Duben a květen jsou pro návštěvu doliny Hlboča u Smolenic ideální.
V tuto dobu v dolině Hlboča nejen teče vodopád, ale kvete i spousta ranních kvítků. Hlavně tedy dymnivky, která omamně vonní podobně jako šeřík celým údolím. Také v lesním podrostu najdete plicníky, orseje, sasanky a pryskyřníky.
Dymnivka všude, kam pohlédneš
Jižní svah je zeleno-fialový
Podle slabého bahna v údolí jsme věděli, že průtok ve vodopádu nebude největší, ale nějaký byl.... Pamatujeme lepší.
Hlbočský vodopád
Jaro už bylo všude vidět... (v pozadí bílé zpěněné vody vodopádu)
Pro srování s minulými roky doporučuji prohlédnout odkazy na konci článku.
Po malém občerstvení nad vodopádem jsme vyrazili do vrchu. Našim cílem byl souběžný hřeben se Zárubami – Veterlín. Nevede tudy značka, ale předpokládali jsme, že nějaký chodníček se tam najde.
Nejdříve jsme se museli dostat do sedla mezi těmito hřebeny. Cesta vedla nám známým Čertovým žlabem.
Výstup už se blíží ke konci. Zaplaťpánbůh...
Občerstvovací stanice U česneku medvědího. Do sedla nám zbývá už jen 12 minut a 70 metrů výškových.
V sedle jsme místo doprava na Záruby zahli doleva a za chvilku už
jsme narazili na jemný chodníček šplhající tím správným směrem. Po
cestě, kousek pod vrcholem Čelo jsme narazili na jeskyni – tedy jen
zamknutý poklop s informační schránkou. Hačova jeskyně, která byla
objevena teprve v roce 2001 je 660 metrů dlouhá. Více na stránkách
místních Jeskyňářů z Plaveckého Podhradi.
Dozvěděli jsme se tu spoustu zajímavých informací – a hlavně přesnou
polohu jiných jeskyní a krasových útvarů na hřebenu Veterlína (na
turistické mapě jsou vždy trochu jinde – nevím, jestli záměrně...)
Hřeben Veterlínu připomínal jiné hřebeny (Záruby, Havranie, Čierna
skala, Vápenná) v okolí. Výhledy byly hlavně na jih, na celou horní část
Malých Karpat. Ze Zárub bohužel tento směr chybí, protože hřeben
Veterlínu zaclání ve výhledu.
Stoupáme na samotný vrchol Veterlínu (724 m.n.m.) – opět plantáže česneku medvědího.
Vzácný výhled na druhou stranu na hřeben zřícenina Ostrý Kameň (vlevo) – vrchol Zárub (vpravo).
Kolem vrcholu ještě rostly na severní straně sněženky. A že jich tam bylo.
Výhled na jih do Malých Karpat je impozantní, ovšem škoda je, že byl opar a jelikož jde o pohled na jih, byl proti slunci.
Hrbek úplně vzadu uprostřed je Vysoká, vpravo před ní Vápenná a ten nejblížší kopec je Čierna skala. Samozřejmě byl vidět i Keltek a další kopce, ale opar byl opravdu mizerný...
Na chvilku jsme se vyvalili na vrchol. Po cestě jsme potkali samozřejmě několik lidí, ale rozhodně ne taková procesí, jako na Zárubách. Poleželi jsme si chvilku na sluníčku, najedli se, napojili a vyrazili dolů.
Malý Matterhorn v trávě...
Vrcholem Veterlín hřeben končí a pak už kopec klesá. Kousek jsme klesali i my a zahli k výběžku kde se pod několika skalkami skrývá jeskyně Malá Skala. Stejně jsme neměli baterku, tak jsme si řekli, že se tu zastavíme někdy jindy. Už víme kam.
Hřeben Veterlín-Čelo. Pod Veterlínem stojíme, kopeček na konci hřebenu je Čelo.
Traverzovou starou cestou, která dnes slouží jen zvěři a příležitostným turistům, jsme se vydali po vrstevnici pod hřebenem Veterlínu zpět a jednou ze třech odboček sešli na nižší, používanější cestu. Odtud na louku nad vodopádem a podvečerní, omamně vonící dolinou Hlboče zpět k autu.
13 km, převýšení asi 450 metrů (Smolenice mají nějakých 250, Veterlín 724 m.n.m.)
Objevili jsme nové kouty, kam se určitě znovu vrátíme.
Z minulých výletů:
- náš první výlet dolinou Hlboča a na Záruby (2009) – také dubnový (ale vražedných 25 km – Záruby – Kršlenica – Čierna skala – Smolenice)
- další výlet o trochu později (půlka dubna) (2010) – vše bylo o něco rozkvetlejší (Záruby – Havranie – Smolenice)
- no a v květnu už všechno kvetlo naplno a výlet měl úplně jinou náladu (Hlboča – Smolenice)
Žádné komentáře:
Okomentovat