Volnou jsme měli jen část prodlouženého víkendu. Původně jsme chtěli někam dál, i do hor, ale nakonec přivezli na Vysočinu dřevo a nám se nechtělo někde zmrzat v noci v autě. V teple, u krbu, budou noci rozhodně příjemnější.
V sobotu jsme přeložili jen pár nařezaných dřev a šli jsme se projít do lesa.
Jak už to bývá, nesmí chybět pohled pod sukně pokrouceným bukům. To já ráda :)
Parádní kousky. Tyhle už tu pamatují pár mých předků...
Les je hustý a plný roztodivných soušek
Břízy, i když jich tu roste hodně, moc dlouho nevydrží. Ztrouchnivělé, nasáklé a prožrané houbami.
Mravenci se chystají na zimu.
A z lesa na louku. A nesmrtelné remízky. V otevřené krajině měním objektiv.
Výhledy a vrcholky smrků plné šišek.
V trávě už se objevují první opadané listy.
A kopretiny chytají druhý dech. Díky za to, v červnu jsem je, klepajíc do klávesnice, nestihla.
Prostě Vysočina. Jedním slovem - paráda.
Další rozhledy z vrcholu Kamenice
Rostliny už usychají
Pravé nefalšované strniště.
Metodka na obzoru.
Další ze sbírky roztodivných stromů.
A zase jsme se ponořili do hustého lesa
Zašli jsme vzdát hold poslednímu vlkovi. A rozhodli se prozkoumat nedalekou přírodní památku Vlčí kámen. Jde o zachovalý kousek smrkových bučin situovaných na skalnatém podloží zdejší ortoruly. Stromy sice mají pokoj od lesáků, ale dostávají zabrat především od zvířat, která se sem četnými dírami v plotě dostanou, a také poměrně exponovaném místě co se týče klimatických podmínek. Ale je to hezký kousek lesa. Kéž by takových bylo na Vysočině víc.
Jdeme od památníku vlka směrem k Vlčímu kamenu.
Když jsme se dostali k místu, kde bylo skrz okolní stromy vidět trochu zpoza plotu na majestátní buky, zjistili jsme, že plot je povalený. A tak jsme si pár metrů, k prvním stromům, dovolili nakouknout.
Od plotu
Sem tam skalka, sem tam spadený strom, hodně jich bylo už vykotlaných.
A příjemná tráva a barevné bukové listí...
Zrovna hraju Samorosta 3, takže jsem si chvílemi připadala jak ve hře... (kdo nezná, vřele doporučuji i předchozí verze hry, které se dají stáhnout přímo na stránkách tvůrce - české firmy Amanita Design, které tímto ráda udělám reklamu :) )
Takhle to vypadá, když se do malého buku pustí zvěř.
Když jsme opouštěli rezervaci, rozhodli jsme se, že uchráníme tento krásný kousek přírody před nenechavou lesní zvěří ničící krásné mladé buky, a narovnali jsme povalené sloupky a zapletli díry v plotu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme rezervaci obcházeli směrem nahoru k vrcholu kopce Samotín, že v některých místech byl plot povalen v délce několika desítek metrů. Dřevěné sloupky uhnily a lehce, často pod tíhou spadlého suchého stromu nebo větve, se povalily i s pletivem. Snaha byla.
U brány do přírodní památky stojí hlídač s rozpaženýma rukama :)
Další exemplář má vzpaženo. Krasavec.
Nakonec jsme narazili i na houbu. A hádejte... ano, správně, byl to hořčák. A do té krásné travičky hned vedle cesty jsme ho zasadili my. Ať z něj mají něco i jiní kolemjdoucí :)
Tak teď nevím....
Kouzelná zákoutí
Typický smrkový les s jemnou klíšťákovou travičkou, keříky borůvek a bonsaji jeřábu.
Jen malá výseč z těch patnácti kubíků dřeva, které byly hlavní náplní našeho pobytu. A ještě jsme kupku nechali a další nám přivezou. Ale aspoň budeme na zimu řádně připraveni.
Chybíš nám, babi.
Dřevodělka fialová na hřbitovním kvítí
Zátiší ze stodoly
Malá pomocnice, která nám přišla zpříjemnit pauzu mezi řezáním dřeva.
Víc takových víkendů. Víc Vysočiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat