Ještě v pátek pozdě večer jsme dojeli na Ovčárnu a ubytovali jsme. Ráno řidiči museli zavést auto dolů na parkoviště, protože jsme neměli povolenku. Po snídani jsme vyrazili směr Švýcárna.
Na Švýcárně. Půllitr kofoly na sluníčku v závětří a výhled na Mravenečník...
Udělali jsme si i malou zajížďku, podívat se na kopec na Velkém Jezerníku, který jsem prý sjížděla šusem, když bylo půl metru nového prašanu... no nevim... teď bych to asi šla pěšky... i kdyby byl ten prašan.
Tentokrát Švýcárna v pozadí s Pradědem.
Lidí bylo šílených. Ať běžkařů nebo jen pěších. Až na Švýcárnu a zpět, na Praděd a na Ovčárnu – to byl nekonečný štrůdl lidí. Sjezd od Pradědu byl trošku náročnější v tom, že člověk musel vyhýbat všem těm lidem. Ale zase to bylo dobrodružnější. Ale vyfotit snímek bez lidí byl nadlidský výkon.
Obloha se zatahuje
Pohled na severozápad na inverzi a modrou oblohu... jen nad námi je mrak
Cestou na Praděd výhled na Keprník (vpravo). Z oparu v dálce trochu vykukoval i Kraličák.
Výhled z Pradědu na hřeben Hrubého Jeseníku. Dole je vidět Ovčárna, nad ní sjezdovky z Petrových kamenů.
Jakmile jsme se vyšplhali na Praděd, samozřejmě se zatáhlo a až jsme dojeli na Ovčárnu, zase se vyjasnilo.
Při návratu na Ovčárnu. Praděd a v popředí sjezdovka
Večer jsme si zašli na večeři. Zrovna zapadalo nad Pradědem slunko. A obloha byla nádherně čistá.
Ráno jsme se probudili do mlhy – tedy spíš do mraků, ale čerstvý vítr vše rozfoukal a honil po obloze dynamické mraky, hned zmizel i opar, takže bylo vidět dál a hlavně, ubylo lidí.
Vlevo: Kralický Sněžník
Vpravo: Prozměnu Praděd :)
Zimní běžkařská idyla
Pohled směrem na Červenohorské sedlo, za kterým se vypíná další část hřebenu. Úplně vzadu svítí hřeben Kralického Sněžníku se stejnojmeným nejvyšším vrcholem, který jde poznat podle bílé čepičky na obzoru.
Vyjeli jsme kousek pod Praděd, zastavili jsme se na Barborce na
polívku a čaj a pak jsme vyzkoušeli běžkařské okruhy kolem Kurzovní
chaty. Vřele doporučuju. Jsou pro zkušenější běžkaře, plné kopečků,
zatáček, ale hravé a dobrodružné. Je tam délky: 1, 2, 3, 4 a 5
kilometrů, barevně značené, s vyjetou stopou a prostorem pro bruslení,
stoupání a sjezdy a dal by se tam krásně strávit celý den... i víc...
Zmíněné běžkařské okruhy u Kurzovní chaty
Pohled na hlavní hřeben Jeseníků
Až jsme přijeli zpět na chatu, rychle jsme se sbalili. Řidiči zespodu
dovezli auta, během čtvrt hodiny jsme je měli naložené a už jsme pádili
dolů. Jelikož bylo ještě světlo (půl čtvrté), podívali jsme se do
Karlovy Studánky.
Jedna z charakteristických staveb v Karlově Studánce.
V zimě je na místě fontány každý rok obrovská masa ledu... z každé strany jiná...
Bližší struktura
Jelikož jsem si na posledních kilometrech běžkařské trasy narazila z
frajeřiny kostrč, celou cestu domů jsem v autě skučela, protože jsem se
nemohla pořádně posadit a sedadlo díky lyžím nešlo sklopit. Nicméně jsem
přežila a už můžu i sedět.
Výlet to byl moc prima. Poslední rozloučení s letošní zimou. Už se těším na další. Doufám, že bude víc sněhu :)
Žádné komentáře:
Okomentovat