko. Ale ty máme v Brně taky.
Od tučňáků jsme šli směr sloni, ale ti zrovna trávili čas na druhé straně výběhu, takže jejich foto ani nemám.
Nicméně poměrně dlouho dobu jsme strávili sledováním gibonů lar. Jejich výběh byl obklopen vodou, kde plavaly želvy, kačeny a ryby a sousedili s podobným výběhem pro lemura. Ti byli ovšem zalezlí vevnitř, odkud na ně přes sklo je sice výhled, ale díky odrazům se špatně fotili.
Giboni zajišťovali vděčné divadlo.
Tenhle černoch v kožichu vypadal, že by rád za náma, ale neumí to jako kačky...
Giboni se naháněli... (pro větší rozlišení klikněte na foto)
Pak následoval pavilon s pouštními živočichy, ptáky (procházelo se přímo ve voliéře) a v historické budově měli své výběhy i pásovec a lenochod.
Pásovec překvapil jsou velikostí. Myslela jsem, že je větší. Je to takový obrněný králík (velikostně).
Lenochod se zašíval před lidmi u stropu. Jestlipak ocení lenochod historický pavilon?
Dudek
Venku následovalo ještě několik voliér.
K ibisovi skalnímu se mohlo vlézt do poměrně slušně velké voliéry.
Kolem afrických zvířat (pštros, plameňáci, antilopy apod.) jsme prošli až k pavilonu opic, kde bylo poměrně dost lidí a opice různě poschovávané a už se blížil čas krmení velkých koček, tak jsme vyrazili k sousednímu pavilonu. Když jsme ale zahlédli ty davy, prohlídli jsme si geparda, který nervózně popocházel ve výběhu (ten dostává nažrat jen některé dny) a šli dál.
Chvilku nepostál...
Střed celého původního afrického pavilonu - nejstarší části zoo.
A rovnou jsme to vzali k pandám, jejichž krmení mělo začít za čtvrt hodinu. Pandy jsou ikonou celé ZOO, už se jim podařilo odchovat i mládě. V zdejší zologické chovají i pandy červené, ale ty byly po většinu doby zalezlé v keřích.
Chvilku jsme se kochali pandí samičkou. Mládě skoro nebylo vidět, opalovalo se na vyvýšené plošince, kam nebylo ze země dobře vidět. Samec byl v druhé půlce výběhu a víceméně nervózně přecházel. Pak dojeli ošetřovatelé s plným vozíkem čerstvého bambusu a asi čtvrt hodiny ho rozprostírali ve vnitřním výběhu. Samce tam pustili asi po dalších deseti minutách, popadl jednu větev, sedl si zády k lidem a dal se do jídla. Samice s mládětem jen nervózně přecházela po venku a my už ztráceli trpělivost. Přece jen jsme ji viděli předtím venku, tak jsme radši postupovali dál.
Samice se krmila v klasickém posedu. Chřoupala i poměrně silné bambusové klacky.
Pak si zašla pro nášup...
A tak jsme přešli k dalšímu taháku ZOO. Koale, která obývá jeden ze starých pavilonů přímo u hlavního vchodu do ZOO (jsou celkem 3 vchody).
Koala ovšem, jak je jejím zvykem, jen nepřítomně čučela do blba. Druhá spala otočená zády... Kdo by z toho eukalyptu taky nebyl zdrogovaný...
A pak následovalo akvárium s teráriem. Perfektní podívaná. Kromě plazů a ryb tu mají ještě tropické mravence přenášející kousky zeleného listí s důmyslným systémem trubiček různě se vinoucích místností...
Velký korálový útes a ryby nejrůznějších tvarů a barev.
Medúzy aneb cesta do třetího rozměru.
Krokodýlci
Leguáni
Želva obrovská
Nahlédli jsme i k plameňákům
Trocha té romantiky...
Perlička supí
A pak jsme zavítali i do ORANG.erie - tak ovšem nazývají nový pavilon orangutana, jak jinak než ve staré budově, která ovšem leží kousek bokem, mimo hlavní areál Zoo a je s ní propojena krátkým podchodem. Orangutan tu má opravdu královský prostor. Obrovský výběh venku i vevnitř, spousta hraček, prolézaček, lan,... akorát byli nacpaní na úplně opačném konci výběhu, takže je, popravdě, nebylo skoro vůbec vidět (ale když už orangutany, pěkný výběh spolu se šimpanzy mají i v bratislavské zoo).
A pak už jsme se pomalu vraceli k východu a prozkoumávali další části zoologické, které jsme neviděli při cestě sem.
Nesmím zapomenout na žirafy, ale ty se ze země přes plot špatně fotí. To je lepší v Brně.
Gumáci hroši.
No a pak samozřejmě kočkovité šelmy.
Lvi si vylehávali na střeše výběhu, takže na ně nebylo vidět jinak než průhledy...
Tygrů jsme si užili v chovné stanici tygrů ussurijských v Kostolné pri Dunaji. A jaguáři spali. Jak jinak. Jeden klasický nahoře a venku a druhý černý přilepený na skle, takže se ani nedal vyfotit.
Kočička se najedla, tak odpočívá...
V místní zoo mají i insektárium.
Kolik hmyzáků najdete na této fotce? Možná by bylo jednodušší spočítat větve opravdové rostliny.
Samozřejmě jsme prošli kolem spousty dalších výběhů, které už jsem ani nefotila, s různými hlodavci (můžete nakouknout králíkům i do nory a prolézt si tunelem pod jejich výběhem), kopytníky a dalšími zvířátky. Nakonec jsme se kolem nosorožců vrátili zpět k našemu vchodu. Bylo šest hodin a my byli po sedmi hodinách v zologické pěkně unavení.
Největší zážitek jsem si asi odnesla z mravenečníků, tučňáků a samozřejmě pandy také zabodovaly. Vlastně každé to zvíře mělo něco do sebe. Takže někdy zase. Vídeňská zoo je opravdu zážitek.
Schönbrunn a jeho přilehlý park je večer poloprázdný. Potkávali jsme hlavně běžce.
Domů jsme docestovali po deváté. Já se akorát umyla a zalezla do postele. Popocházení unaví víc, než kdybych šlapala celý den.
Žádné komentáře:
Okomentovat