Putování Slováckými Vinohrady 11.10.2008

Tak jako každý rok jsme vyrazili na "burčákový pochod"

Předpověď počasí slibovala pěkný den, tak se bylo na co těšit. Po cestě teda byla ještě docela mlha, ale než jsme dojeli do Milotic, už se rozplynula. Opar sice byl celý den, ale kolem poledne už pěkně pařilo slunko.

V Miloticích jsme si prohlédli zámek (hlavně jeho WC:)) a vyrazili jsme na cestu. 

To, že je tam spousta lidí, jsme si už tak nějak zvykli, ale poslední roky je to horší a horší... Tím, že tam bývá hodně lidí, tak to má tu správnou atmosféru, ale po překročení určité meze už to není ono... a přesně to se stalo letos... Když se člověk na chvíli zastavil, musel se pak složitě zařazovat do průvodu, do kopce se přizpůsobovat pomalému tempu a neustále se proplítat mezi lidmi... a neberu v potaz to, že do přírody chodí člověk často vnímat to ticho a klid... To tu zaručeně nebylo. U sklípků bylo lidí také spousta.. v takovémto množství už je to značně neosobní, že už si v pohodě nepokecáte s cizíma lidma, nezastavíte, abyste si s nima zazpívali pár písniček, protože je všude tolik lidí... A hlavně, Mutěnice se stávají vesnicí autobusů, které čekají, až naloží svoje pasažéry. Počet odhaduju na 200 alespoň... myslím tím autobusy... 

A vůbec to letos nějak uběhlo rychle. Do Milotic jsme dojeli v 9:45 a autobus odjížděl v pět, ale Pod Dubňansků horu – v těch hlavních sklípcích – jsme došli až po druhé hodině, takže jsme tam moc nepobyli... Nezapomněli jsme navštívit sklípek s úžasnými topinkami (sýrovo(nejspíš brynza)-česneková pomazánka, cibule, paprika, zavařovaný okurky, čalamáda... no božská dobrota... Snědla jsem dvě a pak se nemohla pohnout :) Chodíme na ně každý rok. Oblíbenou zabijačkovou polívku už jsme nestihli, přišli jsme pozdě...

Ranní vlhko krásně orosilo pavučiny, kterých bylo na suchých rostlinkách plno... 

Po cestě se prochází 2 krásnýma alejema – ta první je nižší, ale když je míň lidí, jdou na zemi vidět četné díry mezi stromy... no zkrátka je to samé světlo stín světlo stín... hodně hustě... A ta druhá je úžasně vysoká.. taková přírodní katedrála...

Jak vidíte, lidi jsou celkem daleko... vždycky jsem čekala na vhodný okamžik, kdy se objevila občasná mezera...

Nezdá se vám na té první fotce něco zvláštního? No ano... Barevné stromy, sklizené pole, červené šípky a krásná vonící zářivá jarní řepka... zajímavá kombinace... :) Na druhé fotce je pohled z kopce na kraj Mutěnic...Všechny vinice jsou krásně barevné a každá jinak... 

Po cestě jsem našla dva šneky – dala jsem je dohromady a co z toho vzniklo? Znáte to ne? Jak to zpívá Karel Plíhal (Ráda se miluje): "Úplně na konci paseky, tam kde se ozvěna tříští, leží šnek ve šneku pro šneky, snad její podoba příští."