Původně jsme se ve středu chtěli přesouvat do České Kanady. Ale stále bylo tolik zajímavých míst v okolí k prozkoumání, a v kempu se nám tak líbilo, že jsme se rozhodli zůstat až do konce týdne. Stejně na zítra hlásí už možné bouřky a v pátek se budeme přesouvat do Českého Krumlova.
Opět mělo být vedro. A druhý den po sobě se nám na kolo nechtělo. A tak jsme se vydali za dalšími zajímavými místy, které jsme vypátrali v letácích. A opět v Rakousku.
Ráno v kempu.
Na vrchol Mandelstein bychom to možná zvládli pěšky i z kempu (jen asi 6 km), ale chtěli jsme se ještě podívat do dalších koutů Rakouska a tak jsme po dvou dnech sedli znovu do auta a vyrazili pohodlněji.
Na Mandelstein je to z parkoviště jen kousek. Samozřejmě můžete využít i několik stezek z blízkých vesnic pod ním, ale my si chtěli udělat pohodovější den. Mělo být vedro, a i když je zdejší kraj v průměru 500 m.n.m., teplo bylo i tu.
Kopec dosahuje výšky 874 m.n.m. a se skálou na svém vrcholu neslouží jen jako parádní výhled na severní část Novohradska a přilehlou rovinu Třeboňské pánve, ale hlavně, po uplynulá desetiletí sloužil jako místo setkávání pro všechny vystěhované Němce, popřípadě příbuzné a přátele těch, kteří zůstali za "železnou oponou". A scházejí se tu dodnes (zrovna tu byl leták na příští akci, která se
měla uskutečnit hned v neděli 26.8.). Je pravda, že odsud měli opravdu krásný výhled na "svou" starou zem. A mohli, nejspíš neradi, pozorovat, jak postupně chátrají a zarůstají všechna políčka a domy v zaniklých osadách.
Vede tudy i naučný chodník, dokonce dvojjazyčný - česky a německy. A tak jsme si mohli přečíst i zajímavou pasáž o lidech a jejich zvláštnostech - jak o Rakušácích z kraje Waldviertel, tak i o Jihočeších - posuďte sami (přepsáno doslova včetně pravopisných chyb): "I obyvatelé jižních Čech nejsou bezvýhradně laskavý ke svým protějškům. Toto platí pořád i pro vztahy ke svým jižním sousedům. Není to jen rozdílnou řečí, která vztah obyvatel regionů komplikuje, ale i společná minulostí. Příroda je druhým domovem obyvatel jižních Čech. Rádi se v ní oddávají rozličným sportovním činnostem. Známá je i jejich shopnost improvizovat. Češi jsou ve většině vtipní a toleratní lidé, kteří milují přesnost, avšak vzácně a ojediněle jednají přemoudřele."
Mohli to alespoň nechat přečíst nějakému Čechovi, aby jim opravil hrubky a změnil značně kostrbatý slovosled. Ale poslední věta nás dost pobavila :D
Vyhlídka před námi
Kamenná mísa a výhled do daleka.
Poutní kostel v Dobré Vodě
Nové Hrady a za nimi Třeboňská pánev
Na vrcholové skále vybudovali i vyhlídku s dalekohledem
Viditelnost nebyla kdovíjaká, ale dohlédli jsme až na Temelín či na Kleť.
Opravdový vrchol
Kaplička pod Mandelsteinem. Kolem četná posezení ve stínu stromů.
Vrátili jsme se zpátky k autu a ještě jsme se prošli kousek po hřebeni od cesty na druhou stranu, kde se ještě nachází pár zajímavých kamenů a výhled na druhou stranu, na východ.
Weitra. Sem máme namířeno.
Charakteristická struktura místních skal
Tady klečel obr
V altánku u parkoviště jsme si rozložili jídlo a užívali si stínu lesa. A najednou vidíme cyklistu - minimálně osmdesátiletého dědu na starém kole bez elektropohonu, v košili a slušných kalhotech. Chvilku si s námi poseděl a povídal si česko-německy. Pár základních slovíček si pamatuje. Pak ještě pěšky vyrazil nahoru. Klobouk dolů. Kde my budeme v jeho věku?
Dominanta Weitry - zámek (původně z 13. století, poté přestavěn renesančně).
We Weitře jsme zaparkovali u "nemocničního" kostela sv. Ducha ze 14. století. Má vevnitř zachovalé vzácné fresky a v 18. století k němu byla přistavěna nemocnice. My se vydali nahoru do města.
Pohled na město schované za hradbami na kopci. Dole pod námi nečekaně Lužnice.
Cesta nahoru vedla křivolakými uličkami
Kostel s přilehlou budovou špitálu.
Město je obehnáno zachovalými hradbami a pod nimi vede příjemná stezka nad hlubokým údolím Lužnice
Weitra je centrum oblasti nazývané Vitorazsko. Český název Vitoraz má původ slovanský, protože zde (spíše o pár kilometrů severněji) na významné obchodní stezce leželo slovanské sídlo. Ze strategických důvodů bylo potom na počátku 13. století přesunuto. Tehdy ještě město patřilo českému království, ale po smrti Přemysla Otakara II. připadlo Habsburkům.
Centrum města je historického pohledu zachovalé. Ať už jsou to hradby se z 14.–15. století, kostel s románskými a raně gotickými prvky, sklepení s gotickou klenbou, renesanční zámek, renesančně přestavěná brána a několik renesančních domů.
Weitra se nyní taktéž může chlubit svou historií pivovarnictví, kdy bylo jedno z nejstarších rakouským měst s právem vařit pivo. Toto právo zároveň zakazovala vařit pivo v okolí jedné míle. V 17. století zde dokonce fungovalo 35 pivovarů...
Kostel jehož jádro pochází právě z počátku 13. století, v románském slohu.
Náměstí
Renesanční městská brána
Sklep z počátku 14. století, v dnešních dnech zatopený - proto jeho název Cisterna.
V malém středu města je spousta zajímavých zákoutí
Vedro jsme se rozhodli zmírnit procházkou kolem řeky. Kousek za špitálem, kde jsme parkovali, už město končí a údolí řeky Lužnice Gabrielental poskytuje příjemnou atmosféru pro odpočinek. Nachází se tu dokonce stezka pro bosé nohy - asi pro lidi, které nenapadne si zout boty kdekoli jinde.
Lužnice v Gabrielental
Něco jako Priessnitzovy lázně - voda z řeky napájela kanál. Příjemné osvěžení v tom vedru.
Dál v údolí se nachází krátké úseky s různými materiály - písek, kamínky, šišky apod.
Příjemná procházka
Naší další zastávkou byla právě "stará" Weitra - Altweitra. Vesnice, která leží v blízkosti slovanského hradiska, které bylo původním osídlením zdejšího kraje. V 12. století tu byl postaven románský kostelík. A jelikož se potom sídlo přestěhovalo na územ dnešní Weitry a zdejší místo ztratilo svůj význam, kostel zůstal velmi dobře zachován v původním stavu. Vděčí za to taktéž materiálu, z kterého je postaven - odolné místní žule.
Opevněný románský kostel Sv. Petra a Pavla.
Detail stavebního kamene
Celkem mohutná stavba
Gmünd
Zámek z 16. století
Unavení a vyčerpaní jsme se ještě před návratem do kempu zastavili znovu v Zevlově mlýně, doplnit tekutiny a naplnit žaludek.
Cesta ze Zevlova mlýna do kempu údolím Veveřského potoka. Je chráněný pro výskyt kriticky ohrožené mihule potoční.
Kam dál?
:: Předchozí den :: 4. den – na kole do Gmündu, národní park Blockheide
:: Následující den :: 6. a 7. den – Žumberk, Nové Hrady, Kaplice
Žádné komentáře:
Okomentovat