aneb jak může vítr zcela změnit ráz krajiny...
Vydali jsme se na rozhlednu a už za Harmónií jsme se setkali s
dalšími dopady vichřice. Na místě, kde stával vzrostlý bukový les, a kde
v jeho stínu spočíval sroubek, jsme nalezli paseku... No, ono to ještě
paseka bude, až to dají lesáci dopořádku a to bude ještě trvat.
Srub Pavučina
Okolí srubu, tady býval vzrostlý bukový les...
Na
Zámčisku jsme krátce spočinuli a vydali se nahoru po žluté na
rozhlednu – vývraty se dotkly modré značky, proto vede kousek po žluté a
po nějakém kilometru se odklání na svou původní trasu – je to dobře
značené, občas i šipky, kudy je třeba spadlé stromy lesem obejít apod...
Na rozhledně jsme se pokochali, i když byl trochu opar...
U Troch jazdcoch (neumím slovensky skloňovat) jsme si opekli špekoně a slaninku.
Vysoká z rozhledny na Veľké Homoli.
Malokarpatské bukové lesy mají něco do sebe...
Potom
jsme šli na tajné houbařské fleky, kde jsme nasbírali nějaké ty praváky
(dubáky) a hřiby kováře (synáky). Zacházkou na houby se nám výlet
trochu prodloužil, na Zošce jsme se krátce občerstvili v hospodě a
zjistili, že autobus jel před 20 minutami a další jede až za 2,5 hodiny.
A tak jsme vyrazili po panském chodníku dolů. Šlo se z kopce, takže to
pěkně utíkalo a za chvilku jsme byli doma – i tak jsme přišli v devět
hodin.
To není mlha, jen zplodiny z motorových pil usilovných lesáků...
A tak jsem očistila houby, podusila je a některé dala sušení a ráno byla smaženica.
17
km celkem, to není moc, ale vzhledem k tomu, že trasu s náma šly 2
slečny 9 a 11 let a jeden jorkšír, je nutno dodat, že pro ně to dálka
byla pěkná, však taky pěkně nadávaly :)
Žádné komentáře:
Okomentovat