Opět jsme vyrazili na Vysočinu na prodloužený víkend. A akorát začalo tání...
V zimě bývá vždy nejhorší chalupu vytopit. Proto jsme zorganizovali řetěz návštěv, aby dům pokud možno nevychladl. Na začátku února to zahájili Hanka s Karlem, jimž pěkně nasněžilo. A tento sníh vydržel následné výpravě našich a tety, kteří si užili krásných podmínek - sníh, mráz a sluníčko. Ideální na běžky. No, a jakmile se začalo oteplovat nad nulu, přišla naše chvíle. Běžky jsme ani nebrali. Gumáky by byly lepší.
A my jsme se zase vystřídali s bratrem a jeho rodinou, takže v chalupě se v podstatě nepřetržitě topily 3 týdny. Taky zmizelo dost dřeva.
Přijeli jsme ve čtvrtek kolem poledne. V podstatě jsme akorát topili a užívali si klidu.
Jelikož Marek ještě léčil nachlazení z minulého víkendu, naše výlety byly jen malé a do blízkého okolí. Stejně, moc nikam se jít nedalo. Sníh byl přemrzlý a mokrý, silničky v lesích zledovatělé, lesní cesty rozježděné od lesních strojů, všude tekla voda, louky nacucané, blato... Ale aspoň, že svítilo sluníčko.
V pátek jsme po obědě vyrazili na malou vycházku po silničce do polí. Ta byla už místy i suchá.
Tudy ještě naši před pár dny jeli na běžkách
Sníh lezl dolů rychle. Ale jarní Vysočina se strakatými loukami a poli má taky svoje kouzlo.
Detail na břízky
Zbytky z loňska.
Tání na polích a loukách. Voda všude.
Březová alej
U potoka někdo slídil. Kuna, tchoř, hranostaj, liška? Možností je dost.
Strakatá pole a skoro letní obláčky
V sobotu další výlet. Tentokrát jsme vyrazili k lesu. Po silnici to bylo ještě fajn, v lese ale byly zpevněné cesty uježďené a zledovatělé. A tak jsme pokračovali krajem lesa, kde byl ještě stín a sníh docela pevný.
Klasický pohled. Kopec Bohdalec vzadu na obzoru.
V lese bylo vlhko a tma..
Ale našlo se občas místo, kde slunko proniklo skrz husté smrkové koruny.
Být na Vysočině bez kontroly potůčků... to by nešlo :)
Zkontrolovali jsme, jak se daří našim boučkům v lese. Ty, co jsme zahradili pletivem se mají čile k světu. Ty, které jsme nechali napospas zvěři mají beznadějně ožrané všechny pupeny.
Na louce běhají zajíci. A sněhu je tu ještě dost.
Šišek je letos dost. Měli by se, smrky, snažit. Kdoví jak dlouho tu ještě vydrží...
Ledové království u vodopádu.
Úbočí Kamenice. Zemědělci se tu neúspěšně snažili louky odvodnit. Ale vlhko je tu stále. Zvlášť při jarním tání.
Stará cesta. Mám ji ráda. A ráda vidím, že stále slouží svému účelu. Jak dlouho vydrží? Budou po ní chodit ještě nové generace?
Nasunuje se inverze
V neděli už bylo zataženo. Mlha, kolem nuly, mrholilo. Voda postupně namrzala stromům na větvích. Tam, kde foukalo, tvořila stejně tlustou vrstvu ledovky. V závětří visely stromům z větví "nudle", jak voda stékala a postupně zamrzala na předchozích kapkách.
Vracíme se domů. Smrkový les v mlze má svou nezaměnitelnou atmosféru.
Na začátku března začíná 3týdenní lockdown, tak jsem zvědavá, zda ho poté uvolní a kdy se zase na chalupu dostaneme.
Žádné komentáře:
Okomentovat