Vycházka probouzejícím se jarem.
Slibovali protrhání oblačnosti. Slunce jsme však viděli jen na chvilku. Ale jaro se konečně trochu probouzí. V březnu bylo pořád chladno a nikam se nám nechtělo. Až posledního března jsem dokonce na chvíli ležela i na zahradě v houpací síti. Kdybych jen věděla, že na další poležení si počkám až na začátek června...
Nicméně ještě na začátku dubna to vypadalo na normální jaro.
Vyjeli jsme do Rychtářova.
První poslové - kočičky
Už dole u Malé Hané. Na chvíli zasvítilo sluníčko. A česnek medvědí už raší. A vpravo ve stínu charakteristické místní slepencové skály.
Malá Haná. Opravdu malá.
Nenápadný pryšec je další zástupce jarních květin
Plicník nemůže chybět
O kousek dál už se Malá Haná vléva do Opatovické přehrady. Po letošní zimě bylo dost vody.
Dole v údolí Malé Hané zmizelo spousta jehličnatých lesů napadených kůrovcem. Tam, kde jsem si pamatovala hustý les je najednou holina. Ale na druhou stranu, jedině dobře. Sázet smrky v údolní nivě potoka nedává smysl. Třeba lesáci konečně začnou trochu přemýšlet.
Lýkovec. Voněl.
Znovu plicník. Tentokrát nezvykle růžový.
Vodopádek na potoce od Ruprechtova
Tentokrát nezaostřeno na květy, ale na výrazné listy jaterníku, vypadající jako játra. Tak vznikl i název rostliny.
Psí žleb
Louky v údolí
13 km.
O týden později jsme se sem vydali na kolách. Udělal se hezký den (asi poslední na dlouhou dobu) a my nadšeně vyrazili přes Opatovice, kolem přehrady, zkratkou k Malé Hané, nasbírali jsme trochu česneku a přejeli v Rychtářově k Velké Hané a jejím údolím se vrátili zpět. Ještě vanul studený vítr, ale v lese se objevilo zase o několik kvítků víc - kromě jaterníků a plicníků a prvosenek ještě sasanky, a orseje. Ale fotila jsem jen na mobil. 30 km. Po zimě stačilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat