Píšu sice trochu pozdě, ale přece... a jelikož píšu tak pozdě, tak už nejsem tak našláplá zážitky a proto bude mé vyprávění trochu skromnější...
Já,
jakožto jediný nelezoucí člen, jsem se kochala přírodou a především
fotila... O náročnosti lezeckých cest se mi nějak nechce rozepisovat,
protože jsou na to povolanější lidé. Jen jsme si návod stáhli na
www.james.sk a musím tedy podotknout, že si asi autoři museli na
některých skalkách splést IV a VI... takový detail... protože ty VI byly
nějaký moc lehký :)
Dalším úkolem celého pobytu bylo vypít velkou
bečku piva, kterou jsme dostali jako dar a za celý prázdniny jsme
nebyli schopni najít místo, kde bysme uspořádali pařbu. No... tak jsme
ji vzali s sebou na Slovensko. Ve čtyřech za 4 večery a ještě něco se
natočilo do PETek a kanystru. Já srkala čaj.. :)
Všudypřítomné stromy (buky, duby, javory...) a jeřabiny... těch tam bylo spousta taky...
Zde, tři velcí lezci – Luboš, Martina (oba na Čertovych zubech) a Kája (Medvedia skala – tady jsou přehozený ty VI a IV) :)
Tohle jsou skalky Čertové zuby. Kousek pod rozhlednou Kukla.
Mraky u Čertových zubů :)
Jedna z mnoha skalek na modré značce z Trech kopců dolů k panskému chodníku.
Na prosluněných svazích porostlých duby a trávou rostlo spousta vřesu, i borůvčí, ale bez borůvek :(
A jak jsem se blížila k civilizaci, objevovaly se rostliny jako břečťan... takový průchod do jiné dimenze :)
Výhled z balkonu z kuchyně... obloha se měnila každých pět minut...
Tohle
jsou Traja Jazdci, skalky kousek pod vrcholem Velká Homola. Kluci Marťu
strašili, že tam určitě bude spousta zmijí, tak chudinka chodila s
klacíkem a do každého kamene, na který se hodlala postavit, napřed
zaťukala. Má prý vsugerovanou představu, že zmijí jed ji nutně musí
zabít. Nakonec nás Marek večer uklidnil, že vretenice (ako sa volají tu
na Slovensku) v Malých Karpatech nejsou.
A nakonec nemůže chybět nic jiného, než oblíbený pohled do korun stromů... Ta zelená, ty hladký kmeny a pokroucený větve... nádhera...
Teď se dívám na datum... je to přesně měsíc, co jsme tam jeli...
Žádné komentáře:
Okomentovat