Jelikož většina sněhu, který za zimu napadl 14 dní před námi plánovaným pobytem roztál, zkrátili jsme dobu dovolené jen na víkend, konkrétně na noc mezi sobotou a nedělí.
Vyrazili jsme po osmé v sobotu ráno z Brna. Teplota kolem nuly, občas déšť, občas sníh. Čím více jsme se blížili k Vysočině, přibývalo mlhy. Naplánovali jsme okružní trasu z Křižánek, naše trasa autem tedy vedla sem.
V ulici za návsí jsme zaparkovali, oblíkli si vrstvu navíc, protože zima byla vlhká a vlezlá a vyrazili jsme na cestu – na Devět skal.
Ani jsme se nenadáli a už jsme v lese narazili na první skalky, pak přišel kousek skalnatého chodníku a už jsme byli nahoře. Krátkých 3,5 km.
Vlevo: Jedna ze skalek cestou na Devět skal. Připadali jsme si skoro jako ve filmu Kuky se vrací...
Vpravo: Vyhlídková skála na Devíti skalách.
Až jsme se nahoře pokochali výhledem do korun stromů a bílé mlhy a zavzpomínali, kterak jsme se sem jako děcka každý rok škrábali v běžkařských botech se svačinou v ruce, vyrazili jsme dál.
Pod Devíti skalami se naše cesty rozdělily. Jelikož Verča byla trochu nachcípaná, se Zdendou zvolili kratší okruh k Židovi a pak po žluté a po zelené do penzionu Bukáček a zpět do Křižánek.
Já s Markem jsme na to šlápli, vyběhli na Lisovskou skálu, po hřebeni, kde bylo poměrně dost zmrzlého sněhu na Malinskou skálu a dál.
Vlevo: Cesta po hřebeni mezi Lisovskou a Malinskou skálou. Namrzlé stromy a pocukrovaný les působil neskutečně malebně.
Vpravo: Malinská skála. Kdyby nebyla ta mlha, možná i slunko by zasvítilo...
Sestup z Malinské skály byl docela náročný, jelikož zmrzlý ušlapaný sníh, někde i zmrzlá voda, která vytékala ze zmrzlého sněhu, mokré kořeny a prudký svah s nízkými smrčky... Ještěže se dalo občas jít po poměrně drsných kamenech...
Pod Malinskou skálou jsme na rozscestí posvačili, já usoudila, že jeden chleba mi teda nestačí a tak jsme se rozhodli, že se zastavíme v Blatinách.
Pod Dráteníčkama, pohled na louky v mlze
Tam někde dole je Samotín...
Z Dráteníčků jsme to vzali do Kavárny Hofr. Osvědčený podnik. Můj oblíbený stůl u pece byl sice volný, takže trochu jsme se nahřáli, ale záhy se za náma přivalila asi 12 lidí čítající skupina a tak jsme museli stůl uvolnit a sednout si ke stolečku pro dva u baru. O víkendu se není čemu divit...
Po tradiční česnečce do chlebu, horké čokoládě a hořické trubičce se šlehačkou (Marek: Zázvorová káva s medem, maková buchta) jsme se vydali dál.
Milovský rybník. V pozadí v mlze Malinská skála.
Cesta po silnici u Milov. Pohled na prostor bažin, kde tok Svratky divoce meandruje.
Po cestě kolem několika samot jsme se dostali pod Čtyři palice. Cesta nahoru byla opět namáhavá. Místy po cestě hrnula voda... jenže teď byla zamrzlá, takže celá cesta byla jako sklinka.
Vyhlídka na Čyřech Palicích. Ach ty panoramata... Ale zase byla působivá nálada...
Zde nejznámnější pohled na Čtyři palice.
No a cesta zpět byla rychlá. Od rozcestí pod Čtyřma Palicema psali 2,5 km do Křižánek, ale my to zvládli za čtvrt hodinku... Vyzvedli jsme Zdendu a Verču v hospodě a hurá do auta a do Cikháje.
Napřed jsme se ubytovali a převlíkli se a už jsme se nemohli dočkat večeře. Dančí hřbet na jalovcové omáčce s žampiony a špekovými knedlíky, kančí medailonky s bramborovými šiškami a brusinkovou omáčkou, čeneková krémová omáčka, bažantí vývar s ginem, kachní prsa s červeným zelím a noky a vepřová kotleta plněná zelím a švestkou v tymiánové omáčce a se špekovými knedlíky. A jako zákusek čerstvé tiramisu... Porce akorátní, ceny v poměru cena/výkon vlídné... zkrátka vynikající večeře...
Celková bilance dne:
- 18,5 km
- asi 550 m převýšení (550 nahoru, 550 dolů)
Nedělní ráno začalo snídaní ve formě švédského stolu s teplým čerstvým pečivem, palačinkami a spoustami dobrot k tomu....
Poté jsme se vydali na krátký výlet do okolí Cikháje, aby nám vytrávilo a vlezl se do nás ještě oběd.
Zahájili jsme to výstupem na Tisůvku.
Vlevo: Pohádková cesta
Vpravo: Nahoře bylo všechno jako v Mrazíkovi...
Tisůvka
Rampouchy na Tisůvce
Cestou z Tisůvky... tady to vypadá, že jsou tu hromady sněhu... ale zmrzlého.
Poté jsme se vydali do oblasti "Sražené vody". Vede tu rozvodí Labe-Dunaj a v jednom místě se potoky tekoucí každý na jinou stranu přibližují jen asi na 200m a jejich vody jsou propojené umělým kanálem, v kterém ovšem není voda.
Svratka asi 1-2 km od pramene.
Občas vykouklo sluníčko, takže když jsme vyšli nad Cikháj, byla Tisůvka krásně nasvícená.
Pohled zpět k od kraje Cikháje k Žákově Hoře. Působivé závěje...
Další pohled na Žákovu horu a její ojíněný prales z listatých lesů...
Osvětlená alej směrem na Herálec.
Úplně zmrzlí jsme došli na penzion – tedy už jen do restaurace, kde jsme obsadili poslední volný stolek a šli se opět naládovat. Tentokrát to byla 2x kachní prsa, Vepřové medailonky ve slanině s rozmarýnovou omáčkou a opékanými bramborovými šiškami a candát na bylinkovém másle s vinným rizotem s mandlemi a zeleninou. Jako dezert tiramisu a horké maliny se snítkou máty. Hotové nebe pro chuťové pohárky.
Cestou domů jsme se ještě zastavili na Velkém Dářku. Bylo zamrzlé a tak jsme si udělali po jeho ledě malou procházku na protilehlý břeh zátoky a sledovali jsme nadšence s kitem, jak se ho snaží dostat do vzduchu.
Tady už se mu drak vznesl a táhl bruslaře poměrně slušnou rychlostí po ledě rybníka...
Pohled na druhý konec Dářka z Naturistické pláže... teda na mapě píšou... :)
Nahoře na kopcích byla námraza sněhová, zde ledová... tady evidentně nesněžilo, ale pršelo.
Pěkně vymrzlí jsme se přesunuli ještě k Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou.
Zelená Hora – já ji pamatuju ještě zarostlou... Kdyby byla viditelnost, viděli bychom ji i z Tisůvky...
Sice občas to sluníčko vysvitlo, ale -7°C v kombinaci s větrem nebylo zrovna počasí, na které bychom byli vybaveni, ale zvládli jsme to.
Celková bilance:
- 7,5 km
- asi 150 m převýšení
Do penzionu Tisůvka se těšíme zase v létě – dáme víkendový cyklistický výlet a pořádně se tu nacpeme... :)
V těchto místech jsme byli naposledy v červenci, kdy jsme tento kouzelný penzion i objevili...
- Letní čundr plný mušek (červenec, 2010)
- Restaurace a Penzion Tisůvka
Žádné komentáře:
Okomentovat