Každý rok kolem 20. ledna KČT Kotvrdovice pořádá běžecký přejezd Krajem pod Kojálem. Tento rok proběhl už jubilejní 30. ročník. Trasy vedou po okolí Kotvrdovic – začíná a končí se v kotvrdovické sokolovně. Trasy se každý rok mírně mění, ale vesměs jsou dost podobné. Ta nejdelší má 25 km – nejkratší 16 km. Za startovné 50 km kromě diplomu obdrží účastník na občerstvovací stanici čaj a oplatku a v cíli čaj a klobásu. Od sponzora jsme ještě dostali kšiltovku a hrnek.
Ráno jsme vyjeli autobusem už v osm z Vyškova. Rtuť teploměru vyšplhala na závratných -15 °C. Mysleli jsme, jak bude nacpaný autobus, ale jelo nás všehovšudy 10 běžkařů. V Senetářove jsme měli přestupovat na autobus do Kotvrdovic, ale jelikož nepřijel – prý porucha – museli jsme pěšky – teda na běžkách.
U kotvrdovického letiště – první vjezd do lesa
Všude byla krásná námraza – asi dvoucentimetrová vrstva ledu. Větvičky se proti slunci krásně třpytily.
V sokolovně jsme se zapsali a vyrazili do stopy. Krásný snížek – jen asi 10-15 cm pod sněhem byla ledová krusta – jinak byl prašan. Sluníčko svítilo, vítr nefoukal – stačilo tričko, klimatexovej rolák a softshellka.
Lesem jsme dojeli až na Ostrov u Macochy, pokochali se výhledem mírně zamlžený oparem a vyrazili směrem ke Kojálu. Po cestě jsme se dost zastavovali a sledovali nádhernou krajinu. Sluníčko krásně hřálo, takže jsem se místy zapotila.
vlevo: Pocukrované bylo všecko
vpravo: Kojál – vyšší než Eiffelovka
Kojál jsme objeli a údolím potoka jsme sjeli kolem Krásenska, krajem lesa až k Podomí, kde nás u myslivecké chaty čekalo občerstvení v podobě čaje a oplatky. Pak jsme si v Restauraci Vrchovina dali pití a jídlo – zrovna měli dny slovenské kuchyně – akorát obsluha trvala trošku déle a jídlo bylo mírně studené.
Cesta z Krásenska do Podomí podél lesa – pohled zpět
Z Podomí jsme vyjeli kolem rybníka k Senetářovu a potom do Kotvrdovic – kdo se chtěl ještě proběhnout, mohl si to prodloužit loukama až k Baldovci, ale mě a taťkovi už se nechtělo, tak jsme dojeli nad Kotvrdovice a tam fotili náladovky krajiny v zapadajícím slunci.
I housenky zmrzly...
Torzo stromu
Západ slunce je zkrátka fotogenický – zvlášť v kombinaci se zimou a námrazou
V sokolovně jsme si dali čaj a klobásu, chvilku se ohřáli a po páté nám jel autobus zpátky. Celkem jsme si dali nějakých 25 km. Nádhera. Teď mě sice všechno bolí, ale zítra chci ještě zvládnout výlet do Chřibů, tak snad se zregeneruju.
Počasí opravdu nádherně vyšlo – sluníčko, bezvětří, prašan, krásná stopa, výborná trasa bez velkých stoupání a padáků... zkrátka ideální.
Žádné komentáře:
Okomentovat